Jdi na obsah Jdi na menu
 


6. kapitola Otcové a synové

8. 2. 2010

„Jsem dokonale schopný stát na vlastních,“ řekl Snape ledovým tónem, když setřásl Harryho a Dracovy paže. Náhlé švihnutí jeho hůlky způsobilo, že se dveře jejich komnat se zaduněním zavřely.

„Ano, samozřejmě, že jsi,“ řekl Harry s přikývnutím, aby ukázal svoji podporu. „A nemusíš nám nic říkat. Že, Draco?“

„To může být pravda, ale není to moc pravděpodobné,“ řekl Draco, když si začal svlékat svůj venkovní hábit. „Jsem si jistý, že Severus by spíše chtěl, abys slyšel o jeho otci od něj. Pokud tedy nenavrhuješ, že se Siriusem Blackem už nikdy nepromluvíš?”

„Ha. To zrovna můžu,“ řekl Harry, naštvaný na svůj dřívější optimismus. Co si myslel, že Sirius a Severus spolu můžou rozmlouvat jako... velká šťastná rodina? To se nikdy nestane. Sirius byl příliš velký... popichovač, rozhodl se Harry, skoro skřípajíc zuby. „Zaslouží si, abych strčil zrcadlo do zásuvky a nikdy se na něj nepodíval...“

„Ne,“ řekl Snape ostře. „Black je tvoje jediné spojení na tvé rodiče. Nebudeš ho odřezávat kvůli mně. James a Lily možná nejsou schopni poslat ti zprávy, ale skrz Blacka, s nimi můžeš komunikovat.“

„Myslel jsem to vážně, když jsem řekl, že jsem si vybral tebe...“ odseknul Harry.

„Byl by to skutečně špatný otec, který by tě žádal, abys vykonal takovou volbu.“ Snape okamžik vyrovnaně pozoroval Harryho. „Jednou jsi řekl, že mě chceš znát líp. Doufám, že jsi to myslel vážně.“

Harry polknul. „Jsem si jistý, že ten příběh nemůže být tak špatný. Myslím, že cokoliv jsi udělal, měl jsi pro to své důvody, ano?“

„Cokoliv jsem udělal,“ pomalu zopakoval Snape. „Harry... pokud by se příběh točil pouze okolo mého jednání, bylo by daleko jednodušší to říct. Varoval jsem tě, abys o mně neměl žádné iluze. Ale... je toho víc, než si Black uvědomuje.“

Draco přešel za Severuse a beze slova mu začal pomáhat ven z jeho slavnostního hábitu. Snape nejdříve ztuhnul, ale potom přikývnul a nechal druhého chlapce v tom pokračovat. Harry využil příležitosti, aby si udělal stejné pohodlí. Teprve když všichni seděli v obývacím pokoji, Draco a Harry na pohovce zatímco Snape obsadil své oblíbené houpací křeslo, Harry odpověděl.

„Můžeš nám říct pouze tu část, kterou Sirius zná, pokud ti to vyhovuje.“

Snapeův temný pohled se do nich zavrtával, jeho oči opět vypadaly jako nekonečné tunely. Harry se bezděky zachvěl.

„Bez správného kontextu, budu vypadat ještě více zlý než jsem nepochybně byl,“ odpověděl konečně Snape. „Ne snad, že by mě kontext mohl ospravedlnit. Předtím než začneme, potřebuji slavnostní slib od vás obou, že nikdy nebudete o této záležitosti diskutovat s nikým jiným než se mnou. Harry, to zahrnuje i Blacka.“

„Slavnostně přísahám,“ řekl najednou Draco.

„Také slavnostně přísahám,“ řekl Harry, právě tak rychle.

Snape se skrčil na svém křesle, jakoby byl poněkud v rozpacích. „ Já... předpokládám, že pro vás nebude velký šok, když uslyšíte, že jsem neměl právě ideální dětství.”

Harrymu vyschla ústa, pravděpodobně proto, že se jeho otec tvářil tak ponuře. Najednou byl přesvědčený pouze o jednom: bylo chybou chtít slyšet všechno. Nikdy se neměl zeptat a definitivně na něj neměl tlačit.

Vzal by všechno zpět, kdyby jen mohl, ale samozřejmě, to Sirius znemožnil.

Snape zůstal zticha, obočí stažené dohromady, hluboké zamračení ve tváři.

„Možná by pomohl lektvar,“ řekl Draco tiše.

„Veritasérum?“ Snape zkroutil ret a zlostně se na něj podíval.

„Nemyslel jsem to tak. Něco mírného, pouze dost na to, aby se ti uvolnil jazyk.“

„Skvělý nápad. Tak tedy whisky,“ řekl Snape přiškrceným hlasem. „Heslo do mého baru je paz y soledad. Chtěl bych na dva prsty, neředěné a ujisti se, že naservíruješ tři sklenice. Ty a Harry už jste konec konců plnoletí.”

„Nechci žádnou...“ zkusil Harry protestovat.

„Tři sklenice!“ vyprsknul Snape.

Harry i Draco při jeho tónu trochu poskočili. Harry zkusil předstírat, že ne, a pomyslel si, že Draco dělá to samé, protože druhý chlapec se rychle zdvihnul, aby sehnal pití.

Harry slyšel cinkání skleniček, které Draco vybíral, a potom jeho váhavý hlas. „Ogdenskou nebo jednoduše sladovou...“

„Glenmorangie,“ vyštěkl Snape, jasně na konci s trpělivosti. Jakmile se Draco vrátil, Snape chňapnul po jedné ze sklenic a vyprázdnil ji.

Pokud samotný tón jeho hlasu Harrymu neprozradil, jak rozrušený byl jejich otec, tohle mohlo. Snape nikdy nehltal alkohol. Namísto toho měl tendenci šetřit si pití a konzumovat ho v průběhu půlhodiny nebo více. Jednou ho Harry viděl pít po celý večer jeden pohár vína, zatímco známkoval papíry.

„Další?“ zeptal se Draco bezvýrazně, když podával Harrymu krátkou, zavalitou skleničku.

„Ne. Sedni si.“

Draco to udělal, a delikátně popíjel svoji whisky. Harry ji položil na okraj stolu a zkřížil ruce v klíně.

„Alkohol zřejmě není všelék,“ protáhl Snape. „Stále mi není do řeči.”

„To opravdu není potřeba,“ odpověděl Draco. „Myslím, že jsem na to přišel a upřímně, byl bych šokován, kdyby to nedokázal i Harry.”

Snape si sevřel kořen nosu, jako by cítil, že ho začíná bolet hlava. „Oh, tak se nám svěř.“

„Harry?“

Harry to pochopil tak, že ho Draco nechce šokovat nějakým hrozným odhalením v případě, že by si ještě sám neuvědomil, co se muselo stát Kazisvětu Snapeovi. Ale samozřejmě, že to věděl.

To neznamenalo, že se to říkalo snadno. Ve skutečnosti, z celé té představy se mu zkroutil žaludek. „Ty... ty jsi zabil vlastního otce, že?“

Snape odhalil zuby, z nichž se vynořil nízký, vrčivý zvuk. „Vy dva nemáte zrovna velkou představivost. Já jsem svého otce jen nezabil. Já jsem ho vymazal.“

Harry polknul, zkoušel přijít na to, co to k čertu znamená. Ale to nemohl. Bude se muset zeptat, a to se mu opravdu, opravdu nechtělo.

Jak se ukázalo, nemusel. Draco promluvil první, a zabránil tak neomalené otázce, která byla na dosah ruky. Draco byl opravdu úplný Zmijozel.

„Řekl jsi, že tomu bez kontextu neporozumíme. Proč nás nepřestaneš zkoušet šokovat, Severusi, a nějaký nám neposkytneš?“

„Promiň mi mou zdrženlivost,“ zavrčel Snape. „Nestrávil jsem hodiny cvičením tohoto projevu před zrcadlem v koupelně!“

To Draca trochu pokořilo a otevřel ústa, aby promluvil - a omluvil se, jak Harry odhadoval - ale když Snape prakticky zavrčel, udržel pusu zavřenou.

Harry si utřel dlaně do kalhot a lehce si odkašlal „Proč jednoduše nezačneš od začátku?“ zeptal se a nejistě se usmál. „V pořádku? My tomu porozumíme.“

Snape se zamračil. „Jak bys tomu mohl rozumět? Věř mi, Harry. Nemůžeš, ne pokud jsi neprožil to, co já a dříve bych odstranil sám sebe, než bych to jednomu z vás přál. “

„Dobře,“ řekl Harry, „Jednu věc chápu. Jsi můj otec a já tě mám rád a cokoliv jsi udělal nebo musel udělat, roky a roky předtím než jsme se vůbec potkali? To nemá nic společného s tím, co je nyní, ne? Nemá to nic společného s námi.“

„Souhlasím,“ řekl Draco a jeho přikývnutí dávalo tomu slovu důraz.

Snape si povzdechnul. „Vy dva by jste neměli dělat sliby, aniž byste znali celou situaci. To je stěží strategické. Co se týče začátku, Harry... Pokud mám být zcela upřímný, nejsem si jist, kdy to začalo. “

„Dobře, potom začni tím, co jsi mi kdysi řekl. Pamatuješ? Bylo to něco jako, Byla doba, kdy jsem byl rozzlobený mladý muž. Temný pán toho využil.“

„Předpokládám, že je to stejně dobrý začátek jako kterýkoliv jiný.“ povzdechnul si opět Snape, když pozoroval šplouchání whisky v Harryho skleničce. Harry téměř očekával, že ho o ni požádá. Namísto toho muž lehce potřásl hlavou a řekl, „začneme tedy tím, co mě učinilo tak rozzlobeným. Oba víte, že můj otec si představoval, že je umělec. Co nevíte je, jak daleko byl ochoten zajít kvůli svému povolání, jak to nazýval.”

Harry chvilku počkal, ale Snape znovu utichl. „Já... já vím, že byl hrubý,“ odvážil se. „Myslím, že to už by mi teď došlo, dokonce i kdybych se nepodíval do tvé myslánky.“

Draco střelil po Harrym kritickým pohledem, ale nijak nekomentoval tak hrozné porušení způsobů. Namísto toho, tiše promluvil k Severusovi. „Dokážu pochopit, jaké to je, být zneužíván otcem.“

„Ne takhle, díky Merlinovi,“ řekl Snape, když vydechnul. „Nepřerušujte mě, oba dva. Nechte mě to říci vlastním způsobem.“

„Samozřejmě,“ řekl Draco.

Harry pouze přikývl.

Snapeovi dlouhou chvíli trvalo než zformoval své myšlenky. „Ze všeho nejdřív byste měli pochopit, že jsem byl v době mého dospívání velice chudý. Můj otec byl talentovaný kouzelník, který mohl získat slušné živobytí v mnoha odvětvích, ale jelikož se rozhodl věnovat všechen čas svému umění, spíše než podpoře rodiny, byli jsme v opravdu zoufalé situaci. Moje matka dělala, co mohla. Ale byla často nemocná. Tak mnoho, že zemřela, když mi bylo sedm let.“

Snape se zachvěl, jako by ho ta vzpomínka po všech těch letech stále rozrušovala. „Nemusela zemřít, ne tehdy. Ne takto. Cokoli Black může říkat o posmrtném životě, odmítám věřit, že to byl jednoduše její čas. Ne... on to způsobil.“

Harry šokovaně zalapal po dechu, ale včas se vzpamatoval, aby ho nepřerušil.

Snape po něm střelil pohledem. „Kazisvět ji nezabil, Harry. Ne přímo. Ale bylo málo peněz, které jsme mohli vydat za lektvary a masti na léčení jejich symptomů. Při správné léčbě by dokonce její vysílení mohlo být vyléčeno. Ale tyto věci byly drahé a žádné galeony nezůstaly stranou, ne když je můj otec potřeboval pro lektvary, které mohly zdokonalit jeho pochybný talent.“

„Oh,“ řekl Draco, který si jasně nedělal starosti s přerušením. „Titianová tinktura a podobné věci. Ty stojí celé jmění.“

Snape přikývl. „Ne přesně ten, nicméně, od jisté doby můj otec prakticky plival na tradiční formy umění. Oh ne, on byl částí avantgardy. Pravý visionář, jak si o sobě myslel. Purista, který se zajímal jen o abstrakci. Je zbytečné říkat, že ho to zesměšnilo mezi malým kruhem kouzelníků – umělců. K čemu je obraz, který doslova nic nezobrazuje? Nikdy nebude schopen mluvit, jak se to očekává od kouzelnických portrétů. Otec nikdy nemohl doufat, že mu umění vydělá peníze na živobytí, ne dokud nebude žít mezi mudly. Jen Merlin ví, proč nebyl ochoten to udělat. Dost je obdivoval. Mondrian, Pollack, Picasso... vyrůstal jsem viníc mudly z naší nepříjemné situace. Pohrdal jsem jimi, vlastně, nenáviděl jsem je tak intenzivně, že jsem to cítil jako plápolání plamenů uvnitř sebe. Kdyby mu hlavu neplnily jejich nesmyslné myšlenky o tvarech a kaňkách, které vůbec nic neznamenaly, možná by mohl provozovat správné kouzelnické umění a vydělat si na živobytí.“

Harry přikývl, dílky skládačky uvnitř jeho hlavy zapadly na své místo. Způsob, jakým se Snape zašklebil při zmínce o tom, že jeho otec byl purista... Harry to pohrdání shledal trochu matoucím, jelikož sám Snape kdysi věřil v nadřazenost čisté kouzelnické krve. Snapeovo pohrdání otcovým purismem dávalo nyní větší smysl, teď když Harry rozuměl, co to slovo v tomto případě znamená. Vůbec to nebylo o krvi. Snapeův otec měl mudly ve skutečnosti rád... nebo alespoň jejich umění.

Což znamenalo jen jednu věc: Snapeova ochota následovat Voldemorta dávala mnohem větší smysl než kdy předtím. Každý, kdo mluvil proti mudlům se mohl opírat o zášť, o které se Snape zmínil...

„Řekl bych, že máte otázky,“ řekl Snape, zaklánějíc se ve svém křesle, jeho temné oči plné stínů, když se upřely nejdříve na Harryho a potom na Draca.

„Ne, ani ne,“ zamumlal Harry. „Jen... představuju si, že všechno se muselo jen zhoršit potom, co jsi zůstal sám s Kazisvětem.“

„A nyní se dostaneme k jádru věci,” řekl Snape zvláštním tónem. „Nemyslím si, že máš tušení, jak výstižná je tvá připomínka, Harry.“

Alkohol v Dracově sklenici zašplouchal, jak se jeho ruce začaly třást. Nečekaně položil skleničku.

„Ačkoli, ano, měl by jsi to vědět, že?“

Draco se otřásl, když si sedal vedle Harryho. „On... oh, Merline. Při svém hledání pro osvojení většího talentu udělal více než jen to, že pil drahé lektvary, že? Černá magie?“

Snape zavřel oči. Jeho tvář byla tvrdou maskou, nenechávala žádný klíč k jeho emocím, ale jeho hlas se zhroutil. Skřípal při vzpomínce na bolest, každý zvuk byl podložený zuřivostí malého dítěte, které trpělo bez důvodu. Bez východiska.

„Dokonce i dříve než matka zemřela, mě otec využil v rituální magii. Nejdříve, to bylo pouze nepohodlné, ale když se někdy ponořil více hluboko do černé magie, rituály se zhoršovaly.“ Snape si odkašlal, ruce sevřené, oči zůstávaly zavřené, rysy nehybné. „Existuje celé odvětví černé magie zaměřené na plnění přání. Draco, ty jsi si nepochybně vědom toho, co to znamená.“

„Ano,“ řekl Draco, když rychle popadl svou sklenici a dopil, co zůstalo, tak jak to Snape udělal předtím. „Chceš, abych to vysvětlil?“

„Prosím.“

Posunul se na gauči tváří k Harrymu a rychle to shrnul. „Všechny rituály tohoto typu jsou ilegální, protože závisejí na předpokladu, že můžeš za správných okolností změnit bolest v pozitivní magickou energii. Potřebuješ...“ Jednou letmo pohlédl na Snapea a spěšně pokračoval v hovoru. „Potřebuješ malé dítě, nějaké, jehož magický podpis je nezralý, zraníš ho rituálním způsobem a pokusíš se sebrat jejich agónii, abys ji mohl přeměnit na magii přání.“

„Rituální způsoby?“

„Nechceš to vědět. Věř mi, Harry. Doopravdy si přeji, abych o nich nevěděl.“

„Znamená to, že Lucius...“

„Ne, ne tohle.“ Draco vydal posměšný zvuk. „Dal mi o tomto oboru přečíst knihy. Jeho způsob vyhrožování mi, předpokládám. Jako bych nemohl rozumět, co čtu... V době, kdy mi dal čtení černé magie, moje vlastní magie byla dost rozvinutá, abych se mohl bránit rituálům. A stejně, Lucius se k podobným rituálům stavěl pochybovačně. Musíš ublížit dítěti bez důvodu. Nemůže to být trest. Může to být uděláno jen k zajištění fungování rituálu.“

„To je odporné...“

„To je jen špička hůlky,“ přerušil ho Snape, oči otevřené. „Draco zapomněl zmínit nejdůležitější faktor v těchto rituálech. Dítě musí být svolné.“

„Oh, můj bože,“ vydechl Harry. „To je hrozné.“

„Tady vidíš, proč to dělají pouze velmi malé děti.“ Snapeovy rty se zkroutily. „Tříleté dítě můžeš přesvědčit o všem. Doslovně.“

Harry přikývl. Přemýšlel o Dursleyových a o tom, jak Snape hned pochopil, lépe než kdokoli jiný, jaké to pro něho bylo, když byl celé ty roky obelháván. A potom přemýšlel o těch vzpomínkách, které viděl v myslánce. Snapeova matka, zastrašená svým manželem, neschopná ochránit své dítě před těmi hroznými praktikami. Ačkoli mohla odejít, že?

Ačkoli, možná ne. Ne, pokud byla tak nemocná.

Vlastně, čím víc o tom Harry přemýšlel, tím víc si byl jist, že Snape tuhle část příběhu přehlížel. Dítě, které Harry viděl v myslánce, vypadalo napůl vyhladovělé a žena na tom nebyla o moc líp.

Kazisvět nerozhazoval pouze peníze, které mohly být lépe použity na lektvary; držel svoji rodinu v tak ponižující bídě, že neměli dokonce dost peněz na jídlo.

Zase jednou měl Harry pocit, že není divu, že svému otci, tak dobře rozumí. On také věděl, jaké to je hladovět...

„Nicméně, když má matka zemřela...“ Snape zastavil a několikrát polknul. „Nejsem si jist, jestli bych měl zbytek zmiňovat. Není to nic, o čem by muži vašeho věku měli přemýšlet. Ale…“

„Souvisí to s tím,“ řekl Draco po delší chvíli ticha.

Snape přikývl a podíval se dolů na své ruce. Jakoby byl zahanbený, i když on neudělal nic, čím by si ten pocit zasloužil. Nebo alespoň ne, když byl dítě. Cokoliv se stalo Kazisvětovi, muselo se to stát později, jelikož to mělo co dělat s Voldemortem...

„Zneužití...“ začal opět Snape. „V době, kdy mi bylo sedm, byla už bolest z rituálů, na kterou můj otec spoléhal, nepoužitelná. Moje vlastní magie se začala rozvíjet. Ta bránila... zbyla pouze jediná věc, která mohla být obětována temným rituálům. Moje... moje nevinnost. Taková, jak byla. Do té doby jsem viděl tak mnoho z černé magie, že už jsem jí byl nakažený.“

To vysvětlovalo, proč Sirius tvrdil, že Snape už znal spoustu kleteb, když přišel do Bradavic. Přesto se Harry zamračil. „Nebyl jsi nakažený, tati...“

„Neměl jsem mnoho magické nevinnosti, to je to samé,“ řekl Snape krutě, ačkoli udržel svůj vycvičený pohled. „Ale nebyl to ten druh nevinnosti, kterou můj otec potřeboval. Pokud byla moje matka naživu, on - on se vyhýbal nejhorším rituálům. Jen Merlin ví proč. Když neudělala nic, aby zastavila jiné... snad prostě věděl, že by se před ni nemohl postavit potom, co by praktikoval to nejčernější umění.“

„Kde k čertu byly Kouzelnické rodinné služby?“ vybuchnul náhle Draco.

Snape zdvihnul hlavu a lehce pokrčil rameny. „Je pouze dobře, že nebyli zainteresovaní, Draco. Nikdy bych nedostal dovoleno adoptovat ani jednoho z vás.“

Harry zamrkal. „Co? Proč? Nebyla tvoje chyba, že tvůj otec...“ Byl bastard, to bylo to, co se chystal říct, ale vzpomněl si na Snapeovu poznámku o tom, že dokonce ani zneužívané děti nechtějí slyšet urážky na své rodiče a zmírnil své prohlášení. „To nebyla tvoje chyba, že to všechno udělal.“

„Ne, ale když věděli málo o mém vlastním dětství...“ Snape si povzdechnul. „Někdy se oběti zneužívání stanou sami pachateli, Harry. Není správné, aby ministerstvo dělalo rozhodnutí pouze na tomto základu, ale, znáš můj názor na ministerstvo včetně připojených úřadů.“

„Teď lépe rozumím těm deseti tisícům řádků,“ řekl Draco tichým tónem.

„Ronalda Weasleyho nebo tvým vlastním?“ protáhl Snape.

Dracova bledá pokožka zčervenala. „Jeho, samozřejmě. Vlastně, překvapuje mě, že jsi mu nedal deset milionů řádků. To, co řekl, bylo opravdu otřesné, obviňovat ... když... jo.“

Bylo to otřesné, v pořádku, ale Harry měl stále pocit, jako by byl ztracen v návalu konverzace. „Co má tohle co dělat s Ronem?“

Draco protočil oči. „Co myslíš, že bylo na rituálech to nejhorší, Harry? Nejčernější magie, říká ti to něco?“

Harry polknul. „Um, obětování dítěte? Ale táta je pořád tady, tak...“

„Kazisvět byl hnán magií přání, ne nekromancií!“

„Tvůj bratr si nezaslouží tvé posměšky,“ řekl Snape tónem, který byl zároveň přísný a vyrovnaný. „Nevyrůstal uprostřed černé magie, tak jako ty.“

„Dobře, tak o jakém druhu nevinnosti si myslíš, že táta mluvil?“ zeptal se zlostně Draco.

„Oh,“ řekl Harry a cítil se jako absolutní imbecil. Zavřel oči a přál si , aby se podlaha otevřela a spolkla ho. „Znamená to, že tvůj otec chtěl...“

„Snaží se nevyslovit to nahlas, pokud jsi to ještě nezaznamenal!“

„To stačí, Draco,“ řekl Snape. „Umím mluvit sám.“

„Nemusíš,“ zaskřehotal Harry. „Já... uh, teď už tomu rozumím. On... on...“

„Dotýkal se mě neslušným způsobem. Řečeno bez přehánění.“ Snapeův hlas byl klidný, jako by se vyrovnal se všemi těmi dřívějšími roky, ale Harry věděl, že to nebyla pravda. Stále se cítil zahanbený. Rozuměl tomu. Někdy, pozdě v noci, se stále cítil vinným za to, že ho teta a strýc nemilovali, ačkoli věděl, že nebylo v jeho moci, změnit jejich pocity.

Co víte ve své hlavě neodpovídá vždy tomu, co cítíte ve svém srdci.

„To je... Bože, tati. Ani nevím, co říct. To je prostě... příliš hrozné.“

„To bylo, ano.“ Snape si povzdechnul a pokynul k Harryho skleničce whisky. „Myslím, že by jsi to měl vypít. Ten příběh bude ještě horší.“

Harry nechtěl alkohol, ale teď nebyl vhodný čas na hádání se s otcem. Uchopil skleničku do ruky a pomalu začal usrkávat, zkoušejíc nedělat grimasy. Přesto, čistá whisky byla hrozná. Pálila na jazyku a chutnala děsně.

Draco se velmi lehce usmál a zdvihnul se hodit letaxový prášek. „Jeden máslový ležák, chlazený s ledem.“

Zajiskřilo se a ležák se objevil na stole; Draco ho na zpáteční cestě sebral a nalil z Harryho whisky do větší sklenice, hladce zatočil hůlkou a způsobil, že se drinky spolu smíchaly. „Zkus to teď.“

Nebyla to ta nejlepší věc, jakou Harry kdy ochutnal, nicméně bylo to pitelné. „Díky.“

Draco přikývl, jakmile se opět posadil na gauč . „Tak, Severusi. Pokračuj a řekni nám to nejhorší. Myslím, že můžeme s klidem říct, že Harry a já porozumíme, ať to bude cokoliv. Vlastně, jsem zatraceně nakloněn schválit...“

Snape probodl Draca zdrcujícím pohledem, ale po chvíli, se opět zadíval dolů na své ruce. „Začal jsem navštěvovat Bradavice v deseti, což byl tehdy případ dětí, které mají narozeniny v zimě. Přijít sem byla větší úleva, než kterýkoli z vás může pochopit, ačkoli předpokládám, že Harry má představu. Na řadu měsíců jsem se mohl vyhnout tomu, abych byl vtahován do otcovy šílené honby za talentem. Prázdniny, nicméně, stále byly... plné problémů.“

„Ano,“ řekl Harry a polknul, když pomyslel, jak chtěl protáhnout pobyt v Bradavicích na léto. A jeho důvody byly malicherné v porovnání s otcem. „Udělal jsi... uh, přemýšlel jsi někdy o tom, že to řekneš Brumbálovi? Požádáš o pomoc?“

„Ty ano?“

„Já... já myslím, že jsem někdy udělal náznak. Ale ne, ne doopravdy.“

„Byl jsi v ředitelově oblíbené koleji, s veškerými důvody mu věřit,“ řekl Snape tiše. „A přesto, zmohl jsi se jen na náznak. Nyní si představ, že od prvního dne tady, jsi od svých spolužáků slyšel, že ředitel z principu pohrdá a nedůvěřuje Zmijozelům.“

„To není tak úplně pravda...“

„Je to přehnané zjednodušení, ale není úplně nepravdivé. Stále věřím, že pokud by někdo z Havraspáru nebo Mrzimoru byl nalákán do vlkodlačího doupěte a stěží vyváznul svým životem, viníci by byli vyloučeni. Z nějakého důvodu, když byl cílem Zmijozel, Albus našel všechny důvody, jak je udržet ve škole.“ Snape mávnul rukou, jakoby chtěl říct, že na tom už více nezáleží. „Neřekl bych mu to v žádném případě. Jsou určitá témata, která děti jednoduše nemohou nadhodit.“

„A ty musíš přestat obviňovat oběť,“ řekl Draco, zkřížil ruce a zamračil se na Harryho.

„Co... Já ne...“

„Říkáš, že to mohl zastavit, že by jen stačilo, aby něco řekl nebo udělal. To je záludný způsob kladení viny na dítě a to není tím místem, kam vina patří.“

Harry zblednul.

Tvrdý třpyt v Dracových očích zmizel skoro hned „To je obyčejný impuls, Harry,“ řekl, lehce zvedajíc ramena. „Skutečnost, která pravděpodobně jen ukazuje, že o sobě smýšlíš stejným způsobem. Jako bys mohl svou situaci nějak změnit.“

Harry udělal obličej. „Co z tebe udělalo takového chytráka?”

„Tak pro začátek ta kniha o zotavení.“ Draco si opět sedl. „Kousky a úryvky z ní se mi vrací od chvíle, co táta začal vyprávět svůj příběh.“

Harry přikývl a otočil se tváří k otci. „Promiň. Opravdu. Nemyslel jsem tím, že to byla tvoje chyba. Jenom... Jenom si přeju, aby tvůj otec byl zastaven. To je vše, co jsem tím chtěl říct.“

„Já vím,“ řekl Snape. „Máme hodně společného, Harry. Strávil jsem roky bojem s myšlenkou, že bych mohl požádat o pomoc. Ale nemohl jsem, a to nejen proto, že ta záležitost byla tak moc zahanbující, nebo proto, že, jako ty, jsem si sotva uměl představit věřit dospělým. Je tu také něco, co si myslím, že Draco pochopí. Děti nepřestanou milovat své rodiče kvůli zneužívání. Vlastně, to může vést k...“

„Neurotické snaze o uznání,“ zašeptal Draco.

„Oh, ano.“ Snape sepjal ruce. „Maloval jsem. A vyřezával. Zkoušel jsem ukázat svému otci, že sdílím jeho zájmy. Zkoušel jsem získat v jeho očích nějakou cenu. Ale když jsem byl mladší, doopravdy jsem nerozuměl hloubce jeho opovržení pro tradiční formy umění a kromě nich nemám talent na nic. Brzy jsem se dozvěděl, že s největší pravděpodobností použil na mé pokusy Incendio v okamžiku, kdy je spatřil, ale po mnoho let jsem to zkoušel a doufal. Neúspěšně.“

„Ano, Dudleyho pastelkové obrázky byly vždy přilepeny na lednici, zatímco moje byly vyhozeny,“ řekl Harry. „Dokonce i když jsem je opravdu zkoušel udělat dobře.“

Snape přikývl. „A když přišlo na Kazisvěta, odmítnutí mých kreseb bylo stejné jako odmítnutí samotného. Vždyť, od svých nejrannějších let jsem se naučil, že umění je vše, na čem mu záleželo. Doslovně. Ale stále jsem ho miloval alespoň tak hodně, jako jsem ho nenáviděl. A nenávist... impuls k pomstě... to tě nechává otevřeného k manipulaci.“

Voldemort, pomyslel si Harry s napětím. Nevěděl, co chce jeho otec říci, ale věděl, že to bude špatné. Velmi špatné.

„V době, kdy mi bylo čtrnáct let, jsem byl dokonalý lektvarista. Pohrával jsem si s vytvářením vlastních lektvarů. Pravděpodobně jsem mohl udělat OVCE o rok dříve. Moje láska k tomuto předmětu začala brzy, v době, kdy jsem si poprvé uvědomil, že časté záchvaty souchotin mojí matky mohly být zmírněny nebo dokonce vyléčeny, kdybychom ji byli schopni poskytnout ty správné lektvary. Tehdy a tam jsem přísahal, že nikdo, koho jsem miloval, nebude už nikdy trpět takovým nedostatkem. Hnal jsem se do studia a praxe... ale dost brzy hněv obrátil můj talent k jiným účelům, než bylo uzdravování.“

Snape si povzdechnul, sebral svoji prázdnou skleničku a upřeně se do ní zahleděl. „Tato část příběhu je obtížná, ačkoli předpokládám, že by neměla. Oba dva jste dost staří, abyste porozuměli. Já... já... někdy během mého čtvrtého roku zde, jsem začal cítit vzrušení ze sexuální přitažlivosti. Až do té doby jsem byl smířen s tím, co se mi stalo během prázdnin a co by vaší terapeutkou mohlo být nazýváno vyhýbáním. Jednoduše jsem o tom nepřemýšlel, dokonce ani když se to dělo. Někdy jsem skoro cítil, jako bych se rozdělil do dvou různých osob, z nichž pouze jedna měla tyto zkušenosti. Ale to všechno se změnilo, když jsem začal toužit po několika mladých dámách ze Zmijozelu a Havraspáru. Pokud jsem se cítil poskvrněný předtím, to nebylo nic proti způsobu, jak jsem se cítil při vyhlídce na nějaký sexuální kontakt s jinou osobou. Toužil jsem po tom, ano. Fyzicky, jsem byl stejný jako jiní mladí muži v mém věku. Avšak mentálně? Byl jsem přesvědčen, že nemohu nikdy mít nikoho tímto způsobem, že jsem byl tak důkladně znečištěn, že si nikdo nikdy nebude přát se mě dotknout.“

„To není pravda; ty jsi vůbec nebyl poskvrněn...“

„Já to vím,“ přerušil ho Snape. „Věř mi, Harry, vím to. A předtím než některý z vás dojde k šíleným závěrům, oficiálně prohlašuji, že už jsem tyto pocity překonal; stěží jsem panic. Ale mluvím o tom, jak jsem cítil a myslel ve věku čtrnácti let.“

„V pořádku,“ řekl Harry, jeho krk byl tak rozpálený, že věděl, že musí být rudý. Věděl, že byl hloupý, ale pomyšlení na to, že jeho otec má sex... to bylo opravdu trapné. Když žertoval o tom, že se Snape dává dohromady s Maršou, pouze přemýšlel o jejich randění, ne...

„Ta změna... také změnila mé city k otci,“ pokračoval Snape po chvíli. „Začal jsem mnohem jasněji rozumět tomu, co mi dělal. Nebo ne přesně tomu, co dělal, ale jak špatné to bylo. Odsoudil mě k budoucnosti v bídné osamělosti a hůře - alespoň pro chlapce toho věku - celibátu. Přestal jsem se tomu tématu v mysli vyhýbat. Hněv se stal vztekem, a vztek se stal téměř zuřivostí. Ztratil jsem všechen zájem o vaření uzdravujících lektvarů, moje experimenty se stáčely více a více k temnotě. Začal jsem vařit myslíc na svého otce... a když mi bylo patnáct, podařilo se mi mu podstrčit jeden z mých vlastních výtvorů.”

Harry ztuhnul. To bylo ono. Vymazání, cokoliv to znamenalo...

„Byl to lektvar určený k tomu, aby mu způsobil nesnesitelnou bolest pokaždé, když na mě vztáhne byť i jen prst.“

Harry vydechl. „To nezní tak temně. Chci tím říct, jen jsi chránil sám sebe.“

„Sebeobrana s pomocí Černé magie.“ Snape pokrčil rameny. „Pokud bych to celé měl udělat znovu, bez pochyb bych uvařil ten samý lektvar. Neviděl jsem jinou cestu ven. Kazisvět byl silnější než já, fyzicky i magicky. Nemohl jsem ho zastavit, ne v poctivém boji. Ale něčím takovým ani Zmijozelové nejsou proslulí. Přesto to byl první krok k Temnému pánovi, protože můj starý Mistr lektvarů, Horacio Křiklan, na mě naléhal, abych sdílel moje odborné znalosti s Luciusem Malfoyem, kterého učil o několik let dříve.” Snapeův výraz vyjadřoval pohrdání. „Křiklanova praxe bylo favorizování těch, u kterých věřil, že by se mohli stát vlivnými. Tvůj otec byl jedním z nich, Draco. Křiklan nemohl říci Luciusovi, co moje speciální lektvary dělají; ty poznatky byly moje vlastní. Ale Křiklan věděl dost o lektvarech, aby rozpoznal můj talent v tomto oboru. Doporučil mě Malfoyovi, věříc, že udělal pro oba dva dobrou výměnu. Kdo by nechtěl pracovat jako privátní lektvarista pro rodinu tak bohatou jako Malfoyovi?“

Draco zalapal po dechu. „Je mi to líto, Severusi. Tak líto. Nevím. Byl to Lucius, kdo... ?“

„Ano, přivedl mě poprvé před Voldemorta.“ Snape letmo pohlédl bez nevraživosti na Draca. „Protože Lucius samozřejmě věděl, že Temný pán by mohl mít opravdový zájem o soukromého lektvaristu, obzvláště pokud je schopný vymýšlet nové lektvary. Nové lektvary, které mohly způsobovat bolest... Ach, zcela určitě se o mě zajímal. Ne, že bych byl dost bláznivý na to, abych se chlubil. Na to mě příliš děsil. Mohl jsem vidět sám sebe jako prostředek jeho síly a bez nadsázky, ta vyhlídka byla alarmující.“

„Ale jak potom..?“

Draco, se svým pohotovým chápáním magie už na to přišel. „To jsi ještě neovládal nitrobranu.“

Snape přikývl, prsty sevřené na sklenici, kterou stále držel. „Temný pán si přečetl pravdu o mně během pouhého momentu při našem prvním setkání. Ne pouze to, co jsem udělal svému otci, ale i to, co mě to přimělo udělat. Plná historie mé hanby a degradace v jeho rukách. A ano, je pravda, že Temný pán mě děsil, ale musíte také pochopit, že po nitrozpytu věděl přesně, jak mě přesvědčit ke vstupu do jeho řad. Dlouhou dobu neprozradil nic z toho, co se o mně dozvěděl, ale neváhal tyto znalosti použít. A přesně té noci, vytáhl svoje následovníky a mě do kruhu a zdlouhavě nám přednášel o bezcennosti mudlů.“

„Mudlů,“ zopakoval Harry a přikývl.

„Lucius to komentoval poté, co jsme odešli,“ dodal Snape. „ 'Temný pán obvykle proklíná mudly',“ řekl. V té době jsem o tom komentáři moc nepřemýšlel, ale o mnoho měsíců později jsem si vzpomněl a uvědomil si, jak obratně jsem byl zmanipulován.“

„Tím to začalo,“ pokračoval Snape po chvíli. „Následovala série více soukromých schůzek. Někdy byl pozván Lucius; někdy jsem byl sám s Temným pánem. Mluvili jsme více o mudlech, moje opovržení pro ně rostlo rychle a bezmezně. Ale také jsme diskutovali o mně. O mém talentu, mých přáních, mých plánech pro můj vlastní život. On... on byl vším, v co jsem doufal, že by můj vlastní otec mohl být. Někdo, kdo mě vidí jako hodnotnou osobu. Samozřejmě, že Temný pán to tak neviděl. Byl jsem jeho nástrojem stejně, jako jsem byl nástrojem Kazisvěta. Rozdíl byl v tom, že tentokrát jsem nevěděl, že jsem využíván.“

Snape odložil sklenici stranou. „Po více než rok jsem se slunil v jeho pozornosti a radoval se z našich četných setkání. Využíval moje pohrdání mudly, aby usměrnil mé smýšlení na cestu, která byla paralelní s jeho vlastní. 'Co jiného je mudlovský šmejd, Severusi, než mudla s jen povrchními znalostmi magie?' ptal se. Odtud už nescházelo mnoho k víře, že nečistokrevní jsou také něčím menším než pravými kouzelníky. To je svůdná filozofie pro čistokrevné, samozřejmě. Většina lidských bytostí se těší z pocitu nadřazenosti ke svým kolegům.“

Draco se začal ošívat.

„Samozřejmě, že Temný pán neřekl nic o své vlastní smíšené krvi.“ povzdechl si Snape. „Ale moje vlastní důvěřivost je námět na jiný den. Teď jde o to, co jsem provedl Kazisvětovi. V průběhu mého sedmého ročníku v Bradavicích mě začal Temný pán mnohem více chválit, mluvil o tom, jak potřebuje můj talent během nevyhnutelného konfliktu, jenž má přijít. Tehdy už jsem znal nitrobranu; postaral se o to, abych mohl chránit svou mysl, pokud by se ředitel začal zajímat o mé časté absence ve škole.“

Harry polknul, náhle mu mnoho věcí dávalo smysl. Voldemort byl ten, kdo naučil Snapea chránit svoji mysl. Není divu, že jeho metody byly 'tvrdé', jak Snape jednou řekl.

Snape se náhle zvednul na nohy. „Vrátím se za chvíli a potom to dokončíme.“ Vykročil k letaxové síti, vzal špetku prášku a zvolal, „Ředitelova kancelář!“

Zelené plameny zaburácely a odnesly ho pryč.

Harry se otočil k Dracovi. „Myslíš, že tu z nějakého důvodu potřebuje Brumbála?“

„Nedovedu si představit, proč by měl,“ zamračil se Draco. „Všechno tohle, dokonce i ty části, které ještě neznáme... Jsem si jist, že ředitel to všechno musí vědět. Pravděpodobně udělal z úplného odhalení pro Severuse podmínku k přijetí do Řádu, když se odvrátil od Temného pána.“

Harry udělal obličej. „Voldemorta, ano? Je dost těžký slyšet tátu, jak mu tak říká, dokonce i když vím, že to dělá protože... dobře, hádám, že to má souvislost. Ale ty...“

„Voldemort, jasně. Zkouším to, Harry."

„Já vím.“ Harry se zamračil. „Ale neumím si představit, proč by táta mohl chtít Brumbála tady dole. Říct nám všechno je dost těžké, i když jsme v místnosti jen tři.“

„Možná Brumbál něco ví a Severus chce, abychom to slyšeli přímo od něj.“

„Možná,“ řekl pochybovačně Harry.

Draco vstal a přešel celou délku pokoje tam a zpět. „Nedopil jsi svůj drink.“

„Je to pořádně hnusné.“

„Jednoduchá sladová smíchaná s máslovým ležákem? O tom nepochybuji.“

„Ty jsi ten, kdo to smíchal.“

„Musel jsem něco udělat. Táta zřejmě chtěl, aby jsi to vypil...“

„Nevím jistě, co si táta myslí,“ postěžoval si Harry. „Nemůže být dobré naučit nás zapíjet stres.“

„To dělá stěží. Dokonce ne ani příkladem. Nemyslíš snad, že jedna dvojitá z něj dělá opilce? To je relaxant.“

„Myslel jsem, že jsme se minulý rok učili, že alkohol je depresor.“

„Který způsobí, že se cítíš uvolněně...“

„No dobře...“

„Domnívám se, že to je Severusův způsob, jak se k nám chovat jako k dospělým,“ řekl Draco a jednou rukou si zamnul bradu. „Ty věci, které musí vysvětlit... Neudělal by to, kdybychom nebyli plnoletí. Není vhodné mluvit o takových věcech s dětmi.“

To, že tohle prohlášení přišlo ze všech lidí právě od Draca, způsobilo, že se Harry pozastavil. Jaké druhy věcí čistokrevní považovali za vhodné či nevhodné pro děti? Přece jen, Draco četl knihy o černé magii dříve, než začal navštěvovat Bradavice! Ani nemluvě o Malfoyově představě disciplíny: nechat hada plazit se všude po Dracovi jen proto, že se nemohl naučit dost rychle kouzlo, kouzelnické výprasky... A také se nejednalo jen o Malfoye. Minulý rok Snape trval na tom, aby Harry šel do myslánky, aby se stal svědkem způsobu, jakým smrtijedi mučí celé rodiny...“

Harry se zhluboka nadechl, zkoušel zapomenout na ty vzpomínky. Kromě toho, do té doby byl jeho mozek zkroucený jako preclík. Pokud šlo o něj, někdy kultura čistokrevných prostě nedávala smysl.

Nicméně, jedna věc teď smysl dávala. Harry už rozuměl, proč se Snape vždy vyhýbal otázkám o tom, co ho v první řadě přimělo přidat se k Voldemortovi. Ne, že by Harry někdy opravdu na tyto otázky tlačil. Teď byl rád, že to neudělal. Opravdu rád.

„To pití je pro něj připomenutím, že nejsme děti,“ pokračoval Draco.

„Dobře, to vysvětluje, proč nás vždycky nechal pít, i když nám ještě nebylo sedmnáct,“ řekl Harry a pokusil se, aby to neznělo příliš kousavě. Tak Snape nebyl důsledný. To Harry pravděpodobně také ne, takže nad tím skoro hned mávnul rukou. „Vím, co myslíš. Dobrá úvaha, opravdu.“

Draco se na něj zadíval. „Jsi v pořádku?“

Harry přikývl. Nepotřeboval se ptát, co tím jeho bratr myslí. „Jo. Vím, že nám otec vždy říkal, jak hrozná je pomsta...“

„Jo, dělej jak říkám, ne jak konám.“

„Ale já tomu rozumím,“ dodal Harry. „Myslím, že ho nemohu vinit za zabití člověka, který udělal celé jeho dětství tak... neuvěřitelně hrozné. Ale on zřejmě má svoje lítosti a teď vidí, že to muselo utvrdit Voldemortovu moc nad ním, tak není divu, že nám říká, ať neděláme to samé. Ačkoli, jsi v pořádku?“

„Jsem ti teď více než kdy jindy vděčný, že jsi zabil Luciuse,“ připustil Draco, když si strčil ruce do kapes. „Neudělal... myslím tím, že mě nikdy neobtěžoval, ale vím, jak byl krutý a čím víc slyším o Kazisvětovi, tím více chci Luciuse zabít sám.“

Pokud šlo o Harryho, také cítil úlevu, že Luciuse zabil, ačkoli jeho paže začaly šíleně svědit, když o tom přemýšlel. Využil příležitosti, že se Draco dívá do prázdna, a zuřivě se poškrábal ale přestal, když se na něj Draco otočil. Musel rychle promluvit, dříve než jeho bratr zaznamená, že je něco špatně. Tedy něco jiného, samozřejmě.

„Ehm... pokud chceš pomstu, vždycky můžeš zapálit Luciusův portrét...“

„Řád ho může potřebovat,“ řekl Draco kysele. „To je ti jasné. Ale... hmm, když už sníme o pomstě, sotva si myslím, že oheň je to nejhorší, co bych tomu portrétu mohl udělat. Víš, co by to bylo?“

Když Harry potřásl hlavou, Draco po něm hodil zářivý úsměv. „Mazlit se s Rhiannon přímo před ním. Samozřejmě ji nejdřív představím jako mudlu. K čertu, kdybych mohl, představil bych ji jako svoji mudlovskou snoubenku a sledoval bych ho, jak se dusí myšlenkou, že jeho vzácná čistá krev se vlévá do napůl kouzelnických dětí.“

„Brumbál nikdy nezahrne mudlu do Fideliova zaklínadla,“ poukázal Harry. „Nejsem si jist, jestli by mohl i pokud by chtěl, a to by ji mohlo ohrozit, ne snad? Na každý pád, slíbil jsi tátovi, že už se k tomu portrétu nepřiblížíš.”

„Řekl jsem, že se k němu nepřiblížím sám. A s Rhiannon bych sám nebyl, ne?“

„Myslel tím, že ho můžeš vidět s Remusem, tak abyste z něj vy dva mohli vytáhnout informace, a ty to víš!”

„Oh, uklidni se. Říkal jsem, že jen sním, ne?“

Harry si nebyl jist, že věří výrazu na Dracově tváři. Ale... Rhiannon nemohla vstoupit na Grimmauldovo náměstí, pokud ředitel nesouhlasil, takže Draco neměl moc velkou šanci dosáhnout svého plánu. To bylo jen dobře: ten portrét byl čiré zlo. Harry nechtěl, aby se jeho bratr pohyboval v jeho blízkosti. Otřásl se už při pomyšlení na ty hnusné, manipulativní věci, které ten zatracený portrét říkal.

„Oh!“ zvolal, když si náhle vzpomněl. „Lucius to ví! Nebo věděl, chci říct.“

„Věděl co?“

„Co se stalo Kazisvětovi. Alespoň si to myslím. Když mi ten portrét říkal, že jsem byl předurčen jít k temnotě, něco o tom řekl. Něco jako, 'zajímalo by mě, jestli vás Severus umlčí sám, když se obrátíte k temnotě. Určitě je toho schopný. Říkal vám někdy o...' vsadím se, že mluvil o otcově zabití Kazisvěta.“

„To je dost neurčité.“

„Ano, ale...“

„A otec ho nejen zabil. On ho vymazal, pamatuješ?“

„Co myslíš, že to znamená?“

„To zjistíte,“ řekl Snape přes hluk letaxu, který ho přenesl zpět. Vyšel, v rukou velkou kamennou mísu.

Dobře, to vysvětluje jeho výlet do ředitelovy kanceláře. Snape šel vyzvednout myslánku.

„Nechtěli jsme klevetit, pane,“ řekl Harry, cítil se špatně, že letax dovolil Snapeovi zaslechnout jejich posledních pár poznámek.

Snape položil myslánku na jejich jídelní stůl a protáhl si ruce hned, jakmile se osvobodily od její značné váhy. „Harry, nebyli byste normální, kdybyste tu jen seděli mlčky po tom, co jste právě slyšeli. A já u vás dávám přednost normálnosti.“

„Vždy jsi se ke mně choval, jako bych byl normální,“ řekl Harry s úsměvem.

„Ty jsi normální, ty pitomé děcko. Na druhou stranu tvé osudy jsou často výjimečné.“

To byl jeden ze způsobů, jak se na to dívat, pomyslel si Harry. Přál si, aby to takhle vidělo víc lidí.

Draco zíral nedůvěřivě na myslánku. „Vím, co to je, ale nemám moc zkušeností s touláním se v nějaké z nich. Ty... ty chceš, abychom viděli, jak tebou Temný pán manipuloval, předpokládám?“

Voldemort, Harry si skoro povzdechl, ale kvůli otci se zdržel.

„Ne tak docela.“ Snape si sedl na jednu z rovných židlí okolo jídelního stolu, jeho držení těla bylo přísné. Kontrolované. „Co jsem vám řekl předtím, bylo dost obtížné přiznat. Tohle... Nikdy jsem o tom nemluvil. S nikým. Albus to ví, ale pouze proto, že jsem mu dovolil nahlédnout do mé mysli. Zasloužil si vědět, jakému člověku dal svou důvěru, za dané situace.”

„Za dané situace?“

Snape pozvedl obočí. „Jistě nepředpokládáš, že mi uvěřil ihned? Byl by šílený, kdyby o tom jen uvažoval. Mohl jsem snadno mít nařízeno 'zradit' Temného pána, abych tak získal Albusovu důvěru a vyzvěděl tajemství Řádu. Ne... dokonce i poté, co jsem mu otevřel svou mysl, Albus posuzoval všechna má slova a jednání se zdravou dávkou skepticismu. Byl jsem potěšen, když jsem to viděl. Byl by docela šok, kdybych zjistil, že jsem byl vhozen do náruče důvěřivého blázna.“

„Ano, dobře...“

„Časem mi začal věřit naprosto,“ dodal Snape. „Myslím, že to víš. Vždyť jeho svědectví mě uchránilo před Azkabanem.“

„My ti taky věříme,“ řekl Draco naříkavým hlasem. „Není potřeba myslánka. Budeme věřit tomu, co řekneš.”

„Tohle řekne více, než mohu já.“ Snape přešel krátkou vzdálenost k místu, kde stál Draco a položil ruku na jeho rameno. „Rozumím tvojí nechuti být opět v jeho přítomnosti, ale víš, že je to pouze vzpomínka. Není to skutečné.“

„Bylo to skutečné pro tebe,“ řekl Draco a zamrkal.

„Ano.“ Snapeova ruka se natáhla k synovu rameni. „Můžu ti říci, co se stalo, jak mě přesvědčil k té hrůze, proč jsem souhlasil... ale pokud neuvidíš některé věci osobně, obávám se, že skutečně neporozumíš příběhu. V myslánce mě můžeš vidět takového, jaký jsem tehdy byl, Draco.“

„Souvislost,“ zašeptal Draco, jeho hlas byl téměř zlomený.

„Ano,“ řekl opět Snape. „A také, chtěl bych, aby jsi viděl z první ruky, jak velmi svůdný Temný pán umí být. Byl jsi na jednom setkání, ale to bylo vyhrazeno pouze mučení.“ Snape letmo pohlédl na Harryho, temný záblesk sympatie v očích, ale potom otočil celou svou pozornost ke druhému synovi. „Nikdy jsi neviděl Temného pána v jeho největší výřečnosti. V případě, že kdy stočí svůj ostrý důvtip k tomu, aby tě zmanipuloval stejně jako kdysi mě... předem varovaný, předem ozbrojený.”

Draco konečně přikývl, ačkoli jeho ústa byla pokleslá, jakoby mu z té vyhlídky bylo špatně.

„A ty?“ zeptal se Snape a otočil se k Harrymu, ačkoli měl stále ruku na Dracově rameni. „Chtěl bys raději slyšet, co se stalo, než to vidět na vlastní oči? Pravděpodobně zjistíš, že je to znepokojující.“

„Takže mučení,“ řekl Harry, kousaje si ret. „Neznamená to jehly, že ne?“

„Ne, mozkomora.“ Snape se starostlivě podíval na Harryho. „Máš už nějakou zkušenost s tím, co to znamená.“

„Víc než nějakou,“ zamumlal Harry. Myslel na hrozný pohled na mozkomory, jak zkoušejí vysát Siriusovu duši. Nezmiňujíc se o pocitu, když byl skoro políben.

Nebo o zvuku matčina křiku.

„Nemůžou tě ovlivnit,“ řekl Snape, který očividně četl ve výrazu jeho tváře. „Neprožiješ znovu noc, kdy tví rodiče zemřeli.“

„I když, proč bys ty musel prožít znovu noc, kdy zemřel tvůj otec? Plánuješ tam vstoupit s náma?“

„Samozřejmě.“ Snapeovy ruce klesly k bokům. „Chci, aby Draco sám viděl, jak přesvědčivý Temný pán může být. Na druhou stranu ty opravdu nepotřebuješ takový poznatek. Temný pán...“

„Voldemort,“ přerušil ho Harry. Nemohl vystát, když slyšel jiné jméno, dokonce i když chápal, proč se k tomu Snape vrací. Přesto, když už měli namířeno do myslánky, chtěl, aby tam jeho otec šel se správným postojem: Voldemort není jeho pán. Už ne.

Voldemort se nebude snažit tě přesvědčit,“ pokračoval Snape, s takřka neznatelným náznakem hořkosti v hlase. „Na druhou stranu, mnohokrát jsi řekl, že o mě chceš vědět více. Neznám žádný lepší způsob, než být při tom svědkem. Nicméně, je to tvoje rozhodnutí. Už nejsme v době, kdy bych tě do myslánky chtěl strčit.”

Harry přesně věděl, o čem jeho otec mluví. Jsi muž a nebo chlapec? Zeptal se kdysi. Samozřejmě, pouze Harryho popichoval. Chtěl se mu odplatit za jeho dotěrné otázky o setkání smrtijedů, kterého se Snape zúčastnil.

Nyní se na tu otázku ptal znovu, ačkoli mnohem více nepřímo. A ten rozdíl byl, že tentokrát nezkoušel vyprovokovat reakci. Přál si, aby Harry šel do myslánky, jen pokud byl připraven to udělat. Pokud byl mužem, schopným vidět otcovu minulost takovou, jaká opravdu byla. Pokud byl připraven zapomenout na svoje dětské iluze.

Ne, že by snad měl o Snapeovi tolik iluzí. Věděl, že nebyl perfektní. Vždy to věděl.

Ale vždy se raději vyhýbal přemýšlení o ošklivějších aspektech Snapeovy minulosti. Právě jako Snape, když byl mladší, se vyhýbal uvažování o věcech, které byly příliš hrozné k přemýšlení.

Jsi muž nebo chlapec?

Ta slova opět zněla uvnitř jeho mysli, skoro se mu vysmívala, ale tentokrát se podněcoval sám. Snape na něj netlačil, žádným způsobem.

„Půjdu dovnitř s vámi,“ řekl tiše.

Snape přikývl, jediným nepatrným gestem naznačil souhlas. Potom ustoupil zpět ke stolu, oba dva syny po svém boku. Když pozvedl hůlku, Draco se zachvěl. Harry polknul, když pramen vzpomínek, který vycházel z jeho spánku byl tlustý, mokrý a čistě černý.

Snape schoval hůlku a uchopil Harryho za levou a Draca za pravou ruku. „Připraveni?“

Společně se všichni tři vrhli hlavou napřed do minulosti.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA