Jdi na obsah Jdi na menu
 


8. kapitola Bradavický expres 1/3

5. 6. 2010

„A opravdu nemohu říci nic dalšího,“ dokončil Harry, a díval se zlostně na obraz Siriuse sedícího s překříženýma nohama v Zrcadle všech duší. „Je to Severusova osobní záležitost. Vše, co potřebuješ vědět je, že já teď vím všechno a stále mu věřím a chci být jeho syn.“

Sirius si odkašlal a několikrát si olízl rty, než něco řekl. Bylo jasné, že si dává pozor na Harryho vztek. A měl by. Harry začal tuto konverzaci ultimátem. Buď Sirius přestane urážet Snapea – alespoň před Harrym – nebo ho Harry přestane navštěvovat. Jeho volba.

Pravděpodobně také neuškodilo, když pár okamžiků poté Harry Siriusovi připomněl, že každý má věci, kterých lituje. Každý učinil hrozné věci.

Jako třeba pokus o zabití spolužáka vlkodlakem. Co to bylo, když ne jasný pokus o vraždu? A byla by to skutečná vražda, pokud by Harryho otec včas nepřišel a nezachránil... no, všechny, opravdu. Snapea od zabití, Remuse od vyzrazení a vyloučení a Siriuse od potrestání podle zákona.

James Potter nebyl perfektní, to byla pravda, ale tím, že toho dne všechny zachránil, mnoho věcí napravil. Harryho uvnitř zalilo teplo, když o tom přemýšlel.

„Ale, jsi si jistý, Harry?“ odpověděl konečně Sirius a opět si olíznul rty, „že ti Snape řekl celou pravdu o tom, co se přihodilo jeho otci? Myslím tím... nechci urážet Zmijozel, vzhledem k tomu, že jsi nyní jeden z nich, ale oni jsou schopní... ehm, zkreslit fakta ve svůj prospěch.“

Harrymu trvalo pouze tři sekundy, než se rozhodl, že to nevezme jako urážku. Sirius zkoušel být rozumný; to bylo vše, co se opravdu počítalo. „Ano, jsem si jist. Viděl jsem to celé v myslánce, Siriusi. Každý poslední okamžik. A pokud začneš chrlit nesmysly o tom, jak musel začarovat myslánku, přísahám, že budu--“
 
„Ne,“ přerušil ho pomalu Sirius. „Nevím, že by taková věc byla možná. A dokonce i kdyby  byla... poslouchej, Harry, nejsem tak tvrdohlavý, jak si myslíš. Posledně, když jsme spolu mluvili, všiml jsem si, že Snape... že Snape disponuje nějakými... nějakými city k tobě. Ale zatraceně, Harry—je to Snape!“

Harry se usmál, většina jeho zlosti zmizela. Protože v tom byl ten opravdový Siriusův problém, že? A jak už to s problémy bývá, nebylo to až tak vážné. „Ano, vím, že je to Snape a že vy dva jste nikdy nevycházeli. Ale Siriusi? Bez urážky, ale to je tvůj problém. Já--“

„Ano, ano, máš ho rád,“ řekl Sirius protrpělým tónem. „Slyšel jsem to už desetkrát.“

„Více než to, že ho mám rád, Siriusi. Podívej, je to trochu zvláštní, protože je můj otec a to všechno, ale někdy mi připadá, jako bychom byli i kamarádi! Nevím... vycházel bych takhle i s Jamesem? Myslím, že možná ne--“

„Harry.“ Siriusův tón obsahoval takové množství výčitek, jaké jen hlas mohl unést. „Jak můžeš říct něco takového? James nemůže přijít, aby ti to řekl sám, ale on tě miluje, miluje tě vroucně--“

„Oh, já vím,“ usmál se Harry. „Řekni mu, že o tom nepochybuji, a že to byl mimochodem Severus, kdo mi ukázal, že nemusím volit, že mohu mít dva otce. Ale chtěl jsem říct, že s Jamesem bych vyrůstal. Se Severusem je to trochu odlišné. Byl jsem skoro dospělý, když jsme spolu poprvé začali vycházet--“

Harry se naklonil blíže k zrcadlu, tak blízko, že do něj skoro narazil nosem. Sirius vypadal, že jen stěží zadržuje smích. „Co je?“

„Vzpomínám, to je všechno. Jaké to bylo, věřit, že šestnáct je téměř dospělost.“

Harry na něj nedůvěřivě zíral. „Děláš si srandu?“

„Trochu.“

„Dobře, tak jako tak, teď je mi sedmnáct.“

Siriusovi zacukaly rty.

Harry se na něj úpěnlivě podíval. „Přestaň.“

Další zacukání, ale potom. „V pořádku.“

„Myslíš, že byste skončili jako kamarádi s tvým otcem, kdyby tě vychovával už od dětství?“ zeptal se Harry s hlavou nakloněnou na stranu.

„Obávám se, že na to, naneštěstí, nemám žádnou odpověď.“

„Jo, fajn, ale Severuse se zeptat nemůžu,“ zamumlal Harry. O sekundu později si uvědomil, že existuje někdo, koho se může zeptat. „Ty jsi tam s mým otcem, tak mu o tom řekni, ano? Jenom to neříkej jako zprávu, kterou by mi mohl poslat, protože tak by zasáhla ta magie. Jenom... ho vyslechni. A když už u toho budeš, zeptej se maminky na nějakou hezkou příhodu z doby, kdy jsem byl malý. Řekni jim, že si pamatuju spoustu věcí, ale--“

„Nemůžeš si nic pamatovat, byl ti jeden rok!“

„Pamatuju si to,“ trval na svém Harry. “To je to, co jsem mínil důvěrou ke mně, Siriusi. Doopravdy vím, o čem mluvím.“

Sirius se posunul, jako by pro něj bylo nepohodlné sedět na podlaze. Zvláštní, že si v tom případě  nevyčaroval židli. Ale na druhou stranu, možná jen kopíroval Harryho, kterému sezení s překříženýma nohama vůbec nevadilo. „Potom tedy dobrá, pamatuješ se.“

Harry se rozhodl se nad ním slitovat. „Jenom protože mi Severus uvařil lektvar. Pravdivé sny. Tím se má pamět nějak... otevře, zatímco spím. A potom, když se vzbudím, stále si můžu pamatovat, co jsem zjistil.“

„Ale jak si můžeš být jist, že ty sny nejsou pouze...sny, Harry?“

„Nejsou jako normální sny. Jsou příliš reálné.“ Sirius stále vypadal na pochybách, pomyslel si Harry. „Měl jsem malou zelenou deku zdobenou stříbrnými jednorožci,“ dodal. „Vždy jsem si o ni třel tváře. Tedy když jsem ji nežvýkal.“

Sirius vytřeštil oči. „Lily si stěžovala, že tu přikrývku nechceš přestat okusovat!”

Harry se usmál. „Byla tak měkká.“ Potom se samolibým pocitem zkřížil ruce. „Nevěděl bych to, kdyby nebylo Severuse.“

„Řekl bych, že to od něj bylo... dobré.“

Řekl slovo ‘dobré’ tak neochotně, že si Harry nemohl pomoci. „Svět není rozdělen na dobré lidi a Smrtijedy, Siriusi. Neříkal jsi mi to tak? Byl Smrtijedem, ale dokonce i tehdy v něm bylo něco dobrého. A všechno to špatné? To bylo opravdu před dlouhou dobou.“

„Nebylo to před tak dlouhou dobou, kdy se k tobě choval hůř než k sovímu trusu!“

"Vypadá to tak," řekl Harry a pokrčil rameny. „Tak jako tak se omluvil. Dokonce nabídl, že bude psát věty.“

Sirius oněměl.

Harry se zazubil. „Ale já odmítnul.“

„Už chápu, co myslíš tím zvláštním vztahem.“

„Zeptej se mého táty, jestli byli nebo nebyli kamarádi s jeho otcem,“ vrátil se  Harry ke svému tématu. „A zeptej se ho na příběhy z doby, kdy jsem byl malý. Jsem si jistý, že Pravdivé sny musely ještě dost věcí vynechat. A... a...“ Harry napínal mozek a zkoušel si vzpomenout, co jiného chtěl říct. „Oh, ano. Řekni mámě, že jsem dostal tu brož, tu ošklivou, zářivou, hruškovitou věc, o které Dudley říkal, že patřila naší pra-pra-babičce... uh, Rose Anně Evansové. Zkus zjistit, jestli ji máma někdy nosila, dobře? Ale... hm, možná vynechej, že jsem řekl, že je ošklivá.“

Sirius přikývl. „Nezaručuju ti, že to bude fungovat, Harry. Rozhodně můžu posílat zprávy od tebe tvým rodičům, ale pokud se pokusí něco poslat zpět--“

„Nenechají je,“ doplnil rychle Harry. „Prostě mluv jako bys to chtěl vědět sám. Jako kdyby tě to po hovoru se mnou zaujímalo.”


„Udělám, co budu moci,“ řekl vážně Sirius. “Takhle se mnou aspoň budou James a Lily zase mluvit. Posledně na mě byli tak naštvaní, že jsem myslel, že je ztratím stejně jako tebe. James se mě zeptal, co jsem si myslel, že dělám, když jsem ti zkoušel vzít jediného otce, kterého jsi kdy znal.“

Ta slova Harrymu trhala srdce. „Také ho znám, prostřednictvím těch paměťových snů. Řekni mu to, Siriusi, a to, že vím, jak moc mě miluje. Nemusím spoléhat na druhé lidi, kteří přísahají, že je to pravda, teď ne. Vím to sám.“

Sirius si odkašlal. „To pro něj bude znamenat vše, Harry.“

O tom ‘všem’ Harry pochyboval. Přece jen, James měl se sebou Lily. Ale pravděpodobně to bude  znamenat něco. „Bude lepší, když teď půjdu, ale nedělej si starosti. Opět tě zavolám.“

„Abys slyšel, co ti tví rodiče řekli.“

„A abych si promluvil s tebou, ty pitomče.“

Sirius rozzářeně přikývnul.

„Ahoj,“ řekl Harry trošku smutně.

Jeho záměr ukončit konverzaci stačil na to, aby se vlnění zrcadla dostalo do svého obvyklého vzhledu. Harry přistoupil blíže a pozorně sledoval podlahu všude kolem sebe, aby viděl, jestli se střep, který použil, po přeměně nějak vrátí. Ale nic se nestalo.

Byl spotřebován, stejně jako ostatní.

Ať se mu to líbilo nebo ne, střípky postupně mizely. V určitém okamžiku nebude mít na výběr, než  říct Siriusovi, a přes něj i svým rodičům, opravdové sbohem. Ale šance mluvit se všemi z nich, byla víc, než si kdy myslel, že dostane, takže odmítl byť i jen přemýšlet o tom, jak se bude cítit, až pro něj zrcadlo všech duší navěky ztichne.


---------------------------------------------------



„Všechno je v pořádku, domnívám se?“ zeptal se Snape svým hlubokým hlasem, jakmile se Harry dostal do pokoje.

„Ano, ale jsem překvapený, že předpokládáš, že všechno šlo dobře,“ řekl Harry, setřásl školní hábit a pověsil ho na obvyklý háček. Oblékl si ho, aby popíchnul Siriuse. Dvojitý znak, zmijozelská prefektská spona...

„Oh, Black může být idiot, ale úplně nepostrádá zdravý selský rozum,“ líně pronesl Snape.
„Poslední věc, kterou by chtěl, je odcizit se ti.“

„Tím bych si tak jistý nebyl,“ zamumlal Harry, potřásaje hlavou. „Rozhodně si myslel, že od tebe bylo dobré dát mi Pravdivé sny. Takže jsem si mohl vzpomenout na věci z doby, kdy mi byl jeden rok.“

Snape popošel blíž a pozvedl obočí. „Pokud si vzpomínám, dal jsem ti ten lektvar, protože jsi měl noční můry.“

„Dobře, ano, ale dal jsi mi ho i později, když jsi věděl, že jsem ho chtěl, abych mohl snít o svých rodičích--“
 
Snape mlasknul jazykem. „Ty jsi desinformoval svého vlastního kmotra? Navíc dost chytře na to, aby to nezpozoroval. Jak velmi zmijozelské.“

„Dobře, jsem Zmijozel,“ řekl Harry a pak se podivil, že cítil potřebu se hájit. Severus zněl přece potěšeně. „A Sirius to ví. Uh, mám na mysli to, že jsem ve Zmijozelu.“

„Ví o tvém znaku. Velmi pochybuji, že si myslí, že ti to vyhovuje. Ale nevadí. Zjistí to.“

„Pokud budeme mít dost času,“ řekl Harry a opatrně položil rozbité zrcadlo na stůl v jídelním koutě. Chtělo se mu ukrýt ho ve vatě, aby ho udrželi v bezpečí. Namísto toho, s sebou hodil na nejbližší židli a mrzutě se na něj zadíval. „Nespočítal jsem ještě, kolik kousků zbývá, protože doopravdy nechci myslet na konec, ale dříve nebo později si budu muset všimnout, že tam jsou pouze tři, pak dva, pak...“


„Opravdu si nemůžeš stěžovat na dar, který to zrcadlo představuje.“ Severus klesnul na židli blízko Harryho. „Většina lidí, kteří ztratí rodiče, jednoduše musí počkat.“

Ke konci věty byl jeho hlas tak ponurý, že zněl falešně.

Tomu by Harry dříve neporozuměl, ale ted už ano. Snapeův otec nebyl v posmrtném životě. Jeho duše byla stále uchycena vevnitř toho mozkomora. Ne, že by Snape snad chtěl opět vidět svého hrozného otce, ale přesto, nemohlo být snadné vědět, že ho poslal na místo, jako je tohle.


Ne Snape, ne Snape, říkal si Harry trochu zběsile. Voldemort ho podvedl. Ale Snape byl ten, kdo se nechal podvést...

Harry se rozhodl, že o tom nebude déle přemýšlet. Myslel vážně, co řekl Siriusovi: stále miluje a věří svému otci. Ale bylo to tak divné, vědět tyto věci. Znamenalo to, že rozumí Severusi Snapeovi lépe než kdy předtím... ale také to znamenalo, že rozumí méně všemu jinému. Životu, například.

Jak mohl otec někdy, vůbec někdy udělat tohle svému vlastnímu synovi?

„Tak, kde je Draco?“ zeptal se Harry, dychtivý po rozptýlení.

Snapeův hlas se stal trochu zatrpklým. „Kde předpokládáš, že by mohl být, hmm?“

Harry dlouho nepřemýšlel. „V sovinci, posílá dopis Hermioně, aby ho poslala Rhiannon.“

„Dobrý odhad, ale ve skutečnosti šel opět na konzultaci se slečnou Burbageovou.“

„No, nemůže to být snadné, takhle skočit do sedmého ročníku Studia mudlů.“

„Ale, přeji si, aby se už vrátil. Mám zprávy pro vás oba.“

Harry si zamnul ruce. „No, jeho chyba, že je uslyším první.“

„Ano, vidím, že jsi zdrcený,“ řekl suše Snape.

„No tak. Vysyp to.“

„Nebudeš muset čekat až do uvítací hostiny, abys uviděl své přátele. Budeš s nimi v Bradavickém expresu.“

Harry se zašklebil. „Skvělé! Nemůžu se dočkat, až uvidím jejich obličeje, když zjistí, že jsem zmijozelský prefekt. Nechtěl jsem jim to říct v dopise. To by nebyla žádná sranda!“

„Ty nemáš ani trochu obavu z jejich reakce?“

Harry zavrtěl hlavou, ačkoli osobně, měl trochu obavy z Rona. Oh, bude v pořádku, že je zmijozelským prefektem, ale až přijde na to, že bude žít polovinu času ve Zmijozelu? Harry si nebyl jistý. „Co změnilo tvůj názor na vlak? Myslel jsem, že jsi řekl, že není žádný důvod, když Draco a já už jsme zde.“

„Jste mladšími členy řádu, a tak očekávám, že udržíte tuto informaci sami pro sebe,“ řekl přísně Snape. „Při způsobu jakým Voldemort útočil na orientační body, se ředitel obává, že by se Bradavický Expres mohl stát cílem.“

„A to znamená, že chcete, abych byl u toho?“

„Ne, samozřejmě, že ne,“ zamračil se Snape. „Ale mám větší odpovědnost, než jen jako otec. Albus zařizuje tak velkou ochranu, jak bude možné mít na palubě vlaku. Budou tam extra bystrozoři hlídající studenty a sledující cokoliv podezřelého a učitelům bylo také řečeno, aby pomohli. Včetně nové profesorky Obrany.“

„Skvělé.“ Harry udělal obličej. "Bo Peep."

„Prosím?“

„Je pastýřka, jako Bo Peep. Ukážu ti to.” Harry udělal jistý tah hůlkou, aby zamaskoval bezhůlkovou magii. „Accio Dracova učebnice studia mudlů pro šestý ročník!“

Obsahovala soubor dětských říkanek, na kterou se Draco Harryho ptal. Když uviděli ilustrace Bo Peep, Draco s Harrym se nad ní nejméně deset minut řechtali.

„Myslíš, že bude oblečená takhle?“ zeptal se Harry v pokušení začít se opět smát, když Snapeovi ukázal kresbu ženy s vlající modrou kostkovanou sukní, a s něčím, co vypadalo jako  navenek nošený korzet.

„Maura Morrighanová není pastýřka ve smyslu, jaký naznačuješ,“ řekl Severus a s rozhodným klapnutím zavřel knihu.

„Brumbál řekl, že je.“

„Určitě ne ovcí. Je kvalifikovaná, pokud jde o magické tvory. Domnívám se, že to zahrnuje i draky.“

„Takže něco jako Hagrid v šatech?“

„Pochybuji, že ta žena vlastní jediné normální šaty. Můžeme se vrátit k problému?“

Harry spolkl svou další narážku na pastýřku. „Jasně, samozřejmě. Expres. Kam mám jít?“

„Vlastně na několik míst,“ povzdechl si Snape. „Jsi prefekt, což znamená, že ty a Draco byste se měli zúčastnit setkání ve vlaku. Co je důležitější, pokud bude vlak napaden, ty a Draco jste schopní se přemístit.“

„Takže prostě utečeme a necháme zbytek dětí zemřít, že?“ zeptal se Harry pobouřeně.

„Ne,  očekává se, že je přemístíte, zatímco Řád a bystrozorové zdrží útok na palubě vlaku.“

„Ach,“ řekl Harry, cítil se jako hlupák.

„Nezáleží na tom, jak mnoho učitelů bude na palubě, nebude jich dost, aby dostali studenty do bezpečí. Řád bude potřebovat všechnu pomoc, kterou může dostat a jak Albus připomenul, vy dva jste...“

„Členové.“

„Mladší členové,“ usadil ho Snape.

Harry se natáhl přes stůl a poplácal svého otce po rameni. „Teď už jsme dospělí.“

„Přesto bych raději, kdybyste nebyli na palubě,“ povzdechl si Snape. „Ale, kdyby se útok na vlak uskutečnil, byl bych raději, kdyby tam nebyl žádný ze studentů, možná s výjimkou pana Zabiniho.“

Harry se zamračil, když pomyslel na to, že bude muset letos bydlet s tím idiotem. Tedy alespoň polovinu času. To byly nevýhody, které s sebou přinášelo zařazení do Zmijozelu.

Na druhou stranu, co Zabini udělal kromě toho, že urážel Draca a naváděl další, aby mu dělali těžkosti? V porovnání s tím, co Nott provedl loni, to nebylo mnoho. „To o Zabinim nemyslíš doopravdy.“

„Nepřeji si smrt otravných studentů?“

Harry se zasmál. „Ne, to si nepřeješ, a nebudeš schopen mě tím zase napálit. Ačkoli, nedělej si starosti; tvé tajemství je u mě v bezpečí. Ale pokud jde o ten vlak... proč se studenti prostě neodletaxujou do hradu?“

„Expres musí jet v každém případě. Umíš si představit mudlovské rodiče prváků, kteří by byli ochotni poslat svoje děti skrz krb? A také, zastupující ministr ve své nekonečné blbosti rozhodl, že naše běžné postupy zůstávají v platnosti. Udělat cokoliv jiného, řekl Albusovi, by znamenalo nabídnout pomoc a pohodlí nepříteli.“ Snape začal mluvit úsečným tónem. „Nesmíme nechat Ty-víš-koho, aby se dozvěděl, že jeho akce nás nějak ovlivnily. To ho pouze povzbudí a kromě toho, co si pomyslí veřejnost?“

„Brousek je kretén. Uvést děti do nebezpečí jenom proto, že pro jeho zatracenou veřejnou reputaci, bude lepší chovat se, jako by se nic nedělo--“

Snape pozvedl ruku. „Nemyslím si, že studenti budou v nebezpečí.“

„Co, prosím?“

Snapeův úsměv byl ostrý jako žiletka. „Přemýšlej o tom, Harry. Voldemort je nepochybně šílený, ale v jádru je stále ovlivněný tím, co se naučil ve Zmijozelu. Zabití stovek studentů mu nic nepřinese. Chce mít vládu nad kouzelnickým světem. Tohle není způsob, jak ji získat.“

„Ale použil děti v útoku na ministerstvo! Tím je zabil!“

„Ano, ale ne veřejně. Řád to určitě ví, ale všichni ostatní spekulují, že ten ministerský útok by mohl být spojený s letním zmizením mudlorozených a nečistokrevných kouzelníků.“

„Proč to držet v tajnosti?“ Ve chvíli, kdy se Harry zeptal, znal odpověď. „Ou, do hajzlu. Pokud vypustíte tu informaci, Voldemort bude vědět, že má zrádce ve vlastních řadách!“

Snape příkývl. „Válka je tvořena z těžkých rozhodnutí. Je lepší zadržet informace a udržet si taktickou výhodu?“

„Samozřejmě, že je. Je to Remus.“

„Jeho ochrana může znamenat smrt jiných,“ argumentoval Snape. „Samozřejmě, ochrana jeho pozice může nakonec odhalit prostředky k úplnému ukončení války, které budou i tak znamenat  záchranu ostatních.“

„Už se začínáš přípravovat na ty přednášky o etice.“

„Někdy váhám, jestli ve válce může vůbec něco takového být,“ zamumlal Snape.

Harry opět poklepal svého otce po rameni. „Pokud si nemyslíš, že vlak bude napaden, potom proč jsi tak rozzlobený, že tam budu?“

Snape se zamračil. „Nelíbí se mi představa, že budou využity moje děti.“

„Jenom protože se umím přemisťovat?“

„Myslel jsem spíše tvé temné síly. Pokud vlak bude napaden, a ta možnost tady je, Albus si myslí, že můžeš být schopen ukončit válku jediným úderem.“

„Nebylo by to tak dobře?“ zeptal se Harry zmateně, protože Snape zněl tou vyhlídkou tak rozzlobeně.

„Nejsi připraven.“

Harry přimhouřil oči. „Mluvíš jako můj učitel nebo jako můj otec?“

„Řekl bych, že jako tvůj otec.“

„Budeš si někdy myslet, že jsem připraven? Myslím, jako můj otec?“

„Pravděpodobně ne,“ připustil Snape s úšklebkem. „Někdy si myslím, že by pro nás tři bylo lepší odejít odsud do neznáma.“

„Nemohl bych opustit své přátele, tati. A ty to víš.“

„Ještě o důvod víc, mít tě ve vlaku.“ Severusovy rty se zvedly v neradostném úsměvu. „Znám tě příliš dobře, Harry. Opravdu nevěřím, že se něco stane, ale pokud ano, nikdy by sis neodpustil, že jsi tam nebyl, abys pomohl.“


Harryho ruce zasvědily už jen při tom pomyšlení. „Ano,“ řekl a polknul. „Hlavně proto, že bych možná mohl udělat více než pouze přemístit některé z dětí do bezpečí.“

„Pokud se něco stane, budeš se držet svého svěřeného úkolu. To je to, co členové Řádu dělají, Harry.“

Harry skoro otevřel ústa, aby se hádal, ale pomyslel si, že bude lepší, když bude mlčet. Nebyl žádný důvod oznámit svoje plány, ne když to znamenalo pouze jednu věc: otec ho udrží mimo vlak. Ale pravda byla, že se všechno vracelo zpět k etice. Ano, Harry slíbil, že se bude držet rozkazů, když se připojil k Fénixovu řádu. Ale pokud by uviděl způsob, jak využít výhody momentu překvapení, které tak pečlivě chránili, způsob jak zničit Voldemorta pomocí hůlkového zaklínadla, Harry by musel porušit slovo.

Vítězstvím ve válce mohl udržet rodinu a přátele v bezpečí, a to bylo důležitější než dodržení slibu. Mnohem důležitější.

„Budu chránit děti,“ souhlasil a doufal, že by jeho otec mohl přehlédnout dvojsmyslnost jeho slov. Vzhledem k tomu, že se jednalo o Snapea, by pravděpodobně měl použít i rozptýlení. „Ale Draco a já nejsme jediní, kteří jsou schopni se přemisťovat, pamatuješ. Hermiona dostala licenci předtím, než bylo ministerstvo zničeno a jsem si jist, že mnoho sedmáků je schopných přemístění, dokonce i pokud ještě nemají oficiální povolení.“

„Pochybuji, že slečna Grangerová nebo ti ostatní mají zkušeností s asistovaným přemístěním.”

Oh. Na to Harry nepomyslel. „Ale...ani já. A nemyslím si, že Draco je na tom jinak.“

Snape se usmál, jeho výraz byl ponurý. „Navrhuji vám oběma získat tuto zkušenost. Protože ochrany by nám tu překážely, půjdeme do Devonu, tam můžete trénovat.“

Jedno mávnutí hůlkou způsobilo, že se dveře do jejich komnat rozletěly. A druhé mávnutí poslalo tryskající stříbrnou laň dolů chodbou.

Harry na to zíral trošku zmateně. „Laň? Můj je jelen.“

„Jsem si toho vědom,“ řekl suše Snape.

„Trochu podivné, že by byli tak podobní.“

Z nějakého důvodu Snape odvrátil zrak.

„Co?“

„Nic.“

“Hovadina,” vyprsknul Harry. „O co jde? Nenávidíš svého Patrona, že je tak hodně jako dvanácterák? Myslel jsem, že jsi mému otci odpustil! Myslel jsem, že bys nemohl milovat jeho syna a stále nenávidět jeho--“

„Co nenávidím,“ řekl Snape, jeho slova šlehla jako bič, „Je mít Patrona, který je tak hodně jako tvůj, Harry!“

Harry o krok ustoupil a zkusil skrýt, jak hodně ho to zranilo. Když slyšel zakolísání v jeho hlase, věděl, že selhal. Bídně. „Co... ale proč?“

Snape si povzdechnul, jeho zlost ho zjevně opustila, ačkoli stále vypadal rozrušeně. „Přemýšlej o tom, Harry. Co to kouzlo znamená?“

„Já... eh, ,očekávám ochránce'... ou.“

„Předpokládá se, že budu podporovat a chránit já tebe a ne naopak,“ řekl Snape a potřásl hlavou. „A co může laň vzhledem k tvému jelenu znamenat, kromě toho, že moje magie je daleko slabší než tvoje?“

„Mohla by to být jenom náhoda,“ řekl Harry. „Nemělo by to tak být? Chci říct, kdy jsi poprvé zvládnul tohle kouzlo? Dlouho předtím, než jsi věděl, jaký je můj patron, ne? Dlouho předtím než jsi věděl, že budu mít temné síly.“

„Ty si zřejmě neuvědomuješ, že tvar patrona se může změnit.“

Harry polknul. „Tvůj se změnil?“

Stupidní dotaz. Snape na něj v odpověď jen zíral.

„Ehm... jaký býval?“

„Ujišťuji tě, že méně výmluvný.“

Takže Snape o tom nechtěl mluvit. Harrymu se to příliš nelíbilo, ale věděl, že není moudré ho tím otravovat. „Dobře, omlouvám se, že je ti ta změna na obtíž,“ řekl strnule.

„Ty bys neměl být můj ochránce,“ řekl Snape temným tónem. „Já jsem tvůj otec; měl bych být ten, kdo tě bude chránit před temnotou čekající venku za těmito stěnami.“

„Děláš to, Severusi,“ řekl vážně Harry. „A nemám na mysli pouze Samhain. Zachránil jsi mě v mnoha ohledech. Jehly. A usměrnění myšlenek na pomstu. A možnost mít rodinu, kterou mohu nazývat mojí vlastní. Nemyslím, že chápeš, co to pro mě znamená.“

„A pokud jde o to ostatní?“

Harry pokrčil rameny. Byl by raději, kdyby věštba nebyla pravdivá, až na to, že pokud by nebyla, neměl by nikdo z nich naději. „Všechno, co vím, je, že bych nebyl schopen tě zachránit, pokud by jsi nejdřív nezachránil ty mě.“

Snape zdlouha, roztřeseně vydechl. „Jsi dobrý syn, Harry.“

„Harry si na to opět hraje?“ zeptal se Draco, který právě prošel otevřenými dveřmi.

„Ne více než ty si hraješ na mudlu, když trávíš tak mnoho času se slečnou Burbageovou.“ Snapeův výraz byl naprosto vyrovnaný, jako by právě nedokončil emotivní rozhovor s Harrym.

„Ptala se na tebe.“

Snape vypadal hluboce znuděný tímhle klepem. Harry opravdu nechápal, kam Draco směřuje, ale další chlapcovo otřesné tvrzení jasně ukázalo kam. „Ona si myslí, že svobodný muž se dvěma syny by pravděpodobně mohl potřebovat nějaký ženský vliv.“

„Nejsem informován, že jsi se stal tak velmi schopným v Nitrozpytu, Draco.“

Draco hodil po Harrym pobouřený pohled, pravděpodobně proto, že Snape nepřijal jeho návnadu.

„Zmínila se o tom, Severusi. Doufá, že ji někam pozveš.“

„Tu poslední část slečna Burbageová nezmínila,“ řekl Snape kousavě.


„Ne, ale narážela a narážela,“ řekl vážně Draco. „Čestně, dělala to, Severusi. Dokonce řekla, že se učila vařit mudlovským způsobem, ale že není žádná zábava, nemít pro koho vařit a jestli si myslím, že by ses zlobil, kdyby někdy zaskočila s jídlem pro všechny. Začínám si myslet, že důvod, proč je poslední dobou tak vstřícná, je, že mě vidí jako cestu, jak se dostat k tobě!“

Snape si odfrknul. „Učí zde už léta, Draco. Myslím, že bych zaznamenal, pokud by toužila se ke mně dostat.“

„Všiml by sis? Myslím si, bez urážky, že jsi ta nejasociálnejší os-...er...“

Harry musel skrýt úsměv. Nemohl si pomoct. Draco byl obvykle tak uhlazený. Vidět ho jak dělá takový strašný nesmysl, způsobilo, že se Harry cítil lépe ze své vlastní neohrabanosti. „Severus nemá rád, když řekneš 'bez urážky' a potom pokračuješ v jeho urážení,“ pronesl líně.

„Severus, ve skutečnosti,“ ukousl Snape, „perfektně dobře ví, jak asociální může být. Dost aby věděl, že slečna Burbageová se na něho nedívá jako na potenciální milostný zájem!“

„Dobře, jsem si jistý, že to tak nikdy nebrala,“ řekl Draco, a strčil si ruce do kapes. „Ale nyní tě vidí trošku odlišně, nemyslíš? Ani zdaleka samotář, adoptoval jsi ne jednoho, ale dva syny, kteří dokazují tvoji menší fobii ze závazků, a jsem si jist, že neuškodilo, že jedním z nich je Harry Potter. Však víš.“

„Nechám tě vyloučit, pokud v tomhle budeš pokračovat," řekl Snape přísně. „Je kolegyně, slyšíš mě? Poslední věc, kterou potřebuju, nebo chci, je komplikace v podobě vztahu, obzvláště s jednou z učitelek. Chci zde v Bradavicích zachovat profesionální způsoby. Je to jasné?“

„Ano, pane,“ řekl Draco evidentně zaražený.

„Pokud ta žena skutečně podlehla iluzím, nebudeš ji podporovat.“

„Ale já stále chci, aby mě doučovala!“ Draco bleskl po Severusovi úsměvem, který byl mazaný a  nejistý zároveň. „Nemusím ničit všechny její naděje, ne? Nemusím tam vpochodovat a říct jí, že nemá žádnou šanci, hmm?“

„To je hrozné,“ vykřiknul Harry. „řekni mu, že musí, tati.“

„A naznačit, že jsem si vědom její... fixace?“ Snape se štípnul do nosu. „To je jako skočit z kotlíku do ohně, Harry. Ne, ne, nejlepší způsob, jak to vyřešit je jednat, jako že mě absolutně nezajímá a její zájem ani nezaznamenat. Pokud vůbec existuje.“

„Oh, existuje,“ řekl Draco s přikývnutím.

„Stále si myslím, že je hrozné ji takhle vodit za nos.“

„Ty nejsi ten, kdo potřebuje přestoupit do kurzů na OVCE bez předchozích šesti let,“ řekl Draco povýšeně a otočil se zpět k otci. „Mimochodem, slečna Burbageová uviděla tvého patrona. 'Oh, jak neodbytně roztomilý. Nevěděla jsem, že Severus je tak citlivý,' byla její přesná slova.“

Snape zasténal a zvednul obě ruce ke spánkům.

„Bylo by tak hrozné najít někoho, s kým bys mohl být?“ zeptal se měkce Draco. „Je to velmi příjemná žena, Severusi. Ne taková kráska jako Rhiannon, samozřejmě, ale taky není právě tlustočerv.“

„Draco, přestaň,“ řekl Harry. „Nebylo to zábavné, ani když jsem si myslel, že si jen děláš srandu. Teď když vím, že ne, je to navíc vlezlé a nevkusné.”

„Nevkusné!“ Draco se na Harryho naštvaně podíval.

„Nemáme čas na pitomé hádky,“ vyprsknul Snape. „Ty a Harry toho máte dost na učení a velmi málo času na procvičování. Více vám vysvětlím, jakmile budeme v Devonu.“

Sáhl po prášku, který by jim umožnil se odletaxovat na Grimauldovo náměstí.

Draco byl předvídatelný jako vždy. „Oh, Devon. Víš, Rhiannon půjde na univerzitu do Londýna, ale její semestr ještě nezačal, takže je stále se svým strýčkem v Exeteru. Možná bych dnes večer mohl--“

„Ne.“

„Můžeš jít se mnou,“ smlouval Draco. „Pamatuješ na ty ochrany, co jste s Harrym položili? Žádná z nich nespustila alarm, ne? Jsem si jist, že je bezpečné--“

„Ne.“

„Ale neviděl jsem ji už týdny, a tohle je moje poslední šance, než budu zavřený tady v Bradavicích na celý rok, a--“

„Dost, Draco!“

Draco ztichl, ale sešpulil rty.

Snape se na svého syna na chvilku zamračil, ale potom se v jeho rysech mihnul jiný výraz. Přišel a odešel tak rychle, že ho Harry stěží zachytil, ale na okamžik to vypadalo jakoby Snape měl něco, co  by toužil Dracovi říct.

Něco, co se z nějakého důvodu nedokázal přimět vyslovit.

Se stisknutými zuby vkročil Snape do letaxových palmenů, vtáhl oba chlapce za sebou a hodil prášek dolů s větší silou než bylo opravdu potřeba. „Grimauldovo náměstí 12!“

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA