Jdi na obsah Jdi na menu
 


8. kapitola Bradavický expres 3/3

5. 6. 2010

Jediná věc, která zabránila Harrymu se pohnout, byla Snapeova silná paže, pevně položená přes jeho hrudník. „Tvůj bratr právě skočil na palubu. Doslova.“

Hermiona vytřeštila oči. „To jste teď vševědoucí, pane?“

„Tak nějak.“

Musel skrýt úsměv, když mu to náhle došlo. Snape celou dobu držel ruku v kapse, což se mu příliš nepodobalo. Harry si pomyslel, že zase musí používat špionážní sklíčko, to které jednou použil k sledování Draca v Devonu. Pravděpodobně začaroval plochou skleněnou desku, aby se zahřála, když se Draco vrátí zpět na palubu vlaku. Nebo zavibrovala, něco takového.

Alespoň desku neměl vyndanou, aby Draca s Rhiannon skutečně sledoval. Ale ne, něco takového by Snape neudělal.

Byl by to nedostatek slušnosti.

„Nyní odejdu,“ řekl Snape a zvednul se na nohy. „Nechci Draca znemožnit tím, že tu budu, až se vrátí ze své affaire de coeur.“

„My tady budeme,“ řekl Harry.

Snape se zastavil s prsty na dveřích kupé. „Ach, ale ty nejsi ten, se kterým dnes ráno odmítal mluvit.“

Muž odspěchal, jeho hábit vlál tak hodně, že se skoro zachytil v zavírajících se dveřích.

„Proč ten spratek odmítal mluvit se svým otcem?“ zeptal se Ron.

„Dlouhý příběh,“ řekl Harry.

Hermiona se na něj chápavě usmála. Zřejmě posbírala předchozí poznámky a vše si domyslela. Ačkoli Harry nebyl překvapený, že si Ron ničeho nevšiml. Stále se vztekal nad způsobem, jakým si s ním Draco pohrál.

Vlak už se hnal plnou rychlostí, když Draco otevřel dveře kupé. „Zatím žádní další prefekti?“

Jeho hlas byl uvolněný, což byla chyba sama o sobě; pokud by ho Tonksová zatkla, nebyl by z toho tak klidný. Na druhou stranu, snad předpokládal, že Snape všem řekl pravdu, ať je to diskrétní nebo ne.

„Nově se s námi setkají Ernie a Padma,“ řekl Ron a založil ruce. „Primus a primuska. Předpokládám, že Hannah a Antony jsou tam také a sluní se ve světle slávy. Šesťáci mají hlídat vlak. Ernie mi zkoušel nařídit, ať děláme to samé, ale řekl jsem mu, že já a Hermiona zůstaneme s tebou. Snapeovy trvalé příkazy z loňského roku.“ Ronův úsměv se stal trochu škodolibým. „Primus nebo ne, nešel by proti Snapeovi.“

„Ernie a Padma, hm?“ zeptal se Draco, když si začal rozepínat plášť.

Hermiona potlačila smích a Harry se stačil rychle odvrátit, ale Ron nikdy nebyl moc obezřetný. Odfrknul si.

Hlasitě.

„Co?“

„Ale nic, nic,“ řekl Ron. „Nevšímej si mě.“

Draco letmo pohlédl dolů a zaklel, potom začal spěšně znovu zapínat knoflíky. Tentokrát ve správném pořadí.

Hermiona na něj pohlédla jenom jednou. Zřejmě příliš brzy, jelikož řekla trochu nezřetelným hlasem. „Ehm... mohl bys také zkusit zakouzlit pryč tu rtěnku.“

„Myslel jsem, že jsem--“

„Na tvém... ehm, hrudníku.“

Harry stiskl rty, aby se nezasmál Dracovu zrudnutí. Draco rychle zakouzlil, aby se o to postaral. Následovalo žehlící kouzlo, až vypadal tak uhlazeně a reprezentativně, jako by se právě nemuchloval se svojí přítelkyní.

Nyní, když bylo jeho tajemství venku, byl jeho výraz méně obezřetný. Pokud nic jiného, nesporně vypadal nadšeně.

Harry pro jistotu zakouzlil na dveře kupé silné tišící kouzlo.

To bylo vše, co Hermiona potřebovala; zaujatě se předklonila. „Beru to tak, že je v pořádku?“

„Ano.“ Draco si olíznul rty, jako by si přál, aby stále mohl být s Rhiannon. „Ona... dobře, nerad se vytahuji, takže jen řeknu, že byla velmi potěšena, že mě vidí.“

„Ano, to už nám stačilo dojít z toho způsobu, jakým z tebe servala košili,“ řekl Ron kysele.

Huh... Harry by očekával, že Ron bude potěšený, že má Draco takovou přítelkyni, vzhledem k tomu, jak paranoidní byl ohledně jeho a Hermiony. Na druhou stranu, Ron byl dost paranoidní, aby viděl bubáky všude; možná si myslel, že Rhiannonin zájem o Draca by mohl Hermionu přimět k zamyšlení, o co všechno přichází, nebo tak něco.

Ne, že by to Ron všechno promýšlel; reagoval svým instinktem.

“Na to, aby mi rozervala košili, je příliš na úrovni,“ odseknul Draco.

Hermiona si potěšeně povzdechla. „Oh, to je tak nádherné slyšet.“

Draco se zasmál. „Co, že ví, jak používat knoflíky?“

„Ne, že můžeš tak snadno přičíst dobré mravy mudle,“ řekla měkce Hermiona.

„Nejenom to,“ řekl Harry škádlivě, „už je skoro připraven připustit, že genialita mudlů zahrnuje více než klasickou hudbu a operu. Nemohl si poslechnout CD Beatles, které jsem mu sehnal k narozeninám, ale slečna Burbageová mu přehrávala Revolver na svém gramofonu. Draco to miluje.“

„Musela mi vysvětlit, co to je ponorka a pak taky, proč by bylo zvláštní, kdyby byla žlutá,“ řekl  Draco se smíchem.

Hermiona skutečně zatleskala rukama. „Nemůžu ani říct, jak je to krásné vidět tě tak otevřeného novým nápadům--“

„Tak a dost,“ řekl Ron a vyskočil na nohy, ramena ztuhlá vztekem. „Nezůstávám tady, abych poslouchal Společnost fanoušků Draca Snapea. Jdu hlídat vlak, jak říkal Ernie.“

Hermiona počkala, dokud se za ním nezavřely dveře a potom kývla na Harryho. „Zkontroloval bys ochranu?“

Harry vytáhl hůlku jako obvykle, ale nemohl si pomoct, aby si nepofoukal prsty, jako by ho pálily. „Stále pevná a silná.“

„Takže...“ Hermiona si zamnula ruce. „Řekni nám všechno, Draco.“

„To gentleman nikdy neříká.“

„Pak nám řekni, co můžeš.“

Draco přikývl a sedl si zpátky, jeho oči zářily. „Dobře, je úžasná. Více než jsem si kdy myslel. Ona...“ Odkašlal si.

„Hmm?“ Hermionino lehké postrčení bylo vše, co Draco potřeboval.

„Viděla moji jizvu,“ zamumlal. „Držel jsem ji před ní skrytou celé léto. Je skvrnitá a ošklivá a myslel jsem si, že by ji odradila. Ale... to se nestalo.“

Hermiona se jemně usmála. „Samozřejmě, že ne. Celou ji překryla rtěnkou.“

Draco opět zčervenal, ještě sytější barvou než předtím. „Pouze si přeju, abychom měli více času.“

„Pravděpodobně je nejlepší, že jste neměli,” řekl Harry s vážnou tváří. „Jsi trochu mladý, abys byl otcem.“

Draco zvedl bradu. „Musíš připustit, že bychom měli nádherné děti.“

„Měli,“ souhlasila Hermiona.“Budete mít.“

„Ne dokud nebude po válce,“ řekl náhle ponuře Draco. Dokonce se zamračil. „Nemůžu uvěřit, že Severus tolik riskoval. Co když si to někdo, kdo mě viděl odcházet, domyslel?“

„Jenom by si pomysleli, že se tě Tonksová musela na něco zeptat.“ Harry se předtím bál toho samého, samozřejmě, ale měl čas se uklidnit. „Otec naplánoval celou věc opravdu dobře. Nikdo nebude mít podezření.“

„Vidět ji dneska bylo úžasné, ale teď mi školní rok připadá ještě delší,“ řekl Draco trochu mrzutě.

„Čas letí, když máš hodně učení,“ řekla Hermiona a přesedla si vedle Draca. „Zpátky k našim studiím. Řekni mi, co jiného jsi za minulý měsíc objevil. Nebo co tě stále mate.“

Harry chvíli poslouchal jejich klábosení, ale celé téma ho rychle začalo nudit. Věcem, které Hermiona vysvětlovala, rozuměl a Dracovy bizardní desinterpretace byly legrační pouze při prvních pěti nebo deseti příležitostech. Potom už byly prostě předvídatelné.

Po chvíli si vzpomněl a zrušil kouzla na dveřích. Když kolem projížděl vozík, koupil pro všechny sladkosti a opřel se o otevřené dveře, zatímco jedl svůj podíl. Takhle mohl trochu konverzovat s lidmi, kteří se toulali sem a tam, zatímco cesta ubývala.

Trochu rozptýlení právě potřeboval. Začínal si přát, aby Pierse vůbec neuhodil, protože od té doby mu v ruce začínalo tepat. Možná by se mohl vytratit před uvítací hostinou a zeptat se madam Pomfreyové na nějaký druh masti.

Ačkoli, možná ne. Teď, když měl otce žijícího v hradu, pravděpodobně by mu hlásila všechna zranění a pak by Snape mohl chtít vědět, jak si ruku poranil.

Rozhodl se, že nejlepší bude nežádat o pomoc, a odvrátil se od Draca a Hermiony tak, aby mohl zakouzlit klopu svého ruksaku, aby byla mrazivě ledová. To bylo lepší. Vše, co musel udělat, bylo položit ruku přes látku a hned to bylo lepší.

Jeho ruka nebyla ještě ani chladná, když začal vnímat nepřestávající mumlání od studentů, kteří byli ve vozech blízko konce vlaku. Už jste ji viděli? Už jste ji viděli?

„Koho?“ zeptal se nakonec Harry dvojice vytřeštěných páťáků bloumajících okolo záchodu.

„Novou učitelku obrany. Je úžasná--“

„Úžasné, že to můžete vědět, aniž byste měli jedinou hodinu,“ řekla Hermiona rázně. „Víte, že se nemáte toulat tak daleko vpředu. Zpátky do svých kupé.“

„Chtěli jsme, aby se na ni Antony podíval!“

„Je zaneprázdněn svými prefektskými povinnostmi. Jsem si jistá, že se mu jí podaří spatřit během výuky. Teď, pryč s vámi!“

Když byli pryč, naklonila se rozmrzele zpátky. „Kluci. No, věřili byste tomu?“

„Čemu?“

Krátce na Harryho rozzlobeně pohlédla. „Není to zřejmé? Je úžasná a oni chtějí, aby se na ni Goldstein podíval? Musí se být na co dívat, to je vše. A to jsou z Havraspáru! Jeden by čekal víc.“

„Jsou to kluci z Havraspáru,“ řekl suše Draco. „Pokud je na té pastýřce něco tak úžasného, všimnou si toho.”

„Hannah!“ zavolala Hermiona na procházející dívku. „Pojď a sedni si k nám. Už jsi viděla tu novou učitelku, o které všichni mluví?“

Hannah vrazila dovnitř a se založenýma rukama si sedla naproti Hermioně. Tak daleko od něj, jak to bylo možné, zaznamenal Harry. Dobře, Hannah si nikdy doopravdy nezvykla na hadí jazyk, v loňském roce byla jedním ze studentů, které to děsilo nejvíc. Pohled, který věnovala jeho prefektskému odznaku, říkal, že si toho všimla, ale to ještě nutně neznamená, že to schvaluje.

Harry si hořce pomyslel, že by to schvalovat mohla, vzhledem k tomu, že had na něm zobrazený byl přišpendlený.

„Ach ano, viděla jsem ji,“ Hannah prakticky zavrčela, „Ne že by to bylo snadné, se všemi těmi chlapci, kteří jí hynuli u nohou. Neumím si představit, jak taková žena bude někoho učit. Ale pak, snad přijde na to, jak si obléct nějaké oblečení!“

„Povídej, povídej,“ řekl Draco a předklonil se.

Harry se na něj káravě podíval. Pomyslel si, že Draco by neměl být tak chtivý, vzhledem k tomu, že se údajně chystá oženit s Rhiannon. Draco mu to oplatil pohledem typu: jsem zamilovaný, Harry. Ne mrtvý.

„Oblečení?“ zalapala po dechu Hermiona. „Nemyslíš tím, že je--“

„Chodí tu naprosto necudně!“ řekla Hannah s přikývnutím.

„Je nahá?“ Draco se začal zvedat.

„Stejně tak dobře by mohla být, s tím, jak ta laní skrýš přiléhá k její kůži,“ odsekla Hannah. „A opravdu, je tak těžké svázat si vlasy? Ty její jí visí volně kolem boků a má do nich zapleteno peří a jiné věci, a jako by to nebylo dost, pochoduje sem a tam, aby se ujistila, že si jí každý všimne!“

„No, předpokládá se, že bude hlídat,“ řekl Harry rozumně.

Alespoň si myslel, že ta poznámka byla rozumná. Obě děvčata ho probodla pohledem.

„Zní to poněkud exoticky,“ poznamenal Draco.

„Alespoň si mohla vzít nějaký hábit!“ vykřikla Hannah. „Nebo nosit šaty namísto kůže, která ukazuje každou její křivku!“

„Má jich hodně?“ zeptal se Draco. „Křivek?“

„Kluci,“ zamumlala Hermiona.

„Nemyslím si, že má nějaké šaty,“ řekl zamyšleně Harry. „Severus řekl, že možná ne.“

„Tvůj otec ji zná?“

Harry pokrčil rameny, když pohlédnul na Hermionu. „Nejsem si jist. Znělo to, jako že by mohl.“

Draco se zašklebil. „Opravdu nevypadá vůbec jako ta Bo Peep--“

Ron vrazil do kupé, rudý a popadající dech.

„Nic mi neříkej,“ líně pronesl Draco. „Právě jsi potkal novou učitelku obrany.“

Ron vrhl provinilý pohled na Hermionu a pak přikývl.

„A?“ zeptal se Draco. „Zatím to máme jen z ženské perspektivy. Řekni nám o ní všechno.“

„Ano, řekni nám to, Ronalde,“ řekla Hermiona tónem, který mohl zmrazit žhavé uhlí.

Bylo to jasné varování, ale zjevně, myšlenky na Mauru Morrighanovou vymazaly všechnu opatrnost z Ronovy odpovědi. „Je úžasná,“ zasténal. „Horší než Fleur, Harry!“

„Slyšeli jsme, že je prakticky nahá,“ dodal Draco vybízejícím hlasem.

„Ne, je zakrytá od hlavy k patě,“ řekl Ron a opět začal ztěžka dýchat. „Ale... ale, má oblečení ušité z jelení kůže nebo z něčeho takového. Zdálky se budeš divit, jestli vůbec má něco na sobě, protože to má skoro tělovou barvu. Ale když se dostaneš blíž, její halenka a kalhoty vypadají... opravdu měkce. Chce se ti jenom zírat na ně a přejet po nich rukou--“

„Je to ďábel,“ řekla Hannah a sevřela pěsti. „Očarovala každého kluka na palubě!“

„Zní to jako fungující zaklínadlo--“

„Oh, to není,“ řekl Draco a zavrtěl hlavou. „Ale abychom získali naprostou jistotu, asi bych se měl jít podívat na vlastní oči--“

„Sedni si zpátky, Draco Snape, nebo už nikdy neuvěřím ani slovu, co řekneš!“ vyprskla Hermiona.

„Co je jí?“ zeptala se Hannah Harryho. “Oh, a mimochodem gratuluju k prefektství.“

Harry byl vděčný za možnost změnit téma od Hermioniny nepřímé zmínky o Rhiannon. „Myslím, že je pouze rozrušená, že se Ron chová jako idiot-”

„Tobě se to snadno řekne. Tys ji neviděl!“ odseknul Ron.

„Ronalde Weasley--“

„Jsem opravdu šťastný, že jsem prefekt,“ rychle pokračoval Harry. Alespoň zná zaručený způsob jak získat u všech pozornost. „Ale být zmijozelským prefektem znamená určité změny. Minulý rok jsem žil v Nebelvíru, jakmile jsem se vrátil na vyučování, ale letos budu žít v obou svých kolejích.“

Harry si myslel, že Ron bude ten zděšený. Namísto toho, to byla Hermiona, jejíž ústa se otevřela zjevným zděšením. „Oh, Harry!“ vykřikla. „Je to rozumné? Někteří z nich tě po loňském roce snášejí trochu lépe, ale pár jich pořád chce tvou smrt!“

Harry potlačil svoji zlost při narážce, že by se neuměl postarat sám o sebe. „Draco mě udrží v bezpečí.“

„Ano... dobře...“ Hermiona vrhla na Draca prosebný pohled. „Dohlédni na to.“

Draco poklepal Hermioninu na ruku a usmál se. „Dohlédnu, Hermiono. Ty víš, že ano.“

Harry počkal, ale žádná exploze od Rona se neukázala. „Takže?“ konečně se zeptal.

„Takže, co?“

„Nechystáš se řvát?“

„Proč bych řval?“

„Možná protože se měním na zmijozela? Protože Severus a Draco mě měli pro sebe celé léto a teď se to začíná projevovat?”

„Miluješ svého otce a chceš, aby byl na tebe pyšný,“ řekl Ron a pokrčil rameny. „To není tak docela jen zmijozelská vlastnost, Harry. A stejně, v okamžiku, kdy jsem uviděl ten prefektský odznak, došlo mi, že budeš mít povinnosti.“

„Ty-“ Harry zamrkal. „Nemůžu tomu uvěřit. Myslel jsem, že budeš mít problém s tím, že budu polovinu času bydlet s Dracem.“

“No pokud mám mluvit jako někdo, komu bratři lezou už i ušima...” Ronův úšklebek byl tentokrát pokřivený, „šokuje mě pomyšlení, že ty s tím svým chceš bydlet.“

Harry se zasmál, uvolnil se. Kdy Ron takhle dospěl? Loni nenáviděl myšlenku, že Harry a Draco jsou bratři.

Ačkoli, loni Ronovi ještě žádný z jeho bratrů nezemřel. Možná to s tím mělo něco společného.

„Jen jedna věc,“ dodal Ron hlasem, který byl příliš lhostejný na to, aby se Harrymu líbil.

Uh-oh...

„Zase chytáš, že jo? Jen pro Nebelvír?“

Harry si vzpomněl na Ginny a pak na svůj narozeninový dárek od Draca - vylepšení svého Kulového blesku, uvedení do stavu XL. A potom ho napadlo, že tohle je jeho poslední rok v Bradavicích.

Ale po pravdě, rozhodl se už dávno. Nemohl se dočkat, až se opět utká s Dracem v opravdovém zápase, tentokrát jako soupeři, ale ne nepřátelé. „Ano, chytám.“

„Žádné hraní za Zmijozel?“

„Žádné hraní za Zmijozel.“

„To mi stačí,“ řekl Ron jasně, ačkoli jeho oči se temně zaleskly, když přes kupé pohlédl na Draca. „Ale ještě jedna věc. Jedna věc, kterou ti přísahám při Merlinových vousech. Nech Harrymu ublížit a zabiju tě.“

Loni by se mu za to Draco vysmál, zesměšnil by Ronovu schopnost způsobit mu nějakou škodu. Nebo by mu připomněl jeho vlastní selhání při Harryho ochraně tehdy v Prasinkách.

Ale letos Draco jen sklonil hlavu na přikývnutí.

Harry si pomyslel, že to byla nejlepší možná odezva, vzhledem k zúčastněným osobám.

Hermiona opustila místo vedle Draca a šla si sednout k Ronovi. Položila tvář na jeho rameno, hlava jí lehce poskočila proti němu, jak vlak zadrncal po kolejích.
Seděli tak, dokud nepřišel Ernie a neřekl jim, aby všichni šli na prefektské setkání.

Ačkoli nejdřív se zeptal na tu samou věc, na kterou se ptali všichni:

„Už jste ji viděli?“

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA