Jdi na obsah Jdi na menu
 


5. kapitola Odrazy v zrcadle 2/2

8. 2. 2010

Když Harry druhý den konečně opustil pokoj, uviděl, že Zrcadlo všech duší bylo přeneseno, přesně jak Snape navrhnul.

Draco se zašklebil, když ho spatřil. „Nejdřív Severus a teď ty.“

„Hmm?“

„Oh, táta si taky přispal, to je všechno.“

„Byli jsme dost dlouho vzhůru. Povídali jsme si.“ Draco vypadal zvědavý, za to ho Harry nemohl vinit, ne po nejasném Musím se ho na něco zeptat z minulé noci. „Chtěl jsem vědět, jestli měl něco společného se spoutáním mých rodičů. Ale neměl.“

„Neměl jsi se ho ptát na takovou věc!“

„Koukej, povídání si s mrtvými lidmi může být trošku matoucí,“ odseknul Harry.

„Mírně řečeno,“ protáhl Snape, jak se vynořil ze své ložnice s hladkými a rovnými vlasy. Harry se snažil nezírat, jelikož to nebylo zdvořilé, ale nemohl pominout fakt, že Snape měl pro jednou umyté vlasy. Možná to souviselo s obléknutím se do nejlepšího hábitu při příležitosti oficiálního představení Siriusovi. „Také jsme probírali předurčení versus svobodná vůle.“

„A skončili jsme na straně svobodné vůle,“ dodal Harry.

Draco zvedl bradu. „Samozřejmě. Nebyl jsem snad více méně předurčen k tomu tě nenávidět a bojovat proti tobě? A nyní jsem na tvé straně. To je jasná svobodná vůle.“

„Tak jest, Draco,“ řekl Snape. „Ach, vidím, že skřítkové přesunuli Zrcadlo. Můžeme se nejdříve naobědvat, než si půjdeme promluvit s tvým kmotrem?“

„Možná to bude oběd i večeře,“ zamumlal Harry a vrhl letmý pohled na hodinky. „Předpokládám, že snídaně určitě ne. Je skoro jedenáct.“

„Jestli chceš, jistě si můžeš objednat snídani.“

Harry ji objednal. Kompletní anglickou snídani, ale pak ho napadlo, proč se vlastně obtěžoval, když stěží mohl polknout sousto. Sklíčeně se vidličkou vrtal ve vajíčkách, rozpatlával žloutek po kouscích hub a rajčat na svém talíři.

Snape si ho vážně prohlížel přes šálek svého čaje. „Tohle mi připomíná tvoje chování před tím, než jsme šli do Albusovy kanceláře vyplnit adopční papíry.“

„Cha,“ řekl Harry. „Tenkrát jsem se jenom cítil zmatený. Dnes to není ten problém. Jsem pyšný na to, že jsem tvým synem. To jenom... vím, že mě Sirius bude nenávidět za to, že jsem si vybral tebe místo jeho... zatraceně, jaký to má smysl s ním vůbec mluvit?“

„Nebuď směšný. Nebude tě nenávidět.“

„Přestaň být takový pesimista,“ řekl Draco. „Co se stalo s tvojí nebelvírskou stránkou?“

„Jsem plnokrevný Zmijozel,“otočil se Harry na bratra s úsměvem.

„Buď opatrný v používání takových frází před Blackem,“ varoval ho Snape.

Harry odstrčil křeslo a postavil se. „Pojďme, ať to máme za sebou.“

Beze slova odešel do ložnice převléknout se. Příslušné kouzelnické kalhoty místo riflí a košili s dlouhými rukávy, která patřila k uniformě. Pak svůj nejlepší školní plášť, jeden z těch, které mu Severus koupil těsně před narozeninami. Harry už na něm měl svůj speciální zakouzlený odznak, stejně jako na dalších nových pláštích, které ten den dostal.

Musel připustit, že mít otce a jít s ním nakupovat školní potřeby, může být velká legrace stejně jako životně nezbytné. Severus mu navrhl koupit si několik knih vedle těch 'předepsaných' a 'doporučovaných' na tento školní rok. Nejdříve byl Harry proti, namítal, že knihovna má všechno, co by potřeboval, ale Severus neústupně trval na svém, že mít kdykoliv po ruce výtisk a moci se na něj obrátit, by bylo prospěšné.

Mít dospělého, který se o něj stará a přemýšlí nad takovými věcmi, byla pro Harryho úplně nová zkušenost.

Harry s přišpendlil svůj prefektský odznak a odešel do koupelny pokusit se učesat si vlasy. Jako obvykle to moc nepomohlo, ale možná to bude stačit. Chtěl vypadat co možná nejlépe na dnešní formální 'představení', ale nechtěl, aby si Sirius myslel, že se pokouší vypadat jako někdo jiný. Byl prostě Harry, rozcuchané vlasy a to všechno.

Když se vrátil do obývacího pokoje, jeho rodina už na něj čekala. Draco měl na sobě svůj nejlepší školní hábit a svůj vlastní prefektský odznak, díky kterému vypadal velice podobně jako Harry, ale Severus měl na sobě formální oblečení, hábit úzce olemovaný zelenou. Byla to vítaná změna po obvyklé strohé černi.

„Můžeme?“

Harry přikývnul, opatrně zvedl rámeček, ve kterém měl úlomky dvousměrného zrcátka. Snažil se na ně nedívat. Nechtěl vidět scházející kousky nebo počítat, kolik jich zbylo. To, co chtěl, bylo předstírat, že má neomezené zásoby a že Sirius s ním bude chtít mluvit i teď, když znal pravdu o Harryho rodinné situaci.

Zrcadlo všech duší bylo jen kousek od jejich komnat, v pokoji, který mohl otevřít pouze Harry, Draco nebo Snape. „Heslo je karamelky,“ řekl Snape tichým hlasem a otevřel dveře.

„To si děláš legraci,“ Dracovi spadla čelist.

„Ředitel ho vybíral.“

Jelikož Draco vypadal pořád zmateně, Harry zašeptal, že mu to vysvětlí později. Podivné... Harry by si myslel, že Brumbálova bizardní hesla budou všeobecně známá. Očividně ne pro Zmijozel.

Jak se dveře za nimi zavřely, Harry zaujal svou pozici před Zrcadlem všech duší. Nějak vypadalo mnohem impozantněji než předtím, ale to bylo patrně tím, že v místnosti kromě něho nic jiného nebylo. Vůbec nic, dokonce ani kobereček na kamenné podlaze. No, nebyli kouzelníci pro nic za nic. Harry se rozhodl. Protáhnul si prsty a švihnul hůlkou na efekt, jak vyžadoval jeho otec.

Pokusil se vyčarovat tři křesla a skončil u tří... no, ať už to bylo cokoli. Snad podnožky, pomyslel si, když je sledoval.

Draco předvedl divadlo s dramatickým povzdechnutím, když mávnul svou hůlkou, aby je proměnil na odpovídajíc křesla z tmavého dřeva a hladké šedé kůže.

„Zvládnul bych to lépe, kdybych použil hůlku,“ zamumlal Harry.

„Měli bychom pohovku velikosti Londýna...“

„Pánové,“ přerušil ho Snape, „máme mnohem důležitější věci na práci než diskutovat o nábytku.“

„Jo, správně.“ Harry promarnil další minutu tím, jak strkal křesla na místo, všechny tři, před zrcadlo, ale zpočátku je zasunul trochu zpátky. Pak si vybral drahocenný úlomek rozbitého zrcátka a přitisknul ho proti Zrcadlu všech duší, zatímco odříkával zaklínadlo k aktivaci.

„Anglicky, říkám ti, zkus to anglicky,“ stěžoval si Draco stojící mimo na straně.

„Zvyk. Zkusím to později. Jestli Sirius vůbec bude se mnou chtít znovu mluvit...“

„Zavolej ho,“ řekl Snape tiše.

„Ne, dokud nebudete stát vedle mě..“

Snape ho počastoval poněkud nevrlým pohledem, ale vyhověl mu. Hábit kolem něj majestátně zavlál, jak se pohnul.

Harry vrhl omluvný pohled na Draca. „Promiň, představím tě hned, jak tohle vyřešíme.“

„V každém případě bys měl představit svou adoptivní rodinu v pořadí podle věku,“ pokrčil rameny Draco.

Mohlo to vyznít arogantně, ale ve skutečnosti to vyznělo jako holý fakt, nic víc. Harry se vděčně usmál, zavřel oči a zavolal Siriuse.

Vypadalo to, že to bude trvat déle než předtím, ale možná zrovna pociťoval starosti nad celou tou záležitostí. Co když Sirius odmítne přijít? Co když jen bude křičet na Harryho, že je hlupák, a Harry to bude muset poslouchat? Co když jeho sen měl pravdu a Sirius obviní Snapea z příšerných věcí...?

„Harry,“ promluvil hlas srdečně, ten zvuk přicházel odněkud přímo před ním.

Harryho oči se v tu ránu otevřely a uviděl Siriuse stát před ním. Opíral se o povrch zrcadla, obě jeho dlaně sevřené kolem rámu. „Siriusi, ty jsi přišel.“

„Přece jsi si nemyslel, že bych nepřišel. Ledaže...“ Divné, Sirius vypadal, že drží jazyk za zuby. To když si Harry povšimnul, že Siriusovy vlasy jsou dlouhé a rozčepýřené. No, žádný div, že je vyvedený z rovnováhy... zrovna zíral přímo na Snapea.

Harry je mohl vidět oba dva v zrcadle, což bylo dost zvláštní, jelikož neviděl ani svůj vlastní odraz. A Snape nevypadal jako odraz – vypadal jako by byl za Zrcadlem, na stejném místě jako byl Sirius.

Ale už bylo prokázáno, jak předpokládal, že Zrcadlo se nechovalo jako normální zrcadlo. Možná Snape vypadal, že je na stejném místě jako Sirius jen proto, že no... oba muže měl přece ve svém srdci, ne?

Nebo to možná byla hra světla.

Bylo divné vidět je vedle sebe taky z jiného důvodu. Harry by si nikdy nepomyslel, že přijde den, kdy bude Severus pečlivěji upravený než Sirius. A neříkalo to snad něco s ohledem na to, jak často Sirius vypadal neupravený? Nyní vypadal ještě hůř než obvykle. Hlavně díky tomu, že stál vedle muže s vlasy tak rovnými a černými, až se leskly, dokonale rámovaly jeho obličej.

„Ledaže co?“ Zeptal se Harry.

Sirius pouze potřásl hlavou, podíval se mu do tváře tak neústupně, až se Harry rozhodl to nerozmazávat. Předpokládal, bude lepší přejít k důležitějším věcem. Zastrčil hůlku zpátky do kapsy, otočil se bokem a gestem ukázal.

„Siriusi, rád bych ti představil mého adoptivního otce, Severuse Augusta Snapea. Severusi, toto je Sirius Black, jmenovaný mým kmotrem mými rodiči Jamesem a Lily Potterovými.“

Siriusovi spadla čelist, což bylo dost zvláštní s ohledem na to, že mu nebylo řečeno nic, co už by nevěděl, snad kromě Snapeova prostředního jména. Ačkoli to asi nebylo ono, jak Harry zjistil, když Sirius promluvil.

„Harry... tebe někdo učil čistokrevným tradicím?“

„To můj otec,“ zvedl obočí Harry. Ulevilo se mu, že Sirius nezačal křičet nebo se honit za svým ocasem. Možná tu přece jenom byla nějaká naděje, po tom všem. „Budeš se řídit zvyky?“

„Oh, ano, ano, samozřejmě,“ řekl Sirius pohotově. Nemohl tak úplně potřást Snapeovi rukou, ne? Namísto toho posunul svou dlaň níž a stále ji držel přitisknutou ke sklu.

Severus rázně vykročil kupředu a udělal odpovídající gesto, takže byli se Siriusem ruku na ruce.

„Rodina mé rodiny nechť je krví mé krve,“ pronesl Snape tiše. Na Harryho to zapůsobilo; nevypadalo to, že by měl Snape nějaké pochybnosti. Na druhé straně ten muž věděl, jak skrývat svoje emoce.

„Rodina mé rodiny nechť je krví mé krve,“ zopakoval Sirius a rozhodně to znělo, jako by se mu z té vyhlídky dělalo špatně. Ale řekl to. To na Harryho rovněž zapůsobilo.

Snape udělal krok vzad a opět zaujal své původní místo vedle Harryho.

Harry skutečně nevěděl co říct. Mezi všemi věcmi, které očekával, že uslyší Siriuse dnes říct, takhle věta rozhodně nebyla. „Ehm... co to do tebe vjelo?“

„Zdravý rozum, pokud mohu doufat,“ přimhouřil Snape vyzývavě oči.

„Drž klapačku, Snape,“ odsekl Sirius, než pohlédl zpátky na Harryho. „Adopce u čistokrevných rodin není vůbec běžná, ale tradici je třeba ctít.“

„To sis ještě včera nemyslel.“

Sirius se ušklíbnul a objal se rukama. „Dobrá, připouštím, že jste mě zaskočili a nevěděl jsem, co si o tom mám myslet...“

„To jsi věděl,“ řekl Harry. „Dal jsi to velmi jasně najevo.“

„Dobrá, dobrá! Nenáviděl jsem tu představu!“ zvýšil hlas Sirius.

To už bylo lepší. Harry nechtěl bojovat se Siriusem, ale taky nechtěl poslouchat hromadu polopravd. Buď budou oba vůči sobě navzájem čestní nebo za to nebudou stát. „Až taková změna?“

Sirius se zamračil a pronesl jediné slovo. Pravděpodobně to poslední, které by Harry čekal.

„James.“

„Můj táta?“ Harry přikročil blíže k zrcadlu. „On... co ti říkal?“

Sirius si založil ruce na hrudi a něco zamumlal.

Harry pocítil slabé bodnutí v srdci. „Nemůžeš mi to říct?“ zeptal se žalostně. „To úděsné svázání...“

„To není tím,“ povzdechnul si Sirius. „James se nepokusil ti předat zprávu, Harry. On se mnou jen mluvil.“

„Co říkal, Siriusi?“

Dlouhý pohled a další zamumlání, ale tentokrát ho Harry pochytil.

„Řeklmiabychsivytáhlhlavuzprdele.“

Vedle něj, se ozval zvuk jako by Snape dusil smích.

Sirius se na něj otočil. „Myslím, že jsem ti říkal, abys držel klapačku, Snape.“

„Oh, ale my teď jsme rodina, Blacku,“ řekl Snape, jeho hlas kypěl černým humorem. „Jsme jedna krev. Sám jsi to řekl.“

„To neznamená, že se mi můžeš vysmívat!“

„To že dělám? Jen jsem byl potěšen, když jsem slyšel, jaké hezké doporučení ti dal James.“

James?“ vycenil zuby Sirius. „Od kdy mu tak říkáš? I když jste spolu pracovali v Řádu během první války, tak to byl pořád Potter! Vždyť sis dokonce zakládal na tom, nazývat tak i Lily!“

„Dobrá, od teď to bude James, je krví mé krve,“řekl Snape rozvážně. „On a Lily očividně nemohou přijít a provést uvítací rituál, ale prosím, pověz jim, že je vítám oba do své rodiny, Siriusi.“

Sirius se znovu zamračil, ale přestal cenit zuby, takže se Harry příliš nebál toho, že by se přeměnil.

„Můj táta ti vážně pověděl, ať si vyndáš hlavu z prdele?“

„A zeptal se, jestli jsi šťastný,“ řekl Sirius. „A ne, 'nepověděl' mi to, Harry. Byl to spíše řev, ale možná jenom proto, že mi pořád zvonilo v uších od toho, jak mi Lily dala facku. Říkala, že Severus je dobrý člověk, který dlouho riskoval svůj život kvůli Řádu a jak se já odvažuju urážet inteligenci jejího syna...“

„Kdy jsi to dělal?“

„Nedělal jsem to!“ Siriusovi se rozšířilo chřípí. „Ale Lily si myslela, že jsem to dělal, ta malá...“

„Takhle mé mámě neříkej!“

Sirius se naklonil blíže k zrcadlu. „Oh, mám tvou mámu hrozně rád, Harry, ale ona je jako lvice, když dostane vztek. Dáreček se zatraceně silnými ránami.“

„To zní jako Hermiona. To je jí podobné.“

„Jak se má Hermiona?“

„Oh, ne to teda ne,“ skoro zavrčel Harry. „Neměň téma. Co to bylo s tou urážkou mé inteligence?“

„Lily povídala, že její syn by měl být schopný si sám vybrat, komu bude věřit a komu ne, o čemž jsem pochyboval a nazval tě bláznem.“

„Takže tak to je,“ Snape se lhostejně zadíval do zrcadla.

„Jistě,“ odpověděl s nechutí Sirius.

„A co jsi jí na to odpověděl?“ zeptal se Harry.

Sirius protočil oči. „Předtím nebo potom, co mě nechal James? Jo, on jaksi... no, víte, on na mě vlastně tak úplně neseděl. Řekněme, že jsem byl zrovna na zádech, když se rozhodnul, že mě tam udrží do té doby, dokud se na věci nepodívám jeho očima. Oba byli zatraceně naštvaní, že jsem tě přerušil, když ses mi to pokoušel říct, Harry. Samozřejmě jsem říkal, že nejsi blázen, ale prožíváš těžké období dospívání a můžeš být poněkud zmatený ohledně toho, kterému dospělému věřit, a tady na mě James začal znovu řvát, abych vytáhnul hlavu ze zadku a prostě se zeptal.“

„A hodláš to vůbec udělat?“ zeptal se Snape.

„Nebudu se ptát Harryho, jestli je šťastný,“ odvětil Sirius s povzdechem. „Očividně je.“

„Jo, jsem.“ Harry položil obě ruce na zrcadlo a usmál se, když Sirius udělal totéž. „Jsem skutečně šťastný, Siriusi. Severus je skvělý táta a navíc mám i bratra!“

„Oh, drahý Merline,“ zasténal Sirius. „Ty jsi vážně našel ženu, která s tebou vydrží, Snape?“

Kousek stranou si Draco přitisknul ruku na pusu a vypadal, že možná umře z toho, jak zadržoval smích.

Zatímco Snape se zamračil. „Věřím, že se můžeme vyhnout osobním útokům. Ledaže bys rád, abych s Harrym sdílel vaši časově neomezenou konverzaci,“ pronesl jedovatě, „ta tisícovka věcí, které na tobě shledávám nesnesitelnými?“

„Jako kdybys to už neudělal,“ zamumlal Sirius.

„Neudělal,“ řekl Harry pevně. „Ví, že tě mám rád a že by mě zranilo, kdybych slyšel o tobě špatné věci. Stejně jako mě bolí slyšet od tebe zlé věci o něm, takže přesně jak jsi říkal, přestaň.“

Sirius nejistě přikývnul. „Dobrá. Pro tebe, Harry? Cokoli.“ Jeho pohled se mihnul trošku výše. „Tak tedy, co jsem to slyšel o Harryho bratru?“

„Adoptoval jsem i dalšího chlapce,“ řekl Snape velmi chladně. Harry věděl, že byl ostražitý kvůli Siriusově reakci na jméno Malfoy.

„Jeden ti nebyl dost?“

Harryho napadlo, že to bylo jízlivé, ale zdálo se, že Snape to přešel. „Očividně ne.“

Pak na něj oba muži jaksi upřeně hleděli, dokud si to Harry nedal dohromady. Bylo na něm ho oficiálně uvést. „Oh. Správně.“ Mávnul na Draca, aby přišel blíže do výhledu zrcadla. Druhý chlapec měl obě ruce hluboko schované v kapsách. Harry doufal, že bude schopen se brzo uvolnit.

„Siriusi, rád bych ti představil mého bratra Draca Gervaise Alaina Malfoye Snapea. Draco, toto je Sirius Black, jmenovaný mým kmotrem mými rodiči Jamesem a Lily Potterovými.“

„Vlastně jsem Draco Alain Gervais Malfoy Snape,“ řekl Draco a vypadal trochu otráveně.

„Oh. Dobrá. Promiň.“

„Věřil bych, že můj bratr si bude pamatovat mé jméno!“

„Pokud si ho přestaneš měnit, tak bych i mohl!“ odseknul Harry.

„Pánové,“ pronesl Snape jemně. To bylo všechno, co řekl. Jedno jediné slovo, ale stačilo, aby oba ukončili hádku.

Sirius mezitím upřeně hleděl na Harryho, vypadalo to, že nad něčím uvažuje. „Snape, řekl jsi. Ty sis změnil svoje jméno taky?“

„Ne, samozřejmě, že ne,“ usmál se Harry.

„Jestliže jsi odmítnul tohle, proč jsi pak neřekl ne na ten odznak?“ Ukázal Sirius trochu roztřeseným prstem.

„Protože jsem chtěl být prefektem,“ odvětil Harry jednoduše. „A jen tak pro jistotu, Siriusi, ne, Severus mě nepožádal o změnu příjmení. Ve skutečnosti, měl dost problémů s tím se ujistit, že si budu pamatovat, že mám dva otce. Jen jeden z nich žije, však víš.“

Sirius zaskřípal zuby. „Jestliže je tak nezaujatý, tak proč tě proboha přiměl opustit Nebelvír? Oba tvoji rodiče byli v Nebelvíru, Harry!“

„Jo, jsem si toho vědom,“ řekl Harry trochu ostře. „Podívej se, nevidíš lva na mém odznaku? Jsem stále v Nebelvíru. Jen jsem teď navíc i ve Zmijozelu.“

„Nemůžeš být ve dvou kolejích.“

„Ale já jsem.“

„Nemůžeš...“

„Když mi strhnou body, odebírají se z obou kolejí.“

Sirius se zachvěl. „Dvě koleje. V pořádku, Harry. Ale proč jsi souhlasil?“

Harry vlastně nesouhlasil, ne tím způsobem, jaký měl Sirius na mysli. Napadlo ho, že vysvětlit mu Bradavický řád by bylo hezké, ale nepochopil by to. Harry nechtěl, aby to znělo, že v téhle záležitosti neměl na vybranou, protože pak by si Sirius myslel, že byl podveden.

„Protože jsem rád, jak to je,“ řekl. „Siriusi, Moudrý klobouk mi doporučoval Zmijozel, který mi tehdy vadil, ale já už nemám dvanáct let. Lstivost a ctižádost nemusí být zlými vlastnostmi, víš. Všechno záleží na tom, jak se využijí.“

Sirius vypadal znechucený.

„Pořád jsem jen Harry.“

„Chceš... chceš abych o tom řekl tvým rodičům?“

„Ano.“ Odpověděl Harry prudce. „Nestydím se za to. Je to část toho, kým jsem. A je to jen dobře, Siriusi. Voldemort mě chce zabít. Jestli mám přežít, měl bych být právě ve lstivosti lepší než je on, nemyslíš?“

„Bojovat proti ohni ohněm,“ zašeptal Sirius a polknul.

„Ano a jsem šťastný, že mám Severuse, aby mi pomohl,“ řekl Harry zatímco přemýšlel o lstivosti a své nitrobraně zároveň.

S tímhle Sirius očividně nebyl ochoten souhlasit. Namísto odpovědi obrátil svou pozornost na chlapce stojícího vedle Harryho. „Malfoy Snape? Tak... ty jsi Narcissin syn?“

„Ano, pane.“

Sirius si odfrknul. „Nuže, to se dalo čekat, že ti Lucius Malfoy dá tři křestní jména. Nafoukaný parchant.“

„Jsem taky Black...“

„To ti stěží slouží ke cti. Rodokmen Blacků je plný zla.“

„Ne tak docela,“ řekl Draco. „Jste tu vy a moje teta Andromeda a...“

Siriusův pohled se stal pronikavějším. „Ty znáš Andromedu?“

„Er... ne. Ale co jsem začal žít se Severusem, měl jsem příležitost potkat její dceru.“

Harry si pomyslel, že to bylo zručně podáno. Žádná zmínka o tom, že ona 'příležitost' bylo v podstatě Dracovo vyšetřování z vraždy.

„Tonksová,“ řekl Sirius zasněným hlasem, jako by to byla už dlouhá doba, co na ní myslel. „Jsi můj příbuzný, stejně jako ona.“

„Ano, pane.“

Siriusův hlas zdrsněl. „Ale narodil jsi se jako Malfoy. Vypadáš jako tvůj otec.“

Draco vypadal, že neví, jak na to odpovědět. Po chvíli nepatrně pokrčil rameny. „Narodil jsem se jako Malfoy, ale nevypadám jako můj otec.“ Ukázal na Severuse.

Sirius si povzdechnul. „Moje sestřenice a její bezcenný manžel oba zemřeli?“

„Ne, pane,“ pronesl Draco potichu. Harrymu vrtalo hlavou, zda bude chtít připustit, že přinejmenším Lucius zemřel. Nebylo to možné, ne s Voldemortovou schopností získávat informace i z posmrtného života.

„Pak jak to, že jsi adoptovaný?“

Harry si všimnul, jak Draco polknul. Podíval se na otce s žádostí o radu, ale Severus mu jenom naznačil, ať mluví dál. „No víte, Lucius chtěl, abych přijal Znamení zla, ale... ale já jsem to nechtěl, takže jsem požádal Albuse Brumbála o azyl. Lucius mě vydědil a pokusil se mě zabít a... a...“

„A předpokládám, že Narcissa stála při něm.“

„Něco takového. Pokusila se mi pomoct, ale nebylo by pro ni bezpečné se veřejně postavil na odpor Luciusovi...“ Draco se zhluboka nadechl. „Od Severuse bylo velmi milé, že mě vzal k sobě.“

„Jsem ohromen. Nikdy by mě nenapadlo, že budeš typ na zachraňování opuštěných a ztracených dětí, Snape.“

„Není to nic takového,“ řekl Harry. „Severus ho má taky rád, Siriusi. A já ho mám rád. A... no, měl bych ti teď asi říct o... no, víš, ty věci, co jsi mi odkázal? Trezor a dům? Dal jsem to všechno Dracovi.“

Sirius přimhouřil oči. „Ty jsi to dal všechno Dracovi.“

„Ano. Nezlob se. Prosím, Siriusi.“

„Znamená to, že sis nic nenechal pro sebe, Harry? Všechen můj světský majetek, tu jedinou věc, co jsem pro tebe mohl udělat v případě mojí smrti?“

„Cítil jsem se tolik vinný,“ zašeptal Harry a znovu se nakláněl blíže k zrcadlu. „Víš, miloval jsi mě a proto jsi chtěl, abych měl všechny tvoje věci. Ale cítil jsem se jako idiot, když jsem se nechal nalákat na ministerstvo, tebe tak zabili...“

„Harry, přišel můj čas!“

„Já vím, já vím,“ odvětil rychle Harry, třebaže si to ve skutečnosti nemyslel. Nechtěl mu způsobit bolest, ačkoli byl Sirius klidný a po životě, jaký měl, měl právo na ten klid.

A život... no, Harryho napadlo, že ten asi ke klidu určený není.

„Jenom ti říkám, jak jsem se cítil, když jsem zjistil, že jsem odpovědný za to, co se ti stalo. Já... já jsem ty věci nechtěl, Siriusi, protože mi to připadalo, jako bych to ukončil tak, abych měl prospěch z tvojí smrti. A já z toho nechci mít užitek. Chci zpátky tebe.“

„Takže jsi to všechno rozdal.“

„Um, ne, tenkrát ne.“ Usmál se Harry. „Severus mě nenechal. Říkal, ať počkám, protože bych se mohl cítit jinak. A měl pravdu.“

Na kratičký moment šlehl Sirius pohledem po Snapeovi a pak se obrátil na Harryho. „Ale pořád jsi je rozdal.“

„Jo, ale ne proto, abych se jich zbavil. Bylo to víc než to, chtěl jsem, aby měl Draco dědictví. Protože ... no, víš, jak bohatí Malfoyové jsou a Draco ztratil všechno, když přešel na naši stranu a bojoval za Světlo. Taky mi zachránil život, nejsem si jistý, jestli jsem ti to říkal a... a...“

„Harry, jenom se uklidni,“ pověděl Sirius klidně a z očí mu zářila vlídnost. „Nezlobím se na tebe. Jen jsem to chtěl vysvětlit, nic víc.“

„No, Draco je Black,“ pronesl Harry. „V tom případě je tvůj rodný dům správně jeho a ne můj.“

„To sice ne, ale pokračuj.“

Harry se usmál, protože mohl prohlásit, že to doteď šlo v pohodě. „Myslel jsem, že by to bylo to, co bys udělal ty, Siriusi, kdybys byl tady. On je rodina tvé rodiny a krev tvé krve a kdybys viděl, jak stál při mně, když všechno vypadalo beznadějně... chtěl bys mu pomoct. Jsem si tím jistý. Je jako ty, otočil se zády k rodině plné temnoty, vidíš? Ale ty jsi pryč a já tu zůstal. A chtěl jsem dostát tomu, co bys udělal ty a dal jsem to vše Dracovi, který je... já nevím. Je tvým dědicem v mnoha věcech, dokonce i když jsi ho osobně nikdy nepoznal.“

Sirius se otočil, chvíli si Draca přeměřoval pohledem a pak přikývnul. „Dobrá tedy...“ Znovu položil ruce dolů na Zrcadlo. Předpokládám, že je to zbytečné, ale o to tu nejde. Teď jsi Harryho bratr, takže... rodina mé rodiny nechť je krví mé krve.“

„Rodina mé rodiny nechť je krví mé krve,“ zopakoval Draco, hlas mu zněl drsně, jak se držel za ruce se Siriusem. „Rád vás poznávám, pane. Když jsem vyrůstal, často jsem slýchal vaše jméno. Samozřejmě bylo tu dost velké nedorozumění ohledně vaší loajality... byl to docela šok, když jsem zjistil, že nejste ten, za kterého jsem vás měl.“

„Temný jako noc sama?“ zeptal se Sirius. „Ne, že by tady byl rozdíl mezi dnem a nocí, když už na to přijde.“

„Rád vás poznávám,“ pronesl opět Draco.

„I já tebe, Draco. Tvoje teta Andromeda byla moje oblíbená sestřenice, ale i Narcissa byla v pořádku, dokud se neprovdala za toho prohnilého fanatika,“ řekl Sirius a vypadal zadumaně. „Takže krásná Narcissa... má se dobře? Nebo nevíš?“

„Nejsme moc v kontaktu. Nemůžeme být,“ dodal Draco se zadrhnutím, předstíraje, že Lucius je stále hrozbou. „Ale z toho mála, co jsem slyšel, ano, má se dobře.“

Sirius s nepřítomným pohledem přikývl. „V to doufám. Uvažuju, že budu tady, abych se s ní setkal, když přijde... pokud ovšem nepřijde s tím příšerným chlapem, co si ho vzala.“

„Ano, myslím, že už jsme zjistili, že nedokážeš vystát Dracova biologického otce,“ přerušil ho Snape. „Máš ten dojem, že Draco nemá žádné city, Blacku? Můžu ti říct z vlastní zkušenosti, že mít hrozného otce neznamená chtít slyšet, jak ho ustavičně očerňují.“

„Citlivko,“ posmíval se Sirius. Najednou se jeho oči zúžily do pouhé štěrbiny, jakoby vzdálená vzpomínka prošla skrz jeho mysl. „Ale ty bys byl, že ano? Co myslíš, Severusi? Přijde Kazisvět Snape přivítat, až se objevíš?“

Snape naprosto znehybněl, jeho hlas mrazil, „Kde jsi slyšel to jméno?“

„Regulus.“

„Ty jsi ho tam viděl?“ zalapal po dechu Harry.

Siriusova tvář se hluboce zamračila. „Ve skutečnosti ne. Nebyl jsem schopen ho najít. Ale z toho, co jsi řekl, Harry, usuzuji, že tu nejsem dlouho. Možná jsme se ještě neměli setkat...“

„Ale je to tvůj mladší bratr,“ řekl Harry smutně. „Neměl bys muset čekat, než ho uvidíš.“

„Čekání nám nevadí. Ne tady.“ Sirius stáhl ruku ze zrcadla. „Netruchli pro mě, Harry. Ne kvůli tomuhle nebo čemukoliv jinému.“

„Dobrá,“ odvětil Harry. Přál si dosáhnout za zrcadlo a obejmout svého kmotra. Ačkoli přesně to nemohl. Cítil napětí svého otce. Zmínka o Kazisvětu Snapeovi rozhodně ťala do živého, ale alespoň byl rozhovor za ním.

Nebo taky ne.

„Regulus mi řekl o tvém otci, když byl ještě naživu,“ řekl Sirius a upřel sálající pohled na Snapea. „Co si myslíš, že mi pověděl, Severusi?“

Severus téměř vyštěkl svou odpověď. „Věrný Sirius Black, nejlepší přítel Potterů, se tajně vídal se smrtijedy!“

„Byl to můj bratr!“ zaburácel Sirius. „A změnil názor na to, co dělal! Samozřejmě jsem se s ním setkal!“

„Pánové, jste rodina!“ pronesl Draco hlubokým hlasem, ale pokus o nastolení míru vyšel naprázdno. Sirius stále křičel.

„Na rozdíl od jiných, já se skutečně starám o svoji rodinu! I když se zmýlí! Zeptej se ho, Harry. No tak, zeptej se ho. Zeptej se svého otce, co se stalo jeho vlastnímu otci. Ptej se!“

Harry se nechtěl ptát, protože se z mnoha nepříjemných zkušeností naučil, že Severus Snape si cení svého soukromí. Nebyl připraven se bavit o své minulosti, dokonce ani se svými syny. A to bylo v pořádku, protože Harry mohl počkat. Dozvídat se Snapeova tajemství nemělo příliš velkou cenu, když byla vynucena; o tom láska nebyla.

Ale Snape neměl mít možnost podělit se o svou minulost, až bude připraven. Sirius to chtěl překazit... ale ne, jestliže k tomu má Harry co říct.

„Drž klapačku!“ zakřičel a napochodoval k Zrcadlu. Přiblížil se tak blízko, že do něj narazil nosem. „Drž klapačku, Siriusi! To je Snapeova soukromá věc. Poví nám to, až bude chtít, abychom to věděli. A nebo taky nikdy, pak to bude v pořádku! Mám ho rád a ty na tom nic nezměníš, tak se zatraceně přestaň o to pokoušet!“

Sirius udělal krok zpátky. „Jenom jsem myslel, že bys měl vědět, co je to za člověka, kterého prohlašuješ za svého otce, Harry.“

„Vím, jaký je to člověk. Znám ho stokrát líp než kdy tebe.“

„Možná je čas, abyste mě poznali lépe,“ řekl Snape ještě pořád ledovým tónem. „Vypadá to, že Black ti prostě musí říct, co si myslí, že ví.“

„Oh, vím, co vím,“ vyštěknul Sirius. „Nejsi vhodný otec pro nikoho. Jak bys mohl! Jak bys vůbec mohl!“

„Nech toho!“ zařval Harry.

Ale Sirius toho nenechal.

„Měl bys jim to říct, Snape. Vážně bys jim to měl povědět. Ale víš, že by se obrátili k tobě zády, že ano?“

Snapeův obličej zezelenal a pro Harryho to byla poslední kapka.

„Siriusi, obrátím se zády k tobě, jestli nepřestaneš ubližovat mému tátovi, tak drž už do prdele hubu!“ vykřikl.

S tím se Harry obrátil k Zrcadlu zády a odešel si kleknout před svého otce. Snape seděl v jednom z křesel, která předtím Draco přeměnil. Jen ta tři křesla Harry spatřil a chtělo se mu zase křičet. Co si myslel, že si oni čtyři mohou sednout a v klidu si normálně popovídat? To se nikdy nestane.

Harry propletl své prsty se Snapeovými a lehce stisknul. „No tak, Severusi. Pojďme domů.“

Red...“

„Ne, Draco,“ pronesl Snape chraptivě, dřív než chlapec mohl dokončit kletbu.

Harry se podíval na bok a uviděl stát Draca s hůlkou namířenou na zrcadlo.

„Proč k čertu ne?“

„Harry s ním bude chtít znovu mluvit,“ odpověděl Snape a odcházel bez jediného pohledu na Zrcadlo. Pohyboval se jako by zestárl o desítky let během jediného odpoledne.

Draco zavrčel, zastrčil si hůlku zpátky a hrnul se za Severusem.

Když Harry míjel zrcadlo, pohlédl na Siriuse. „Běž a řekni mému tátovi, že co se mě týče, je tvoje hlava pořád strčená v tvojí prdeli.“

„Harry...“

Harry se obrátil zády a neohlédl se, ani když ho Sirius znovu volal.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA