Jdi na obsah Jdi na menu
 


2. kapitola Úplný Zmijozel 1/2

8. 2. 2010

Harry byl celé ráno jako na jehlách, přemítal, kdy asi mohou přijít zkoušející z Oddělení pro magickou přepravu. Teprve po obědě se v jeho hlavě rozezněl magický zvonek. Nápis na pergamenu u dveří ale rozhodně nehlásil to, co očekával.

Albus Brumbál, Rufus Brousek.

Dracovi téměř vypadly oči z důlků. „Ministr je tady osobně?“

Harry si skousl spodní ret. „Vypadá to tak. Uhm, doufám, že nás nechce sledovat, zatímco budeme dělat naše přemisťovací zkoušky.“

„Pokud přemisťování neovládáš pod tlakem, tak ho neovládáš vůbec,“ řekl Snape. O chvíli později už klidně sesílal kouzlo na otevření dveří. „Pane řediteli,“ řekl a lehce sklonil hlavu. „Pane ministře.“

„Profesore Snape,“ řekl Brousek a oplatil úklonu.

Harry sevřel rty k sobě, aby se nezačal smát. Bylo to totálně nevhodné, to mu bylo jasné, ale nemohl si pomoci. Viděl Brouskův portrét, ale obrázek ani zdaleka nemohl vystihnout mužův zjev v celé své kráse. Jeho vlasy tvořily takovou hřívu, že Harrymu připomínal afrického lva, a jeho divoký výraz k účesu perfektně ladil.

„To jsou mí synové,“ řekl Snape, stále tím samým uhlazeným hlasem. „Draco Snape a Harry Potter.“

Brousek naprosto ignoroval Draca a zadíval se na Harryho. Jeho oči byly na něj tak zaměřené, až vypadaly téměř jako korálky. „Máte zajímavý odznak.“

Ou. Draco s Harrym chtěli před zkoušejícím vypadat co nejlépe, takže měli na sobě své školní uniformy.

„Jste z poloviny Zmijozel, správně?“

„Ne,“ řekl Harry. „Jsem úplný Zmijozel. Ale jsem také úplný Nebelvír.“

Brousek se usmál. „Opravdu?“

Harry si byl jistý, že ten úsměv měl být odzbrojující, ale místo toho se nějak stal blahosklonným. Tak, až musel zatnout zuby. Zkřížil ruce na prsou. „Ano, opravdu.“

„Vy sám jste byl ve Zmijozelu, pane ministře?“ zeptal se Draco, na jeho tváři byl příjemný úsměv, ale když pohlédl na Harryho, jeho oči se varovně blýskaly. Dobrá, Harry předpokládal, že před chvílí zněl možná trochu jako bojechtivý prcek.

„Ano, ano, před mnoha dlouhými lety.“

Brumbál se pro sebe zasmál, i když Harry v tom smíchu neslyšel skutečné ocenění Brouskova komického tónu. Znělo to mnohem víc, jako by se ředitel pokoušel věci uhladit, aby se mohli přenést přes Harryho poslední komentář.

To bylo zahanbující. I Snape se trochu zamračil, asi si myslel, že teď už by Harry měl vědět dost o dekoru, aniž by se mu to muselo připomínat. Ups.

„Velice rád vás poznávám,“ řekl Harry a úmyslně nechal ruce spadnout podél boků, pokoušel se zamaskovat své faux pas. Pravděpodobně by neměl přemýšlet o změně postoje, ale on a Marša trochu mluvili o řeči těla a věcech, které se její pomocí dají vyjádřit.

„Jak pokračuje obnovování ministerstva?“

Brouskův výraz se stal ještě ponuřejším. Zčista jasna vypadal naprosto jako jim známý bystrozor. „Fyzické obnovování jde dobře. Máme dost lidí, kteří si s tou prací poradí a naštěstí jsme konečně skončili s urovnáváním věcí s mudly. Premiér nebyl rád, to vám můžu říct. Ani trochu nebyl rád.“

Snape se přestal mračit na Harryho a teď zdvořile přikyvoval, jeho výraz perfektně odrážel účast a zájem.

Na druhou stranu, Draco vypadal bledší než normálně. „Mudlovský ministr to ví? Myslím, pravdu? O našem světě, o magii a o tom, co se právě stalo, válka a to všechno?“

Brousek se křivě usmál, i jeho oči ztvrdly. „No, samozřejmě, že o tom ví, mladíku! Máme dobré, fungující pracovní vztahy s mudlovskou vládou. Musíme, v časech jako jsou tyto. I když řeknu vám, že jak premiéři přicházejí a odcházejí, našlo by se mezi nimi pár takových, na které bychom raději použili Obliviate. Ale to sem teď nepatří. Jste vy dva připraveni na svou licenční zkoušku?“

Dracovi poklesla brada, ale podařilo se mu to skrýt dost rychle. „Ano, samozřejmě, pane ministře.“

„Skvěle, protože na to nemám celý den. No? Pojďte se mnou.“

Brousek už byl otočený ke dveřím, když to Harrymu došlo. „Ehm... vy jste tu, abyste nás otestoval?“

„No, nepřišel jsem na čaj,“ odpověděl muž, jeho oči byly znovu zúžené.

„To určitě ne,“ souhlasil Draco. „Harry, ministr Brousek je zaneprázdněný muž a má toho dost na práci. Neměli bychom ho nechat čekat.“

„Pochopil,“ zabručel Brousek a přikývl na souhlas. Draco se prakticky vypjal, ale pochopitelně ne, když se ministr díval. „Na ministerstvu není oddělení, které stále má všechny klíčové pracovníky a v některých sekcích nezůstala po útoku živá duše.“

Harryho žaludek poklesl. „Nemyslel jsem si, že bylo zabitých tolik. Myslím, bylo tam příšerně moc lidí. Viděl jsem seznam a všechny ty nekrology, ale...“

Brousek napřáhl pevnou ruku a poplácal Harryho po rameni. To bylo také blahosklonné, ale Harry byl tak sklíčený, že mu to tentokrát nevadilo.

„Krysy, všichni z nich,“ řekl ministr. „Krysy, co opouštějí potápějící se loď. Ne, že by jsme se topili, to myslím. My ještě Vy-víte-koho přemůžeme, to beze všech pochyb. Ale ano, značný počet zaměstnanců se rozhodl, že se do práce nevrátí a to dělá už tak špatnou situaci ještě horší. Proto jsem vlastně tady. Už více než týden se tu neukázal ani jeden pracovník z Oddělení pro magickou přepravu a jestli si myslíte, že nechám někoho z nich kontrolovat Chlapce-který-zůstal-naživu při přemisťovací zkoušce, pak se pořádně pletete.“

Harry zadržel grimasu při způsobu, jakým se o něj právě Brousek vyjádřil. „Ale pokud jste tak zaneprázdněný, proč se obtěžujete s dohlížením nad licenčními zkouškami?“

V tu chvíli se Brousek doopravdy zasmál, ostrý zvuk, který zněl zároveň pohrdavě a netrpělivě. „Nedohlížím nad licenčními zkouškami. Jdu se podívat jen na tu vaši. Ach, a na zkoušku vašeho bratra, když už jsem stejně tady.“

Při tomhle se Draco nevypjal, všiml si Harry.

„Kdokoliv jiný může zatraceně počkat, dokud oddělení nebude plně v provozu. Ale vy, potom, co se vám stalo o posledním Samhainu? Ani náhodou. Jste terč, Pottere, a já je nenechám říkat, že se neumíte bezpečně přemisťovat, jen protože díky poruše na ministerstvu ještě nemáte licenci.”

Harry si nemohl pomoct, musel zírat. „Ale kdybych byl v nebezpečí, přemístil bych se, ať už bych licenci měl nebo ne, a každopádně, i kdybych o Samhainu věděl jak na to, ani trochu by to nepomohlo, protože tam byly všechny druhy zábran, a...“

„Harry,“ přerušil ho Brumbál laskavým, ale tvrdým tónem, „ministr si udělal čas ve svém přeplněném rozvrhu, aby se ujistil, že nebudeš muset porušit zákon. Koneckonců, je u tebe pravděpodobnější, že se budeš potřebovat přemístit, než u běžného mladého muže.“

Harry slyšel i to, co nebylo řečeno nahlas. A trochu vděku by nepřišlo nazmar... A to nejhorší bylo, že Brumbál měl pravdu. Harry nesnášel zvláštní zacházení, ale v mnoha směrech byl terčem, takže předpokládal, že je jen rozumné pořídit si licenci. Ale stále, ta výtka se ho dotkla.

Harry se snažil, aby se nečervenal jako malé dítě, ale vzhledem k tomu, že se mu zdálo, že se místnost otepluje, si nemyslel, že by se mu to podařilo. „Děkuji vám, pane ministře.“

„Není zač děkovat. Pojďte za mnou, jak jsem říkal, a my se o vás postaráme. Ach, a vy také, mladý pane Snape.“

Draco celý ztuhl a nebylo divu. Nemohlo se mu líbit, že se s ním zachází jako s dodatečným nápadem.

Ha, pomyslel si Harry, který by považoval za osvěžující, kdyby se to někdy stalo jemu.

Snape udělal pohyb, jako by je chtěl následovat, ale Brousek pozvedl ruku. „Věřím, že mám situaci pevně v rukou, pane profesore.“

Harry byl trochu překvapený, když viděl, že jeho otec vypadá, jako by chtěl trvat na tom, že půjde s nimi, dokonce i kdyby to znamenalo urazit ministra.

Brumbálův oslnivý úsměv osvítil všechny v blízkosti. „Přesně tak, Severusi, přesně tak. Stejně jsem s tebou chtěl probrat to nové curriculum.“

„Lektvary?“ vyrazil ze sebe Brousek. „Musím vám říct, profesore Snape, že jsem nesouhlasil, když Odbor pro uplatňování kouzelnického práva změnil vaše kurzy, rozhodně jsem nesouhlasil. Možná potřebujeme více bystrozorů, ale to, že nebudeme vyžadovat OVCE z Lektvarů, znamená, že je budeme muset naučit víc věcí, když u nás budou začínat. To byl od odboru pitomý krok, od začátku do konce.“

Harry zamrkal. „Ale... vy jste byl hlavou bystrozorského oddělení, když tohle rozhodnutí bylo učiněno. Nemohl jste...“

Brousek udělal obličej. „Vítejte u komisního rozhodování. Jistý způsob jak dosáhnout příšerných výsledků. Ve vedení potřebujete muže, který ví, co dělá. Muže, který je ochoten vést, u Merlina.“

„Tak proč ne vy?“ vyhrkl Harry, který s překvapením zjistil, že tak trochu žárlí na ty studenty, kteří si v sedmém ročníku mohli lektvary vyškrtnout z rozvrhu. I když ještě podivnější byla představa 'vedení', Brousek nezvrátil rozhodnutí odboru ani tehdy, když na to měl právo.

„Jste teď úplným Zmijozel, ne snad?“ řekl Brousek a potřásl hlavou.

Harry nevěděl, co to mělo znamenat, nebo to spíš nevěděl přesně, ale protože se na něj Snape znovu trochu zamračil a Draco prakticky obrátil oči v sloup, usoudil, že mu to vysvětlí později. No, vysvětlí... Draco se bude posmívat a Snape bude pravděpodobně poučovat.

Abrire,“ řekl Snape a mávl rukou ke dveřím. Jednou kývl, to gesto působilo vážně. „Pane ministře.“ A pak, k Harrymu naprostému ztrapnění, „Chovejte se dobře, oba dva.“

Brousek se srdečně zasmál a vedl je pryč.

 


 

 

***


„Myslel jsem, že budeme muset opustit pozemky,“ řekl Harry, zatímco se rozhlížel po Velké síni. „Ochrany a to všechno?“

Brousek mávl rukou. „Váš ředitel pár z nich dočasně upravil. Nejlepší bude, když zůstaneme tady.“

„Ale já jsem si jistý, že nás dokážete ochránit,“ řekl Draco. „Podrobně jsem prostudoval vaši kariéru, pane ministře. Až skončím školu, rád bych se stal bystrozorem.“

A už teď si chceš obstarat nějakou přímluvu, pomyslel si Harry takřka pobaveně. Tím, že budeš lichotit ministrovi...

„Bystrozor, hm?“ Brousek si Draca prohlédl od hlavy až k patě. „Myslíte, že jste materiál pro Odbor uplatňování kouzelnického práva?“

Jak Harry viděl, Draco byl příliš chytrý, než aby spadnul do pasti. „Musím se toho spoustu naučit,“ přiznal. „Ale mám více důvodů než většina, abych studoval dobře.“

„Jde o tohle,“ řekl Brousek, s přimhouřenýma očima a trochu se poškrábal na bradě. „Vím, kdo jste. Nenarodil jste se jako Snape, to je jisté.“

Byla v tom skryta antipatie ke Dracově rodině, ale koneckonců, Draco Luciuse mnohokrát urazil sám. Nevypadalo to, že by ho ministrův komentář jakkoli vyvedl z rovnováhy. „Ano, pocházím z černokněžnického rodu,” přiznal s pohledem upřeným přímo Brouskovi do očí. „Nicméně, já sám nejsem jedním z nich.”

„Pak se tedy není čemu divit, že chcete být bystrozorem, hm?” Brousek se trochu předklonil, jako by se pokoušel Dracovi nahnat strach. „Rád byste měl ucho u země. Rád byste věděl, až po vás půjdou a rád byste byl schopný se sám ubránit.”

To bylo přesně to, co Draco ohledně této otázky řekl Harrymu, ale když to teď slyšel od Brouska, naježil se. „Myslel jsem,” řekl chladně a o kousek zvedl bradu, „že jsem rozhodnutý se ujistit, že můj bratr přežije válku. Chci dovednosti, které budu potřebovat, abych ho ochránil a Odbor je nejlepší místo, kde se dají naučit.”

Brousek o půl kroku ustoupil. „Hmm. Je ve vás víc, než se zdá na první pohled. Možná. Ale nemůžete mi tvrdit, že to neděláte taky pro sebe.”

„Samozřejmě,” přiznal Draco a pokrčil rameny.

Ministrovi rty zbrázdil lehký úsměv. „Mimochodem, slyšel jsem, že Zmijozel si díky vám poslední rok vedl dobře. Zajímavé famrpálové finále a velký počet bodů získaný při závěrečné hostině.”

Harry si nemohl pomoct, ale lehce odfrknul.

Druzí dva ho slyšeli. „Chceš snad něco říct?” zeptal se Draco ledově. „Myslel jsem, že Zmijozelu vítězný pohár přeješ.”

„To ano!” vykřikl Harry. „Jen jsem nečekal, že na tom bude záležet někomu, kdo opustil školu už před...” Ach, bože. Chystal se říct padesáti lety, ale zastavil se včas. Z toho, co věděl, to mohlo být jen třicet nebo čtyřicet let a Brousek by se mohl urazit.

„Jednou Zmijozel, vždycky Zmijozel,” řekl Brousek. „Některé věci se nikdy nemění.”

„Harry byl pět let pouze v Nebelvíru a zanechalo to na něm stopy,” pronesl Draco divadelním šeptem. „Ta kolej je opravdu velmi zvláštní.”

Brousek se usmál, ten výraz působil trochu pomstychtivě. „Jak jsem řekl, některé věci se nikdy nemění. Teď, pokud oba dva přejdete na konec síně a pak se přemístíte zpátky ke mně, mohli bychom začít.”

 

***


Takřka o hodinu později, byl Harry udýchaný a snažil se nedat to najevo. Nejprve si myslel, že Brouskův přemisťovací test by mohla být jen formalita, ale místo toho je ministr nechal projít celou sérií zkoušek, z nichž každá byla těžší než ta předchozí.

Přemisťování se přes Velkou síň. Potom přes kamennou zeď. Potom několikrát skrz. Potom ze sklepení do sovince, Harry a Draco byli nuceni následovat Brouska vteřinu potom, co je nechal za sebou. A znovu a znovu.

Při konečném testu, z famfrpálového hřiště do Velké síně, se Harry začínal cítit malátně. Přemisťování už zvládal dobře – to mohl Draco potvrdit – ale pocit, že roztává, stále nepatřil k těm, které by si zrovna užíval. A rozhodně ne patnáctkrát za sebou.

„Jsem rád, že jste kompetentní začátečníci,” řekl Brousek a vytáhl něco z kapsy svého dlouhého hnědého pláště.

Draco nevypadal, že by příliš ocenil ta poslední slova, ale měl dost rozumu, aby si nestěžoval. Koneckonců, co by chtěl říct, že se ilegálně přemisťuje už roky?

„Ten poslední malý výlet, je všechno, co jsem potřeboval vidět,” pokračoval Brousek.

Draco možná dovedl držet jazyk za zuby, ale Harry ne. „Tak proč jsme potom nezačali rovnou s ním?”

„A riskovat rozlomení? Ne, to bych nemohl. Nevypadalo by to dobře.”

Temné podezření začalo klíčit v Harryho mysli. „Komu by se to nezdálo?”

„On myslí, komu by se to nelíbilo,” řekl Draco.

Harry vrhl po svém bratrovi podrážděný pohled, ale hned věnoval svou pozornost zpátky Brouskovi. Muž se sice neusmíval přímo brumbálovským způsobem, ale rozhodně vypadal sám se sebou spokojený. „No, určitě si uvědomujete, že vaše jednání zajímá celý kouzelnický svět, Pottere. Tisk bude chtít vědět, jestli jste získal licenci nebo ne.”

„Vy jste řekl reportérům, že sem přijdete?” zeptal se poděšeně Harry.

„Ovládej se, Harry,” řekl Draco s klidem. „Samozřejmě, že to udělal. Když se ministr uvolní udělat si hodinu čas ve svém nabytém rozvrhu, aby se ujistil, že dostaneš licenci, to nejmenší, co si na oplátku za svůj cenný čas zaslouží, je trocha publicity.”

Při tom pomyšlení se Harry chtěl přikrčit. Místo toho si vzpomněl, že už je dospělý a vytáhl se do celé své výšky. „Nepřišel jste, abyste se ujistil, že budu v bezpečí! Využíváte mě, stejně jako to vždycky dělal Popletal!”

Ministr Popletal, nechť je mu země lehká, vás nazýval lhářem, kdykoli mu to vyhovovalo, Pottere. Tohle je stěží to samé. Je jen rozumné dát veřejnosti vědět, že tentokrát s vámi válečné záležitosti bude ministr projednávat osobně.”

„A to, že mi dáte přemisťovací licenci, říká všechno?” zeptal se Harry opovržlivě.

„Lidé budou číst mezi řádky, ano.”

Harry sevřel pěsti. „A pokud ne?”

„Co, prosím?”

„Co, když spolu nebudeme projednávat válečné záležitosti osobně, pane ministře?” Pokud Harry věděl, tohle bylo prakticky zaručené. Měl temné síly, o kterých zatím nevěděl ani Řád a mohl by je použít. Mohl, zatraceně. Není to proroctví přesně o tom? Síla, kterou Pán zla nezná...

Dokud Brousek a ministerstvo nevědí o druhu magie, kterou Harry ovládá, není pro ně možné s ním ve válce spolupracovat. Ne doopravdy.

Brousek se zasmál. „Můžete být úplný Zmijozel, Pottere, ale jen pokud se takovým budete jevit. Jste jím od své adopce, ne? Doufám, že se budeme stýkat, vzhledem k tomu, že jste veřejná osobnost, ať už chcete nebo ne. Ale pokud ne...” Naklonil se o trochu blíž, jeho oči vesele zářily. „To bych raději neměl říkat tisku, hm?”

„Je to jen strategie,” vložil se do toho Draco, jako kdyby to Harrymu nedošlo samo. „Po tom, co se stalo na ministerstvu, teď potřebují nějaké pozitivní příběhy, nemyslíš? Aby lidé věřili, že věci znovu fungují.”

„Ministr Popletal, nechť je mu země lehká,” pokračoval Brousek, „je teď kritizován za to, že vám dříve nevěřil, Pottere, a že vám neprojevil náležitý respekt. Lidé vidí přímou souvislost mezi tímhle omylem a Tragédií třicátého prvního.”

Tragédie třicátého prvního.

Harry už tu frázi párkrát viděl v novinách, ale ještě si doopravdy neuvědomil, že se ujala jakožto způsob, jak se zmiňovat o zničení ministerstva. Skvělé. Prostě skvělé. Teď už i jeho narozeniny mají přiléhavý název.

„Na každý pád,” pokračoval Brousek, „se chystám udělat jasno v tom, že současné ministerstvo nebude opakovat předchozí omyly. A pokud se vám nelíbí způsob, jakým to dělám, Pottere, nijak zvlášť mě to netrápí.”

„Dobře, dobře,” řekl Harry, který potlačil svou nevoli, vzhledem k tomu, že v té záležitosti stejně neměl na výběr. Nemohl Brouskovi zabránit, aby mluvil s novináři. A ten muž měl možná pravdu, co se týkalo veřejné důvěry. Možná...

„Skvěle,” řekl ministr krátce. „Teď, pokud oba dva poklepáte hůlkou na tohle, dostanete licenci.” Naklonil se dolů a položil dva kovové disky na mrzimorský stůl. Vypadaly jako mince, až na to, že byly trochu nazelenalé a byl do nich vtištěn obrázek koštěte, jak přelétá nad srdcem.

Harry poklepal první a viděl, jak na něj čarodějka na koštěti zamrkala. Zkoušel zjistit, jestli Dracova udělala to samé, ale nebyl dost blízko, aby viděl pořádně.

„Děkuji, že jste přišel osobně, pane ministře,” řekl Draco. „Vím, že jste pro to měl své důvody, ale i tak to oceňuji.”

„Jo,” ozval se Harry, který poznal výraznou narážku. „Je dobré mít licenci.”

„Je dobré mít takového čestného a působivého mladého muže na straně ministerstva,” řekl Brousek. O čemž si Harry pomyslel, že to bylo pompézní a nezdvořilé, s ohledem na to, že ministr znovu přehlížel Draca. „Pokud pro vás mohu něco udělat, Pottere, absolutně cokoli, jen mi dejte vědět. Přemohl jste Vy-víte-koho jako malé dítě a pokud k tomu přidáme to, jak po vás od té doby šel? Nejsem jediný, kdo si myslí, že v tom něco musí být. Ale vy nejste sám, ne teď, a já chci, aby tohle bylo naprosto jasné. Mé ministerstvo se nechystá opakovat smutné omyly svého předchůdce.”

Harry se chystal říct, že pokud Brousek chce udělat něco užitečného, mohl by začít s tím, že by říkal Voldemort místo Vy-víte-kdo. Ale usoudil, že ministr by radu od někoho, kdo má sedmnáct let, jednoduše ignoroval. „Díky,” rozhodl se říct.

„Myslím to vážně, mladíku. Pokud pro vás budu moci cokoliv udělat, ihned mi pošlete sovu.”

Jistě, takže vám můžu poslat sovu. Díky za nic, pomyslel si Harry, ale pamatoval na to, být navenek zdvořilý. Nemělo smysl urážet ministra; v tom měli Snape a Brumbál pravdu. „Budu na to myslet, pane ministře.”

„To uvidíme, to uvidíme.” Brousek pozvedl ruku. „Ujistím se, že vaše licence budou náležitě zaregistrovány ještě před soumrakem.”

„Děkuji vám, pane ministře,” řekl Harry znovu a potřásl nabízenou rukou.

Když se Brousek lehce zasmál a Draco se doopravdy zachechtal, Harrymu bylo jasné, že to musel nějak zkazit. Jeho rozpaky se ještě zhoršily, když Draco vložil svůj nazelenalý disk do ministrovi stále natažené ruky.

S lehkým červenáním Draca napodobil. Brousek ho chvíli studoval, potom rychle přikývl, otočil se na patě a odešel. Očividně mířil do vstupní haly místo do sklepení.

„Nejde snad zpátky k Brumbálovi říct mu, že odchází?” zeptal se Harry, když byl ministr dost daleko, aby neslyšel jeho šepot.

„Není proč by měl,” řekl Draco stejně tichým hlasem. Jednu věc vás život se Snapem naučí, dávat si pozor na to, jak hlasitě mluvíte, pomyslel si Harry. „Nechce budit dojem, že potřebuje ředitelovo dovolení k příchodu a odchodu do Bradavic.”

Uhm. Pravděpodobně ne, ale stejně se to Harrymu zdálo trochu nezdvořilé. „No, každopádně díky,” řekl.

„Promiň?”

„Za to, že jsi neřekl něco nesnesitelného, když jsem mu potřásl rukou. Něco o tom, že díky své mudlovské výchově nerozpoznám ponožky od bot.”

„No, stěží bych chtěl před ministrem vypadat, zaujatě proti mudlům. Jsem na straně Světla a tyhle názory nejsou politicky korektní.”

„Měl bys říct, že nejsi zaujatý, ne, že by to nějakým způsobem nevypadalo dobře.”

„Měl bys myslet na více než na jedné rovině, ty takzvaný úplný Zmijozele. Ve skutečnosti nejsem tak zaujatý, jak jsem býval, ale v tomhle druhu situací se to, jak věcí vypadají, počítá mnohem víc než skutečnost.”

Harry věděl, že je to pravda, ale stejně to bylo depresivní.

„Pojď se podívat, jestli se můžeme pořád přemisťovat kolem hradu!” řekl Draco a poskočil. „To je opravdový zážitek!”

„To nejsi vyčerpaný?” Harry měl na jeden den přemisťování až dost.

„Oh, čím častěji se přemisťuješ, tím míň tě to unavuje. A já to umím už roky. Ne jako ti z nás, kteří byly vychováni u mudlů.” Vyplázl na něj Draco jazyk

Harry si nemohl pomoct, ale musel se zasmát, když klepl svého bratra na rameno. „Jdu domů. Ty si dělej, co chceš, ale neobviňuj mě, když ředitel obnoví kouzla zrovna uprostřed tvé zábavy a ty skončíš rozlomený na devět částí.”

Draco se otřásl. „Jedno rozlomení mi stačilo. Občas mi moje ruka pořád nepřipadá docela v pořádku. Půjdu pěšky.”

Řekl to, jako by to byl hrozný úděl osudu, ale to bylo prostě... dracovské. Harry se usmál, a zatímco šli zpátky, změnil téma na famfrpál.

 

***


„Nesnáším zrcadla,” zamumlal Harry o několik dní později.

„Kolikrát ti mám opakovat, že tvá jizva není šeredná a zohavující...”

Harry po Dracovi hodil polštář. Mohl hodit buď ten, nebo zrcadlo, se kterým dnes odpoledne zápasil už hodinu. Ta pitomá věc ho prostě neposlouchala. Nezáleželo na tom, co řekl nebo udělal, prostě leželo na jeho levé dlani a neodráželo nic zajímavějšího, než jeho vlastní tvář.

A ze zírání na ni už se mu dělalo na nic.

„Knihovna není k ničemu. Hermionin překlad je k něčemu, ale nevím, jakým způsobem by mi mohl být užitečný. No, možná kdybych přestal uzavírat svou mysl, ale to rozhodně nějakou chvíli zkoušet nebudu.” Harry se otřásl při vzpomínce na to, jak se mu příšerný Voldemortův hlas posmíval uvnitř jeho vlastní mysli. „Dokonce ani kouzelnické výzkumné středisko v Edinburku nenašlo nic důležitého...”

„Možná by ministerstvo mohlo,” řekl Draco klidně, když otočil stránku ve své knize ze studií mudlů, kterou četl celý týden.

„Ministerstvo?”

Ministr.” Draco si označil stránku kouzlem, položil knihu na zem a věnoval Harrymu plnou pozornost. „Cokoliv budeš potřebovat, vzpomínáš? Proč ho do toho prostě nepřibereš?”

„Je lepší nebýt zavázaný.”

„Nebudeš. On si to ani nebude myslet, Harry. Jsi stále ve škole, pro Merlina, a není to jako bys podepisoval magicky závazný kontrakt.”

„Ale Brousek si to bude myslet.”

„Bude si myslet, že si necháváš vlastní možnosti otevřené a ty že zahrnují spolupráci s ministrem.” Draco pozvedl obočí. „Víš, co si bude myslet, když po takové nabídce zachováš radiové ticho?”

„Radiové ticho!”

„Mudlové mají nanejvýš fascinující terminologii.” Draco ukázal Harrymu hřbet knížky.

Jeho a její příběh: Mudlové od Věku rozumu ke Studené válce* ,” nevěřícně přečetl Harry nahlas. „Jo, to je nějaká... terminologie, dobře.”

„Pořád se snažím zjistit, proč tomu říkají Studená válka,” dumal Draco. „Tipuju, že to má co dělat se Sibiří. Ale necháme toho. Snaž se soustředit, Harry. Brousek. Ten muž ti očividně nabídl přátelství. Pokud ho nijak nepřijmeš, bude si myslet, že ses rozhodl nespolupracovat s ministerstvem. Takže mu napiš. Zeptej se ho na ta zrcadla!”

„Proč by o nich měl cokoliv vědět?”

„Možná ti může pomoct Oddělení záhad. Kdo ví? Jde mi o to, že Brousek je zdroj, ve více než jednom smyslu. Nepromarni to.”

„Tak dobře, dobře,” zamumlal Harry. Z myšlenky, že by měl Brouska o něco prosit, ho zaplavila nervozita a na chvíli přemýšlel, že by poslechl své instinkty. Ale znovu, možná tak reagoval jen proto, že byl Popletal ministrem tak dlouho. Není divu, že je nedůvěřivý.

„Albus právě přes letax poslal naši poštu,” řekl Snape, který přišel do pokoje. „Balíček od slečny Grangerové pro Draca Snapea. Představte si to.”

„Balíček od Rhiannon,” vykřikl Draco a vymrštil se z postele. „Ven, všichni ven! Potřebuju soukromí! Musím si to přečíst v klidu! Potřebuju...“

„Potřebuješ Uklidňující doušek,” řekl Snape suše.

„Oh, pššt. Ven, ven! Stejně, Harry chce pomoc s napsáním dopisu. Vy dva jděte a pracujte v obývacím pokoji. Ven!”

Jakmile se dveře ložnice zavřely, Snape pozvedl obočí.

„Brouskovi,” zamumlal Harry. „Řekl, že ho můžu požádat o cokoli, co budu potřebovat, takže jsem si myslel... ha, Draco myslel, že bych se ho měl zeptat na zrcadla.”

Snape si vzal chvíli, aby to zvážil, jeho temné oči zářily, když promýšlel všechny možnosti, úklady a plány. Potom položil nečekanou otázku. Hloupou otázku. Pravděpodobně svou vůbec první, usoudil Harry.

„Jak moc to chceš?”

„Víc než...” Harry polkl. Neměl by se takhle cítit, ne teď když má pořádnou rodinu, ale stejně si nemohl pomoct. „Víc než cokoliv.”

Snape mu položil ruku na rameno. „Pak tedy napiš ministrovi.”

„Nepoužije to později proti mě?”

„Není to nemožné. Ale při bližší úvaze... nemyslím si.”

Harry vydechl úlevou. Alespoň to rozhodnutí bylo učiněno. Samozřejmě, Brousek nemusí být schopný mu pomoci... ale stejně tak později nebude schopen tvrdit, že Harry odmítl jeho nabídku přátelství.

„Chtěl bys asistenci, jak Draco navrhl?”

„S tvým slovníkem? Musí to vypadat, že to napsal někdo sedmnáctiletý. Možná si budeš moct přečíst můj návrh, až ho dokončím.”

Snape jen přikývl a nechal to na Harrym.

 

***


Draco byl takřka nesnesitelný, i když dostával balíčky od Rhiannon. Nicméně nesnesitelný v tom dobrém smyslu. Nejspíš ve svém rozloučení používala slova s láskou. Harry si nemyslel, že 'S láskou, Rhiannon' něco dokazovalo, ale Draco se očividně cítil, jako by skončil v nebi, aniž by předtím musel zemřít.

Samozřejmě, možná to mělo co dělat s tím cukrovím, které přikládala. Příliš mnoho cukru v krvi, pomyslel si Harry. Proto se Draco choval jako lehkomyslný hlupák.

„Jsou neuvěřitelné,” zopakoval asi po páté. „Jsou úžasné. Vůbec žádné magické ingredience a přitom chutnají lépe než ta nejdražší Mexická kouzelnická čokoláda!”

„Vždyť to jsou jen máslovo-arašídové sušenky,” řekl Harry unaveně.

„No, nikdy předtím jsem je neměl...“ Draco přimhouřil oči. „Myslel bych, že to pochopíš, pane Dudley-měl-vždycky-všechny-sladkosti-a-mě-nenechal-nic.”

„Dobrá, já nesnědl dvacet kilo koláčků během čtyřiadvaceti hodin, abych si to vynahradil!”

„Samozřejmě, že ne,” ušklíbl se Draco. „Koláčky se tomuhle nemůžou rovnat!”

„Bude ti špatně.”

Dracovo nadšení opadlo. „To už mi je. Mám 'magneťák' a pořád si nemůžu poslechnout to nové CD, co mi Rhiannon poslala! A ty se domníváš, že se můžu utěšovat jídlem?”

Harry byl z těch věčných nářků také unavený, ale dovedl to pochopit. Pro Draca muselo být zatraceně frustrující, že dostal nahrávku Rhiannoniny nové opery, té na kterou nikdy nemohl jít. Rhiannon očividně příliš nepochopila Dracovo vyprávění o jeho škole, jinak by mu nenapsala, aby si to poslechl, jakmile to jen bude možné. Umírala touhou slyšet, co si o tom myslí, jak říkala.

A Draco si to nemohl pustit, aniž by opustil Bradavice.

Draco navrhl, aby strávili pár hodin v 'jeho domě', což by mělo být docela bezpečné, s Fideliem a vším ostatním, ale Snape odpověděl, že číslo dvanáct na Grimmauldově náměstí, je momentálně dost rušné.

„A já nechci, aby nikdo další, nikdo, věděl, jak je pro mě Rhiannon důležitá,” souhlasil mrzutě Draco.

Harry svraštil čelo. „No, jen protože posloucháš operu, nebudou lidé hned předpokládat, že jsi zamilovaný do hlavní zpěvačky...”

„Je to nebezpečné a já bych ji neuvedl do nebezpečí.”

Harry si pomyslel, že tím se to uzavírá – až na Dracovo lkaní, samozřejmě – ale teď se jeho bratru rozjasnil obličej, jako by právě dostal brilantní nápad.

„Severusi.”

Mistr lektvarů vzhlédl od plánů výuky, které právě připravoval.

„Ostatní učitelé už přijíždějí, aby se připravili na nový školní rok, ne snad? Je tady už profesor Kratiknot?”

„Pokud vím, tak ne.”

„Do prdele.” Draco sklouzl do sedačky.

„Neměl jsem tušení, že jsi na Filiuse tak vázaný, Draco.”

To muži vyneslo zamračení. „Jen jsem myslel, že by mi možná pomohl s nějakými složitějšími kouzly. Však víš, s těmi, která mohou dočasně blokovat magickou auru, takže elektronika může fungovat.”

„Zajímavý návrh.” Snape si poklepal jemným koncem svého brku o bradu. „Možná by ti mohla asistovat profesorka Burbageová.”

Draco zamrkal. „Opravdu si to myslíš?”

Snape zkřivil rty. „Já sám jsem Studia mudlů nikdy neměl, takže to nemůžu tvrdit s jistotou. Nicméně, je logické, že pokud je někdo schopen vyřešit tvůj problém, tak je to ona. Dá se očekávat, že během svých hodin předvádí mudlovské stroje a podobně.”

Draco přikývl a vstal. „Měl bych se jí představit, v každém případě, když už se přidávám do její třídy. Oh... Severusi, ty jsi dost přísný ohledně studentů, které pouštíš k přípravě na OVCE. Nevím, jestli se profesorka Burbageová chová stejně, ale pokud mi bude dělat nějaké problémy, mohl bys za mě utrousit slovíčko?”

„Nebude ti dělat žádné problémy.”

„Ale co když...”

Harry se usmál. „Něco mi říká, že už za tebe dobré slovo utrousil.”

Draco se rozzářil. „Oh, skvěle.”

„Jen mi neděkuj,” zamumlal Snape a obrátil svou pozornost zpátky ke knihám a pergamenům, které byly rozházené po celém jídelním stole.

„To by mě ani ve snu nenapadlo,” řekl Draco lehkomyslně, ale předtím než odešel, CD od Beatles a přehrávač v ruce, položil máslovo-arašídové sušenky vedle Snapeovy levé ruky.

 

***


---------------------------------------------------

* Název Dracovy knihy pravděpodobně naráží na dílo anglického spisovatele a bojovníka za práva otroků Thomase Paina, který ve své knize The age of reason, vydané roku 1794, ostře kritizoval vraždění ve jménu víry.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA