Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kapitola 14 Mágia vo vzduchu

16. 3. 2009

 

 Kapitola 13 Kapitola 14 Kapitola 15

 

Překladatel: Kaya
Betareader: Soraki
Závereční úpravy : JSark

 

„Mal som v noci zlý sen,” povedal ráno Harry, keď si nalial džús.

Draco si prestal natierať lievanec citrónovým tvarohom a otvoril ústa, aby položil zrejmú otázku. Severus bol ale rýchlejší:

„Veštecký sen?”

„Nie. Určite nie. Nemal tú postupnosť, ani vírenie, ani nič. Len... Je mi zle z toho, že vždy skončím v nemocnici. Dúfal som, že budúci rok by som to mohol vynechať, vieš?”

Draco zažmurkal: ”Práve si povedal, že veštecký sen to nebol. Prečo to teda bolo o budúcom roku?”

Harry naňho pozrel s krivým úsmevom: „ Vešteckým snom myslím tie, čo mi ukážu veľký kus minulosti aj budúcnosti. Ale mal som aj kopu iných snov ukazujúcich záblesky toho, čo sa má stať. Trebárs sa mi snívalo, že Slizolinčania ochorejú.”

„To si mi mohol spomenúť,“ zamrmlal Severus a natiahol sa po čajník

„Sorry”, povedal Harry a zahryzol do chrumkavej hrianky, až odlietali omrvinky. Obyčajná suchá hrianka. Draca skoro striaslo. „Nevedel som, že sa to fakt stane. Ten sen bol... no, vyzeral ako úplne obyčajný sen, v ktorom veci veľmi nedávajú zmysel, pane. Teda, oci. Došlo mi to až spätne.”

Nuž, aspoň že Draco nebol jediný, kto ešte stále riešil problém oslovenia. Vedel, že by ho to nemalo tešiť, ale bol rád, že nie je sám.

„Takže čo ťa má tentoraz dostať na lôžko?” spýtal sa Severus. „Myslím, že by mohlo byť užitočné pripraviť si potrebné elixíry v predstihu, hm?”

„Netuším. Nikto nič nehovoril.” Harry pokrčil plecami. „Ty a Draco ste vedľa mňa sedeli a len sme sa všetci na seba pozerali. Okrem toho si nemôžem na nič iné spomenúť.”

Jasné, že môže, pomyslel si Draco. Len potrebuje trochu pomôcť: „Žiadna sadra? Obväzy? Fľaštičky s elixírmi na nočnom stolíku?”

Harry pokrčil čelo: ”Uf, nie som si istý. Možno som mal obviazanú hlavu. Alebo počkaj, možno že to bola výstuž okolo krku alebo --”

„Prestaň,“ povedal prísne Severus. Potom sa otočil k Dracovi: „Takými otázkami mu iba vkladáš do hlavy nápady. Najlepšie je nechať ho, aby si spomenul sám alebo potom vôbec.“

„Alebo prezrieť sen v mysľomise,“ povedal Harry. „Ako vtedy.“

„Vyťahovať sny z mysle a späť je opatrenie vyhradené len na najzúfalejšie okolnosti. Medzi ktoré tento prípad rozhodne nepatrí. Proste si len mal sen. O niečom, čo sa ti stáva skoro každý rok, ako si sám priznal.“

„Ale-–“

„Nepovedal som ti, že sa na mágiu spolieham, iba keď je to to najlepšie riešenie? S mysľou nie je múdre sa zahrávať, Harry.“

„Hlavne nie s tvojou,“ dodal Draco, pritakávajúc.

„Ó, vďaka,“ zamračil sa Harry. „Vieš, len preto, že si mal pravdepodobne viac VČÚ ako ja, neznamená to, že si inteligentnejší. Znamená to len, že si mal súkromných učiteľov a tak.“

„Porozprávaj sa s Marshou o svojej precitlivenosti,“ vrátil mu Draco, „lebo som vôbec nehovoril o tom, že by som mal viac VČÚ ako ty. Vlastne ani neviem, koľko si ich mal. Len som chcel povedať, že ako záchranca sveta pred Temným pánom veľmi nezažiariš, ak kvôli nezodpovednému používaniu mysľomisy skončíš s poškodeným mozgom.

Harrymu spadla sánka: „Nikto mi nikdy nepovedal, že používanie mysľomisy môže byť škodlivé!“

„Obyčajne nie je,“ povedal Draco tentoraz trochu trpezlivejšie, „no keď príde na sny, je to druhá vec. A ani vtedy to neubližuje, ak to nezačneš robiť pričasto.“

„Čo je dôvod, prečo si nejdeme pýtať od Albusa jeho mysľomisu vždy, keď sa tvoje sny ukážu byť mierne znepokojivé,” dodal Severus. „Výborné vysvetlenie, Draco. Máš na dnes nejaké plány? Včera, keď som ťa vyzdvihol, si bol ohľadom toho trochu popletený. Možno príliš veľa jahodových kokteilov?

Tentoraz to bol Draco, komu spadla sánka: „Nevypil som ani jeden.“

„Nemal som ťa v úmysle rozrušiť tak, aby si mi o tom klamal“ povedal Severus prísnym hlasom.

„Rhiannon si kúpila kokteil a rozliala ho,“ dodal Draco. „Myslím, že sa časť dostala na môj rukáv. No nepil som. Bez šance.“

„Ach. To by vysvetlilo ten zápach.“ Snape pokrčil plecami. „Dobre teda. Máš nejaké plány?“

„Chcel som stráviť deň s Rhiannon.“

„To ma naozaj prekvapuje.“

Draco by sa bol zaobišiel bez toho zosmiešňujúceho tónu. „Podstatné slovo bolo chcel,“ priznal, želajúc si, aby mal namiesto praženice vajce natvrdo. Toto ráno zjavne varil Harry. Ten vždy spravil z vajec praženicu. Teda, okrem dvoch výnimiek, keď Draco trval na vajciach natvrdo a dostal vajcia, čo vo vode praskli a varili sa až kým neboli tvrdé a gumovité. Harry ich zjedol a vyhlásil, že neboli vôbec zlé. Už len z tej spomienky Draca skoro striaslo. „V minulom čase. V piatok hovorila, že víkend má voľný, no včera večer mi povedala, že strýko zmenil názor a dal jej na dnes kopu roboty. Ako keby ona mala robiť nejakú domácu prácu. Jej strýko je úplný somár.”

„Poďme na pobrežie,“ povedal Harry a zaškeril sa. Hlupák. Vyzeral nadšený z toho, že Draco nebude tráviť deň s Rhiannon. „Len my traja. Neznie to skvele?“

„Znie to piesčito,“ povedal Draco s grimasou na tvári. Harry nevyzeral, že by si to všimol.

„Bude to super! Strašne by som si chcel skúsiť plávanie niekde mimo toho bazéna.“

„Áno, no, každý máme svoje problémy, však --“

Harry ale hádku vyhral a stačili mu na to dve slová. Teda, dve slová a jeden ostrý pohľad.“

„Dlžíš mi.”

Draco mal pripravenú odpoveď, no keď si spomenul aká totálna krava Cecile bola, a ako to s ňou Harry kvôli Dracovi vydržal, nemal srdce to povedať.

„Och, fajn. Pretrpím letné slnko na mojej citlivej pokožke--“

„Vyzeráš, že ti to utrpenie nevadí len keď je nablízku Rhiannon a obdivuje ťa.“

Draco sa oprel, úplne spokojný s opisom udalostí. “Ona ma naozaj obdivuje, však?“

„Jasné, aspoň pokiaľ nerozdávaš diamantové prívesky opilcom.“

Spoľahni sa na Harryho, aby to vytiahol. Poukazoval Draco na všetky Harryho chyby? Trochu sa nafučal, čakajúc, že mu ich otec vynadá. Severus sa naňho ale iba trochu prísnejšie pozrel a potom nechal vec tak.

Draco však zistil, že to nie je schopný urobiť. Chcel, aby ho Severus uznával, nie aby ho považoval za hlupáka. Chcel, aby ho Severus obdivoval tak, ako obdivoval Harryho. A nehovorilo už to samo za seba?

V tej chvíli Dracovi skoro chýbali staré zlaté časy, keď mohol po hodine elixírov zostať v triede a poriadne sa na Harryho posťažovať. Vtedy mohol rátať s tým, že Severus bude mať ostrý komentár na všetko súvisiace s menom Potter.

Časy sa ale zmenili..

Samozrejme, Dracovi to v skutočnosti nechýbalo. Len ho strašne unavovalo, že Severus mal Harryho radšej.

Draco zdvihol bradu a oslovil svojho brata: „Veľmi dobre vieš, že s tým príveskom je to úplne jedno. Mohol by som ich kúpiť stovky a všetky zahodiť. V banke by som aj tak ledva spozoroval rozdiel.“

„Len preto, že si môžeš dovoliť vyhadzovať peniaze, neznamená, že by si mal.“

„Ach, ale oni neboli vyhodené, či nie? S Rhiannon sme mali našu prvú veľkú hádku a obstáli sme a posilnilo nás to.“ Draco chcel dodať, že zmierenie bolo viac než hodné ceny prívesku, no naozaj nemohol. Nie po tom, ako povedal Severusovi, že o sebe a Rhiannon nebude hovoriť. Bolo ale niečo, čo povedať musel.

„Spomenul som Rhiannon sirotinec a chce ho navštívi,“ otočil sa so stoličkou viac k Severusovi. „Myslím, že by som vedel zariadiť návštevu, ak im darujem určitú sumu. Dovolíš mi ju tam vziať, že? Pokiaľ to dovolí Darswaithe?”

„Nevysvetľoval si jej to o mágií a šmukloch, však nie?” spýtal sa Severus zamračene.

„Nie, nie. Pre ňu je to len sirotinec starajúci sa o deti v núdzi. Muklovský druh. Som si istý, že dokážem presvedčiť Darswaitha, aby nám povolil prehliadku a pritom vynechal akúkoľvek zmienku o mágii. Samozrejme, ako náhle si uvedomí, že je čarodejnica, všetko jej do detailov vysvetlím.”

Draco v skutočnosti dúfal, že bude môcť všetky detaily vysvetliť pred akoukoľvek návštevou šmuklovského domova, no to prirodzene záležalo na tom, kedy obdrží tovar, ktorý si objednal. Rozmýšľal, kedy to asi bude.

Severus chvíľku rozmýšľal: ”Nevidím žiaden skutočný problém, pokiaľ sa ti podarí presvedčiť Horacea Darswaitha spolupracovať.”

„Och, jasné, že bude,” povedal Harry, ktorý nad celou vecou ráno rozmýšľal, „a nie iba kvôli peniazom, ktoré ide Draco odovzdať. Aj preto, že nám tam povedali, že hľadajú cesty, ako by mohli deti viac vystaviť muklovskému svetu. A je nejaký lepší spôsob, ako priviesť na návštevu mukla --”

Zase toto? „Môžeš v tej tvojej tupej chrabromilskej hlave konečne pochopiť, raz a navždy, že ona nie je mukel? Skutočne, Harry! Už to, že miluje mňa, by ťa malo presvedčiť!

„Ona nevie, že nenávidíš muklov!”

„Existuje niečo ako inštinkt,“ zatiahol Draco. „A aj muklovia ho majú. Priťahuje ju to ku mne, a to by sa nedialo, keby bola mukel.”

„Och, v poriadku. Ako myslíš,” povedal Harry absolútne nepresvedčivo.

„Ako som povedal, možno je naozaj čarodejnica. Popravde vôbec nevieme --”

„Ty nevieš. Ja viem všetko, čo vedieť potrebujem.”

Harry sa nafučal a vyzeral vyvedený z miery. „Ale to, čo som chcel povedať, je, že ak sa vopred porozprávaš s Darswaithom a povieš mu, že privádzaš na návštevu mukla, on si bude myslieť, že Rhiannon je mukel. A pravdepodobne to bude považovať za dobré pre deti. Možno by im mohla niečo porozprávať o hudobnej kariére alebo niečo také. Možno im dať lístky na svoje predstavenie. To by bolo dobré.”

Posledné dva nápady boli celkom dobré, hoci, samozrejme, nebolo vôbec treba, aby Draco tvrdil Darswaithovi, že Rhiannon je mukel. Kým pôjdu navštíviť Domov táto neuveriteľne hnusná vec bude zažehnaná. Darswaithovi len povie, že Rhiannon sa v muklovskom svete cíti veľmi príjemne. A ešte spomenie, že deti by možno mohli ísť na niektoré Rhiannonine predstavenie. Hmm... možno by mohol ponúknuť to zafinancovať. To by bolo pravdepodobne dobre prijaté.

„Takže pobrežie?” spýtal sa Harry.

„Máš na mysli konkrétnu pláž?”

Harry pozrel na otca a pokrčil plecami: „Myslel som, že by sme sa mohli proste poprechádzať po brehu. Dostať sa tam môžme taxíkom, ak je to priďaleko peši. Chápete, poznáme niektoré dobré miesta na premiestňovanie v Exteri, no pobrežie by mohol byť iný...” usmial sa, „chaos.”

Draco by zastonal, ale mal lepší nápad.

„Poďme niekde, kde predávajú rybu s hranolkami!”

Harry naňho pozrel pohľadom, ktorý by aj slepec rozpoznal ako pochybovačný: „Ty chceš rybu a hranolky. Ty.”

„Náhodou to mám rád.“

„Odkedy?“

Draco pokrčil plecami. „Pokiaľ je k tomu vhodný nápoj...” zaksichtil sa, „čokoľvek, len nie Cola Light. To je úplný humus.”

„Skús obyčajnú.“

„Radšej nie.“

Severus sa postavil. „Vy dvaja choďte a pripravte sa na deň na pobreží.“

Harrymu sa zoširoka usmial: „Ty tiež. Zober si najsilnejší elixír proti slnku, oci.”

Keď Severus odišiel do svojej izby a zavrel za sebou dvere, Draco sa zamračil. „Fajn preňho. Moja vydrží len chvíľu, kým kúzlo nevyprchá. Pri mojom šťastí sa to stane keď budeme zrovna v dave muklov a každý uvidí túto obrovskú škaredú jazvu na mojej hrudi.

„Proste sa každú chvíľu nanovo natrieš, tak ako to robíš pri bazéne,“ povedal Harry veľmi trpezlivo. Pre neho bolo ľahké tváriť sa, že Draco preháňa. On nemal veľkú škaredú jazvu!

Draco si aspoň nemyslel, že jazva na Harryho čele bola niečo extra.

„Poďme,“ povedal ihneď Harry, keď vstal zo stoličky. „Viem, čím ťa presvedčím, aby si chcel stráviť deň na pláži. Bude tam kopa báb, však? A ako si povedal predtým, pre Merlina, nebudú toho mať veľa na sebe, však?“

Draco zdvihol bradu. „To bolo predtým ako som stretol Rhiannon. Teraz mám oči už len pre ňu, aby si vedel.”

Harry zahvízdal. „Pozerať sa ale neubližuje, nie?

„To by si musel byť zaľúbený, aby si to pochopil.“

„Hlupák.“

„Žiarliš?“

„Ha.“

Draco si nebol istý, čo tá odpoveď znamenala. Hmm, možno len, že Rhiannon nebola Harryho typ. Nuž, dobre vedieť, nie?

Niežeby sa Draco bál, v žiadnom prípade. Rhiannon prakticky povedala, že ho miluje. Teda, v každom prípade spomenula svoj ľúbostný život. A keď to hovorila, myslela na Draca. Nemusel ovládať Legilimenciu, aby si tým bol istý.

------------------------------------------------------

Pobrežie bolo v pohode, pomyslel si Draco, keď sa poobede vrátili do chatky. Harry sa rozhodne tváril, že sa mu páčilo. Vlastne trval na tom, aby ho až po krk zahrabali do piesku a potom sa pokúsil presvedčiť Draca, aby to vyskúšal tiež. Je to haluz, povedal a začal sa rehotať - pravdepodobne na Dracovom výraze tváre.

Draco sa striasol už len pri pomyslení na ten návrh. Prečo by mal chcieť byť obklopený všetkou tou špinou? Ešte stále, po niekoľkých hodinách, mohol s istotou povedať, že Harry má vo vlasoch piesok.

No, to má človek za to, ak blbne v blízkosti muklov. Jedno poriadne čistiace zaklínadlo by sa o celý problém postaralo, no museli sa zaobísť bez základov civilizácie len preto, že čarodejníci nemali súkromné pláže. Aspoň Draco o žiadnych nevedel.

Jedna z vecí, o ktoré by sa mal postarať, dumal, kým vchádzal do chatky. Keď raz dokončí školu, možno by mohol kúpiť kus pobrežia... na druhej strane, až tak ho zase tá pláž nenadchla. Takže možno by to mal radšej nechať tak.

“Čo myslíš, kto ti poslal balíček?”

Draco zažmurkal. Už to prišlo? Len dúfal, že jeho inštrukcie boli riadne dodržané. Rýchlo si uzavrel myseľ a pokúsil sa o úplne absolútne neutrálny tón: “Och, pred pár dňami som si cez soviu donáškovú službu objednal nový šampón. Špeciálne zloženie. Všetok ten chlór v bazéne je proste strašný, chápeš.” A nezúčastnene otvoril škatuľu, ktorú mu Harry podával, a vytiahol z nej zaštupľovanú krištáľovú fľaštičku.

“Nevyzerá, že ti toho poslali veľa.”

“Ak je to správne namiešané, veľa potrebné nebude.” Draco sa otočil na otca a povedal tú jedinú vec, ktorá zaručovala, že Severus sa tejto konkrétnej fľaštičke vyhne oblúkom: “Tvoje vlasy vyzerajú byť trochu polámané. Nechceš si trochu z tohto požičať?”

Severus mu uštedril mierne ironický úsmev: “Niektorí z nás nepotrebujú k šťastiu značkové vlasové prípravky.”

“O to nejde. Len chcem kvôli Rhiannon vyzerať čo najlepšie. Tiež by si sa tak cítil, keby si bol zaľúbený. No nie?”

Z Harryho strany sa ozval zvuk, ako keby sa dusil. To ale bolo v poriadku, keďže Severus prestal sledovať Draca. Na konci bol jeho pohľad viac skúmavý ako ironický. Skoro ako keby vedel, že Draco má niečo za lubom...

Skoro.

“Si v poriadku?”

Harry sa zasmial, no vyzeralo to, že sa cíti skôr nepríjemne ako pobavene.

“Jasné, oci.”

Fíha. To bolo zaujímavé. Draco občas s Harrym žartoval o tom, že Severus sa o Marshu zaujíma viac, ako priznáva, no zdalo sa, že Harrymu sa určitým spôsobom predstava zadaného Severusa nepozdávala.

Nuž, nepáčilo sa mu, ani keď si niekoho našiel Draco, všakže?

Draco usúdil, že jeho brat zatiaľ ešte nebol pripravený sa s niekým o rodinu deliť. A niet divu - toto bola jediná rodina, akú Harry mal od úplného detstva. Tí strašní muklovia sa nerátali. Svojím spôsobom by ho vôbec nemalo prekvapovať, že Harry mal trochu problém s Rhiannon. Časom ale pochopí, že Draco je jeho brat celkom tak, ako predtým.

To nič nemohlo zmeniť. Ani Rhiannon nie.

Vlastne, ako náhle Rhiannon pochopí, že je čarodejnica, Draco jej konečne bude môcť všetko vysvetliť, a pre ňu bude jednoduchšie pochopiť, aká je pre neho rodina dôležitá. No odkryť jej jej vlastnú mágiu.. .na to bolo treba ešte pár vecí zariadiť, aby jej Draco mohol ukázať nejaké kúzla. Bude si samozrejme myslieť, že sú to len muklovské triky. No bude uvoľnená a šťastná, opäť prežívajúca svoju detskú lásku k všetkému nadprirodzenému. Bude prežívať akési déja vu, a keď jej Draco podá prútik a ona pocíti, ako k nej spieva jej vlastná mágia... potom jej bude môcť povedať všetko.

Úplne všetko.

“Myslím, že pôjdem vyskúšať, či je ten šampón skutočne tak dobrý,” povedal a, skrývajúc úsmev, namieril si to do kúpeľne.

------------------------------------------------------

Keď bol sám v kúpeľni s bezpečne zavretými dvermi, posadil sa na záchodovú misu a naklonil fľaštičku sem a tam, pozorujúc, ako sa jantárovožltá tekutina pomaly prelieva zo strany na stranu. Zatiaľ super. Vec vyzerala ako šampón, celkom ako zadal v objednávke. Keď vytiahol štupeľ a poriadne sa nadýchol, cítil len typickú mydlovú vôňu. Bežný pozorovateľ by videl len špeciálny šampón, celkom ako mal Draco v pláne.

Samozrejme, vôňu vydávalo kúzlo, nie elixír samotný. Draco nevedel, či farba a konzistencia boli tiež umelo vytvorené, no bolo mu to jedno. Jediné, na čom záležalo bolo, aby jeho inštrukcie boli dodržané. Do písmena.

Zatiaľ to vyzeralo, že dostal presne to, čo si objednal, no Draco sa na to príliš nespoliehal. Pri Weasleyovských dvojčatách opatrnosti nikdy nebolo dosť. Ich výrobky zvykli obsahovať prekvapenia, a nie vždy príjemné.

Na druhej strane, teraz z nich boli podnikatelia a šek, ktorý Draco poslal s listom bol skutočne veľmi štedrý. A to ani nespomínal galeóny, ktoré pridal ako dodatočný úplatok. Bol by som rád, keby mal žiadaný elixír iba spomínané účinky, napísal. Týchto pár mincí posielam ako platbu vopred, na zaručenie tejto požiadavky. Jednajte so mnou dobre a ja vám zaručujem, že budem jednať dobre s vami.

Pri všetkom, čo Draco vedel, toto mohol byť proste šampón. No, bol len jeden spôsob ako zistiť, či dostal to, čo si objednal. Prehrabujúc sa v škatuli, Draco vytiahol kúsok pergamenu a zbežne ho prehliadol. Vyzeralo to ako obyčajný účet za zvlhčujúci šampón, dodaný francúzskou čarodejníckou firmou s pobočkou vo Walese. Na samom spodku však bola prídavná poznámka.

Návod na použitie: jedna kvapka na obnovenie každého dňa poškodenia.

Draco by dal prednosť jasnejším inštrukciám, no vzhľadom na to, že museli vyzerať, ako určené pre šampón, usúdil, že Fred a George odviedli dobrú prácu. Usúdil, že to znamená jednu kvapku za každý deň, o ktorý chceš zostarnúť. To dávalo zmysel; v liste vysvetlil, že nepotrebuje byť starší o mesiace, alebo roky. Potreboval len toľko elixíru, aby ho dostal cez sedemnástku.

Normálne by samozrejme niekomu v jeho pozícií žiadny elixír nepomohol. Ministerské sledovacie kúzla sa nedali tak oklamať takým jednoduchým spôsobom. No Dracov život bol v poslednej dobe všetko, len nie jednoduchý. Prútik, ktorý teraz zvykol používať nebol ten, ktorý mal od malička. Roky a roky patril niekomu dosť starému, aby bol Severusov starý otec. A potom patril nezaregistrovaný Severusovi samotnému.

Ten istý prútik bol síce prednedávnom zaregistrovaný ako Dracov, no to veľa neznamenalo. Tento konkrétny prútik strávil väčší čas svojej existencie s inými vlastníkmi. Draca vôbec dobre nepoznal. Toľko vedel Draco povedať vždy, keď s ním čaroval.

Samozrejme, keby mal jedenásť a chcel by sa tváriť ako sedemnásťročný, prútik by rozpoznal, že niečo nie je v poriadku. Ale nerozpozná, ak Draco zrazu zostarne o tri či štyri týždne.

Koniec koncov, bol zvyknutý na starších majiteľov.

Nebol by mohol oklamať prútik, ktorý používal roky a nefungovalo by to ani na celkom nový prútik. No zhodou okolností mu šťastie tentoraz prialo. Vlastnil presne ten druh prútika, ktorý mohol elixír oklamať. Taký, ktorý predtým patril niekomu inému. Taký, ktorý v skutočnosti túžil po svojich starých pánoch. Taký, ktorý by sa rád dostal z rúk neplnoletého čarodejníka.

Draco si v mysli premietol kalendár a rozhodol sa, že dvadsaťosem kvapiek by malo byť akurát dosť. Bolo to o pár dní viac, než potreboval, ale to bolo v poriadku. Dá si o trochu viac, len pre istotu.

Začal mávať rukou na vyčarovanie čistého pohára, no včas si uvedomil, že Severus by si mohol náhlu vlnu mágie všimnúť a mať neskôr nepríjemné otázky. To by teda nešlo. Nebude vysvetľovať, o čo mu išlo. Niežeby sa vyzvedanie Severusovi podobalo. Ale Draco nechcel riskovať.

Draco vypláchol pohár, ktorý mal Harry na umývadle - tak desne muklovské používať ten istý znova a znova, no počúval Harry? Samozrejme, že nie. Na tom ale nezáležalo, nie teraz. Draco opatrne nakvapkal do pohára dvadsaťosem kvapiek, pre istotu počítajúc nahlas, a potom s tichou prosbou k Merlinovi zdvihol pohár a nechal si elixír vtiecť do úst a dolu hrdlom.

Elixír nezanechal žiadnu stopu, no Draco aj tak radšej nakoniec pohár umyl.

Potom sa na seba pozrel v zrkadle. Popravde, nebolo vidieť žiadny zjavný rozdiel, no na druhej strane, to ani nemalo byť. Zostarol len o mesiac. Ani sa inak necítil a to by sa mal, nie? Teda, v žalúdku cítil jemné chvenie, takže elixír rozhodne niečo robil. Ale čo?

Mal náhlu desivú predtuchu, že mu narastú parohy, alebo niečo podobné. Ak by sa to stalo, tie dvojčatá by to oľutovali...

Ale nie, nič divné sa nedialo.

Čo neznamenalo, že bol odteraz navždy o mesiac starší. Neexistoval spôsob, ako si byť istý. Teda s výnimkou čarovania mimo ochrán a počkania, či sa dostaví varovný list z ministerstva. Alebo v jeho prípade skupina aurorov, ktorá by ho odvliekla pred tvár spravodlivosti.

Nedalo sa byť istý...

Alebo dalo?

Jeho dátum narodenia bol napísaný na doklade o adopcii, však? Draco mu v tom čase nevenoval veľa pozornosti, lebo sa bál Harryho reakcie na jeho nové priezvisko. Bol si ale skoro istý, že dátum na ňom niekde uvedený bol.

Keď vošiel do izby, Harry nebol v dohľade. Ponáhľajúc sa zobral Draco kópiu zo zásuvky, v ktorej ju mal uloženú.

Ako ho otváral, zadržal dych. Ešte dobre. Keď zbadal, čo bolo teraz napísané na doklade, skoro zvýskol od radosti, bez ohľadu na to, aké by to bolo nedôstojné. Draco Snape bolo tam napísané veľkými písmenami, no menší spodný riadok sa zmenil: plnoletý, narodený 8. 7. ...

Rok sa samozrejme nezmenil, no jeho dátum narodenia sa posunul o presne dvadsaťosem dní dozadu. Teraz bol dosť starý, aby mohol čarovať bez dozoru. Vlastne bol teraz starší ako Harry!

Navždy.

A presne tak to malo byť. Nakoniec, v tomto prípade nepotreboval byť starší iba tých pár sekúnd, počas ktorých by prechádzal cez vekovú hranicu. Draco potreboval, aby ho prútik považoval za staršieho počas celého kúzelníckeho predstavenia, ktoré plánoval predviesť Rhiannon. A keďže potom - akonáhle si uvedomí, že je v skutočnosti čarodejnica - jej bude môcť všetko na rovinu vysvetliť, potreboval, aby si prútik aj naďalej myslel, že je plnoletý. Chcel predsa naučiť Rhiannon čarovať ako vždy túžila a na to bude potrebovať byť schopný názorne predviesť kúzla, nie?

Kúzla, ktoré nebude musieť fingovať, boli súčasťou akéhosi podivného kúzelníckeho “predstavenia”.

Dracovi sa ústa roztiahli v úsmeve vždy keď na to pomyslel. Kto by bol kedy povedal, že raz bude dlžiť Weasleymu? A teraz dlžil dvom.

Až do momentu, kým sa nepozrel na doklad o adopcií, si Draco nebol istý, či dvojčatá mohli dokázať, o čo ich požiadal. Ich vlastný pokus so zostarujúcimi kúzlami veľmi dobre nedopadol, nie? Vtedy ale boli študenti a snažili sa oklamať vekovú hranicu nakreslenú samotným Albusom Dumbledorom. Neúspech vtedy nebol žiadnym veľkým prekvapením.

V porovnaní s tým bolo to, čo chcel Draco, hračkou. Pravdepodobne to nestálo za galeóny, čo za to zaplatil. Nie v normálnych podmienkach. Nakoniec, s trochou času a prieskumu mohol pravdepodobne Draco namiešať elixír sám. Pokúšať sa o to pod Severusovým dohľadom bola už druhá vec, takže v tomto svetle bol elixír-zamaskovaný-ako-šampón hoden každého galeónu, ktorý naň minul.

Draco opatrne zroloval doklad o adopcií a odložil ho. Potom sa vrátil do kúpeľne a umyl si vlasy, aby ostatní počuli ísť sprchu. Keď opäť vyšiel, odložil svoj špeciálny “šampón” tam, kde by oň Harry ani náhodou nezavadil a použil na svoje vlasy niekoľko sušiacich kúziel. Hmm... vyzerali ako vždy a to by teda nešlo. Trochu viac lesku ako zvyčajne a cítil sa konečne pripravený vyjsť z izby pred svoju rodinu.

To by ste neuhádli... prvá vec, čo Harry povedal, keď videl Draca vojsť, bolo, že jeho vlasy vyzerali “tak ako vždy”..

“Aby si vedel, sú o dosť jemnejšie a hladšie.” Draco sa zasmial. Mal tak dobrú náladu, že pochyboval, že by mu ju jeho brat mohol pokaziť. “Možno by sme si mali pohovoriť s nejakými odborníkmi o tvojich vlasoch. Alebo ich máš rád vzadu také rozstrapatené?”

Harry sa tiež zasmial. “Myslím, že nemám na výber. Teta Petúnia ich zvykla ostrihať na krátko, aby ich skrotila. No vždy cez noc narástli späť. Vlastne ich až tak často neskracovala - to spätné narastenie ju príliš frustrovalo.”

Bolo fajn počuť Harryho povedať to všetko tak uvoľnene, pomyslel si Draco. Väčšinou, keď hovoril o Dursleyovcoch, bol jeho hlas akoby otupený. A nebolo sa čo čudovať, vzhľadom na to, ako s ním v tom dome zaobchádzali.

Draco sa pozrel na Severusa a videl, že ich otec tiež vyzeral potešený. Pravdepodobne preto, že Draco nebol jediný, kto spozoroval Harryho tón.

Nuž, Severus si všimol všetko, nie?

Teda skoro všetko. Nemal ani tušenia o Dracovom “šampóne” a jeho špeciálnych účinkoch. Jedného dňa mu to Draco povie a dobre sa na tom zasmejú. Jedného dňa o veľa, veľa rokov.

Draco nebol schopný v tej chvíli rozmýšľať tak ďaleko dopredu. Mohol myslieť len na zajtrajšok, keď uvidí Rhiannon a len tak sa jej spýta, či by to poobedie nebolo vhodný čas na jeho kúzelnícke “predstavenie”.

Ale ukáže jej skutočné kúzla. Nebude to žiadne predstavenie.

------------------------------------------------------

“Och, to znie úžasne,” povedala Rhiannon ďalší deň pri obede. Keď ju tento raz zavolal na obed, jej strýko sa už tak nemračil. Nuž, nemal by sa, nie po tom, ako sa Draco správal v sobotu počas ich “chlapského rozhovoru”. Draco vykreslil Severusa ako prísneho otca s vysokými očakávaniami - samozrejme pravdivo - a zdalo sa, že to Stanleyho Tildena značne upokojilo. “Nemôžem sa dočkať, kedy uvidím, aké triky dokážeš!”

“Máš dnes poobede voľno?”

“Mám, po skúške. Mali by som skončiť do...,” Rhiannon položila vidličku vedľa šalátu, “deviatej, povedala by som. Aj skôr, ak nebude mať Adrian jeden zo svojich stavov.”

“Super. Tak za tebou prídem.”

“Pôjdeme teda k vám?”

Draco pokrútil hlavou. Bola to veľká škoda, že ju nemohol pozvať do Devonu, hoci samozrejme, nie kvôli kúzelníckemu “predstaveniu”. O tom sa Severus a Harry nedozvedia, nie kým k tomu má on čo povedať.

“Rád by som ťa pozval k sebe domov,” povedal, ani sa nesnažiac zakryť ľútosť. “Ale proste to nejde. Chápeš, Severus si dáva veľký pozor na svoje súkromie. Je ťažké to vysvetliť ak nepoznáš pár vecí o jeho minulosti, no jednoducho nerád púšťa do domu kohokoľvek, s výnimkou pár ľudí, ktorých pozná už roky.”

Vysvetlenie si veľa krát v hlave skúšal a zdalo sa mu, že vyšlo celkom hladko, no na Rhiannon malo väčší vplyv, než očakával.

Kútiky úst jej spadli: “Tvoj otec ma nechce.”

“Nie, nie, o to vôbec nejde--”

“A je to kvôli tomu, že ma môj blbý strýko donútil povedať tie veci o sprchovaní!”

“Nie, tomu Severus rozumel--”

Rhiannon ho zase prerušila a jej hlas bol hlboký a zúrivý: “Ťažko môžem zazlievať tvojmu otcovi, že sa mu to nepáčilo. Vedela som, že som mala povedať strýkovi, kam si môže strčiť tú blbú prácu.”

“Potrebuješ tú prácu, aby si mala kde v Exteri bývať,” povedal Draco tak miernym hlasom, ako to len šlo. Bolo to ťažké, keďže chcel zo srdca súhlasiť, že jej strýko je blb. “Nemôžeš sa vzdať šance s letnou operou. Jasné, že nemôžeš. Severus tomu naozaj rozumie, čestné slovo. Nemá proti tebe nič.

Rhiannon pozrela na Draca spopod mihalníc: “Neklamal by si mi, že? Nie o niečom takom?”

Znela, že jej na tom naozaj záleží, že bolo dôležité, aby ju mal Severus rád. Alebo bolo aspoň dôležité, že k nej necítil nenávisť.

“Nie, o tom by som ti neklamal,” povedal Draco, naťahujúc sa okolo stola, aby ju mohol chytiť za ruku. “Nepozná ťa veľmi, no som si istý, že sa na teba nehnevá kvôli tomu incidentu pri bazéne. A viem, že uznáva tvoj spevácky talent. Och... skoro som zabudol. Máme lístky na štvrtkové predstavenie.” Draco zvraštil čelo. “Chcel som nejaké vpredu, no nepodarilo sa.”

“Myslím, že keby som vedela, že si tak blízko, cítila by som sa nesvoja.”

Draco sa naklonil dopredu a usmial sa. “Cítiš sa zo mňa nesvoja, že? Rád by som bol o dosť bližšie, Rhiannon.”

Myslel to v mnohých významoch. No to ona vie, pomyslel si. Červeň na jej lícach hovorila jasne, no jediné čo ona sama povedala, bolo tiché: “Chcela som povedať, že keby som vedela, že si tak blízko, tak by som sa cítila nesvoja pri vystupovaní.

Na Dracovej tvári sa objavil široký úsmev: “Čudné. Nemyslím, že mi to bude robiť problém, keď budem mať dnes jedného diváka.”

“Chceš použiť javisko? Adrian by asi súhlasil, keby som sa ho opýtala.”

“Och, to by bolo výborné,” povedal Draco pritakávajúc. Pôvodne si myslel, že si bude musieť zaplatiť izbu v hoteli, čo by sa Rhiannon, vzhľadom na jej názory na jeho peniaze, veľmi nepáčilo. No bolo to to najlepšie, čo dokázal vymyslieť.

“Eé... chceš, mám sa spýtať ostatných, či by nechceli zostať na tvoje predstavenie?” spýtala sa Rhiannon trochu neisto. “Chcem povedať, či ti to nie je divné mať v hľadisku len mňa.”

“Omnoho radšej by som bol s tebou sám,” zašepkal Draco.

Zase sa začervenala. “Dobre. Porozprávam sa s Adrianom. Vďaka za obed, Draco, no asi by som sa už mala poponáhľať späť k bazénu. Vieš aký je môj strýko, keď meškám.”

Draco sa postavil zároveň s Rhiannon a nechal na stole pár bankoviek. Rhiannon na ne rýchlo pozrela. Draco dúfal, že si nemyslela, že tie peniaze sa dali použiť nejako lepšie, lebo sa nedali. Museli jesť, nie? No, možno by ju mohol skúsiť rozptýliť. “Tvoj strýko bol nadšený, keď som mu povedal, že Severus strháva bod za každú minútu meškania na jeho hodinu.”

“Ó áno, to by sa strýkovi Stanleymu páčilo. Niet divu, že mi povedal, že tvoj otec 'nie je taký liberálny ako sa bál'.”

Keď vyšli z reštaurácie, Draco ju chytil za ruku, no keď sa dostali späť k bazénu, musel ísť. Omnoho radšej by bol zostal plávať, no nebolo by dobre, keby to vyzeralo, že nemôže vydržať byť bez nej.

Hoci nemohol.

V každom prípade, Severus naňho čakal o pár blokov ďalej. Chcel s Dracom prediskutovať posledné dve knihy o etike, keďže čoskoro musel odovzdať riaditeľovi zoznam učebníc. Draco mal z toho dobrý pocit. Severus nepožiadal Harryho, aby mu pomohol s výberom vhodných textov, že? Požiadal Draca a tak to malo byť. Čo by Harry mohol vedieť o ťažkých rozhodnutiach? Jeho život bol, samozrejme, ťažký, no nikdy sa nemusel obrátiť chrbtom k ľuďom, ktorým prisahal vernosť.

“Tak večer,” povedal Draco a zohol sa, aby dal Rhiannon krátku pusu.

Usmiala sa naňho s rozžiarenými očami: “Už sa nemôžem dočkať.”

A ani Draco sa nemohol.

------------------------------------------------------

Draco si nebol istý, či má na Rhiannon počkať vonku, no keďže sa chystal použiť javisko, pripadalo mu to trochu čudné. Keď tentoraz muž menom Colin otvoril dvere, len Dracovi kývol a zavolal ho dnu.

Draco si sadol na tú istú stoličku, ako posledne a sledoval, ako Adrian poúčal niekoľkých hercov, kde presne majú stáť. “Osvetľovači vám nevedia čítať v hlavách, chápete,” povedal raz a jeho hlas silnel každým slovom. ”Takže by ste doriti mali vedieť, čo máte robiť, inak svetlo zaberie prázdne javisko. Nejaké otázky?”

Nikto žiadne nemal, všimol si Draco.

Nuž, aspoňže Rhiannon spievala “koľko to dalo”, ako sa Adrian vyjadril. Skutočne, bola o triedu lepšia ako zvyšok hlupákov, čo hrali v predstavení, a bolo to vidieť. Jej hlas, jej postoj, jej celý štýl. Zosobňovala kvalitu. Pridobrá na to, aby stála na javisku vedľa muklov, no s tým sa nedalo nič urobiť.

Nie po prvý raz rozmýšľal Draco o tom, prečo nemali čarodejníci vlastné divadlá.

“V poriadku,” konečne povedal Adrian so založenými rukami, mračiac sa na svojich hercov. “Skúška skončila, no preboha Colin, nezapaľuj si tentoraz, kým nebudeš vonku!”

Draco sa postavil, no prestal, keď videl Rhiannon ísť za Adrianom.

“Hovoril si, že sa mám s tebou porozprávať až po skúške.”

Adrian mal už v tej chvíli na tvári krivý úsmev: ”Och, išlo ti to dnes dobre. Zamknem za sebou. Len dopekla nezabudni poriadne zavrieť, keď budeš odchádzať, ok?”

“Vďaka Adrian,” Rhiannon sa trochu zarazila, “Eé...chceš zostať a pozrieť si to?”

V podstate sa rozrehotal: “Kúzelnícke predstavenie? Nemyslím. Mám na čom pracovať. Zabav sa so svojím frajerom.”

A už ho nebolo.

Trochu drzé, podľa Draca, no na tom nezáležalo. Ako by aj mohlo? Keď tentoraz Draca nazvali Rhiannoniným “frajerom”, ani slovkom neprotestovala.

“Takže tak,” povedala Rhiannon, keď sa dvere k javisku zabuchli. “Pripravený?”

Draco sa usmial. “Samozrejme.”

Rhiannon pokrčila čelo: “Ale... ty si si so sebou nič nepriniesol? Teda myslím, žiadne rekvizity? Chápeš, cylinder a... alebo máš všetko, čo potrebuješ, v rukáve?”

Hmm. Dobrý postreh. Draco chcel, aby bola uvoľnená a to nebude, ak jej on nebude pripadať ako ten typ kúzelníkov, ktorých obdivovala, keď bola malá... muklovský typ. Čo znamenalo, že áno - bude potrebovať rekvizity.

“Och, uložil som svoje veci tak, aby nezavadzali Adrianovi,” vynašiel sa, keď si uzavrel myseľ, aby to vyznelo presvedčivo. “Čo keby si mi pripravila stôl a sebe stoličku, kým ich donesiem?”

Keď sa dostal z jej dohľadu, nadýchol sa a vyčaroval veci, aké by Rhiannon mala očakávať. Jej neustále fantazírovanie o kúzelníckych trikoch mu rozhodne pomohlo pochopiť, čo považovala za normálne.

Používanie prútika mimo ochrany kúziel v Devone ho stále trochu znervózňovalo, no už vyskúšal kopu zaklínadiel a nič zvláštne sa nestalo. Samozrejme, pri všetkej mágií ochraňujúcej chatku bolo možné, že listy z ministerstva sa k Severusovi nemohli dostať. V tom prípade by ale zrejme vystopovali jeho prútik do Exteru. A pravdepodobne by prišlo aj pár aurorov, aby ho varovalo. Alebo možno rovno zatklo.

Nič z toho sa ale nestalo, takže Draco mal dôvod veriť, že mohol pokojne mágiu voľne používať. Len to bolo čudné.

No bolo to tak ako to malo byť. Harry mohol kúzliť, koľko chcel, zákon nezákon, keďže ani nepotreboval prútik. Draca to stále trochu mrzelo, hoci už menej ako predtým.

Keď sa vrátil na javisko videl, že Rhiannon pripravila stôl a zakryla ho dlhým čiernym kusom látky. Sedela na kovovej skladacej stoličke postavenej vpredu v strede a prakticky na nej nadskakovala od vzrušenia.

“Zavri oči, kým sa pripravím,” povedal Draco a ukladal veci na stôl. Keď ich zavrela, nechal zmiznúť všetko, okrem klobúka. Ten položil do stredu stola. “Ok, už môžeš.”

“Ty v tom si dobrý,” povedala Rhiannon, “To bol nejaký rýchly trik.” Draco nevedel o čom hovorila, no nenechal sa vyviesť z rovnováhy.

“Sleduj,” povedal, snažiac sa o tón, ktorý by asi mohol používať kúzelník. Istý, no nie príliš hlučný. Ako hovoril, zdvihol cylinder. “Úplne obyčajný klobúk, aký by si mohla vidieť na hociktorej ulici v Londýne.”

“Možno tak okolo roku 1862.”

Draco sa na ňu naoko zamračil, no vyzeralo to, že ho vzala vážne. “Prepáč, už budem dobrá.”

“Je prázdny, vnútri nič nie je,” pokračoval a zamával klobúkom vo všetkých smeroch, aby dokázal, že hovorí pravdu. Možnože nikdy nevidel kúzelnícke predstavenie, ale videl kopu rokfortských študentov pochádzajúcich z muklovských rodín. Najmä, kým boli ešte prváci, často hovorievali o tom, ako sa ozajstná mágia líšila od ich očakávaní. Človek nepotreboval veľa fantázie, aby si z ich slov uvedomil, že kúzelnícke predstavenia pozostávali hlavne z dokazovania, že trik nemohol fungovať a jeho následného úspešného prevedenia.

Draco strčil jednu ruku do klobúka a prešiel ňou po vnútri: “Madam, vyzeráte ako skeptik. Želali by ste si prezrieť klobúk sama?”

“To by som si rozhodne želala,” vyhlásila Rhiannon. Vzala cylinder, prezrela ho zo všetkých strán a potom ho podala späť. “Áno, je to len obyčajný klobúk. Na mňa priveľký, no...”

Ó, to bol dobrý nápad... Draco dramaticky zamával prútikom, dúfajúc, že nevyzeral ako Lockhart pri predvádzaní kúzla. Rozhodne nechcel vyznieť komicky. “O číslo zmenšiť!” prikázal a poklopal prútikom po klobúku. Potom, tichšie, vyslovil latinské zaklínadlo. Samozrejme, zmenšovacie kúzlo, prevedené tak, aby malo minimálny efekt. “Madam, váš klobúk.”

Rhiannon zažmurkala a zas ho otočila v rukách. “No, povedala by som, že sa zdá byť menší. Možno.”

“Vyskúšaj si ho.”

Vyskúšala, ale zaprotestovala: “No, predtým som len tipovala, že je príliš veľký.”

“Och, vy maloverní” zahučal Draco. Nebol si istý, kde tú frázu počul, ale zdalo sa, že sa hodila. “Stále nepresvedčená, madam? Možno je teda čas vytiahnuť zajaca z klobúka!”
Ještě než si stihla sundat klobouk z hlavy, mávl Draco hůlkou a přičaroval přímo do něj několik králíčků. Byl na sebe docela hrdý. Tohle se učilo až v sedmém ročníku, ale on už to ovládal skvěle. Harry si může mít svoje temné síly a kouzlení bez hůlky, ale když přijde na přeměňování, tak je Draco lepší. A vykouzlit živé zvíře, to je hodně pokročilé přeměňování.

Rhiannon překvapeně vykřikla, když se jí na hlavě objevili tři bílí králíci, pěkně jeden po druhém. „Jak jsi to udělal?“

„To je magie!“ zvolal Draco, stále stejným teatrálním hlasem. „A teď, králíku!“ zvolal a namířil hůlku na jedno ze zvířat. „Nahoru, vzhůru s tebou! Říkám ti: Wingardium Leviosa! Leť k zde přítomné půvabné dámě a nechci slyšet žádné výmluvy!“

Králík doplachtil vzduchem přímo Rhiannon do klína. Jakmile tam byl, skočil ovšem rychle na zem a koukal, kudy by utekl.

„Mám ho přivolat zpět?“

„Nnne,“ vykoktala Rhiannon slabě. Vypadala naprosto ohromeně, s čímž byl Draco spokojený. Zjevně mu to na jevišti šlo lépe, než Rhiannon čekala.

„Tak tedy další kouzlo!“ oznámil Draco a mával hůlkou ještě víc. „Duchové přírody a duchové lesa, vyslyšte mě! Přiveďte mezi tyto stěny vítr! Ať nás vánek pohladí, pokud vám to nevadí!“

Zamumlal jedno z povětrnostních kouzel, která se učili letos a mávl hůlkou dopředu a dozadu.

Vykouzlený větřík nadzdvihl Rhiannon vlasy.

Draco si vzpomněl, co Rhiannon vyprávěl a tak teď nechal zmizet stůl i látku, která ho pokrývala.

„A teď, velké finále…“

Rhiannon najednou vstala ze židle a potřásla hlavou. „Ne, žádné velké finále. To ne.“

Draco překvapeně svraštil obočí. „Co je špatně?“

„Co je špatně?“ opakovala Rhiannon. „Já…já chci vědět, co se tu vlastně děje! Králíci, co se objeví bůhví odkud, to je jedna věc. Ale na mojí hlavě?“

„Och. Promiň,“ omlouval se Draco zahanbeně. To bylo možná až příliš vlezlé. Doufal jen, že jí moc nerozcuchali vlasy. Ačkoliv Dracovi se zdála krásná jako vždy. „Byli by motýli lepší?“

Dívala se na něj, jako by ani nemluvil anglicky. „Přiměl jsi toho králíka létat.“

Řekla to takovým hlasem, jako by… něco nebylo v pořádku. Jako by to, co udělal, nakonec stejně nebylo normální. Ale nebyla levitace jedním z běžných mudlovských triků? Draco si byl jistý, že se o ní zmiňovala v jednom z jejich rozhovorů o kouzlech. „Nijak mu to neublížilo.“

„Ale kde jsou ta lanka?“

„Lanka?“

„Lanka, na kterých visel.“

Aha. Takže jeho triky byly až moc dobré, to je ten problém? Draco už málem chtěl nějaká lanka vyčarovat, ale pak mu došlo, že už to nemá cenu. Ona přece zná tohle divadlo mnohem lépe než on, všimla by si, že tam ta lanka nebyla, když začal s představením. „Ehm… já... Nechal jsem je zmizet.“

„Spolu s tím stolem,“ řekla nevěřícně.

Draco chtěl začít vysvětlovat, ale nenechala ho doříct ani první slovo.

„Kouzelníci neumí udělat vítr. Alespoň jsem o tom nikdy neslyšela. Jak jsi to udělal?“

„Já… ehm…“

Jak jsi to udělal?

Draco horečnatě přemýšlel, ale nic pořádného ho nenapadlo. „Víš, roky a roky procvičování…“

„Udělej to znovu. Teď.“

V jejím hlase bylo něco, z čeho se mu zježily chloupky na rukou. „No, já nevím. Nevím, jestli jsou nám duchové lesa stále ještě nakloněni. Jsou občas trochu náladoví a…“

Rhiannon popošla o krok k němu a promluvila sametovým hlasem. „Prosím.“

Draco si nebyl jistý, proč chce to kouzlo zopakovat, ale její pohled, oči tak intenzivně modré, až připomínaly hlubiny oceánů… ne, nemohl odolat. Nebo to možná byla ta vůně, která se linula z jejích vlasů, co ho dostalo. Voněla jako rozkvetlá louka, jako by byla zrozená ze svěžesti a slunečního svitu… Nebo to byl její úsměv, kterým mu dodávala odvahu, její rty jemně našpulené, jako by očekávala polibek.

Draco se nemohl rozhodnout, co z toho ho nejvíc přesvědčilo. Jen jednou věcí si byl naprosto jistý, a to, že touží splnit každé její přání.

Začal s vánkem, přesně jak chtěla. Mávl hůlkou a pocítil úlevu, když zaznamenal proud magie, který hůlkou prošel. Bylo osvobozující, že mohl kouzlit svobodně.

Vítr Rhiannon znovu nadzvedl vlasy, nejprve je rozfoukal a potom jí je odvál z ramen.

Rhiannon si blaženě povzdechla a začala se ve větru otáčet, pozvedla ruce, jako by se pokoušela zachytit buď vítr, nebo to kouzlo. „Nech ho vát,“ řekla a její hlas už nebyl ani tak překvapený, jako spíš okouzlený. „Nech ho vát…“

Jenže Draco nemohl, ne napořád. I když se snažil, kouzlo za chvíli vyprchalo. Udržovat povětrnostní kouzla vyžadovalo příliš energie, což bylo možná jedině dobře. Děsila ho představa, jaký chaos by studenti nadělali v Bradavicích, kdyby každý z nich mohl vykouzlit déšť, který by trval hodiny.

„Tohle vůbec není nějaký trik,“ řekla Rhiannon, když její vlasy pokojně spadly zpátky na jednoduchou halenku, kterou měla ten den na sobě. „Ne.“

Neptala se, konstatovala.

A Draco nevěděl, co má odpovědět. Už od dětství ho učili, že o magii se nikdy nesmí bavit s lidmi mimo jejich svět. Ministerstvo zavedlo spoustu nesmyslných pravidel, ale tohle jedno mělo podle něj smysl.

Ale Rhiannon přece do jejich světa patří, ne? I když to neví …

A už se zeptala. Chce znát pravdu. Je připravená znát pravdu. U Merlinovy čapky, vždyť ona už to téměř ví, no ne? Draco jí to viděl na očích.

Chtěl jí to říct, chtěl potvrdit, co už sama uhodla, ale předtím než mohl začít, vyslovila to sama.

„Kouzla jsou opravdová, že? A ty umíš kouzlit, umíš vyčarovat věci a pak je nechat zmizet… ty nejsi žádný iluzionista. Ty jsi kouzelník.“

Draco mlčky přikývl.

Rhiannon přistoupila blíž a vzala Dracovy ruce do svých. Cítil chvění tam, kde se dotkla jeho nahé kůže, a byl rád, že má dnes večer triko s krátkými rukávy. Když promluvila, měl její hlas zasněný nádech. „Iluzionista, ne… jistě, že ne. O tomhle jsem kdysi snila, víš, čarodějky a víly a lesní duchové, přesně jak jsi říkal. V hlavě jsem si vytvářela příběhy. Jen příběhy. Ale ono je to skutečné, že? Povídej Draco! Pověz mi, jestli se mýlím a ty jsi předvedl trik, který oklamal samotného Boha…“

„Nemýlíš se,“ vydechl Draco a přitiskl ji k sobě.

„Je to skutečné,“ vydechla Rhiannon.

„No, alespoň čarodějky a víly, abych byl upřímný, nikdy jsem nepotkal lesního ducha.“

Spíš vycítil, než slyšel její další slova. „A ty jsi čaroděj.

Draco zamrkal, ale protože ji držel tak pevně, nemohla si toho všimnout. „To není slovo, které používáme.“

„Ach, promiň. Takže kouzelník?“

„Kouzelník.“

„Kouzelník.“ Draco si nemyslel, že by mohla být ještě blíž, než už byla, ale při tom slově se k němu přitiskla pevněji. „Opravdu? Vážně? Není to nějaký vtip?“

„Navštěvuji školu kouzel,“ řekl do jejích vlasů. „A Severus neučí chemii. Jeho specializace jsou Lektvary.“

„Lektvary.“ Draco měl pocit, že pátrá v paměti a hledá střípky informací v pohádkách a legendách. Cokoliv, co by jí pomohlo rozumět. „A opravdu se musí vařit v kotlíku?“

Draco se usmál. „Ano, opravdu je vaříme v kotlících. Zrovna v Lektvarech jsem docela dobrý.“

„Jaký třeba umíš?“

„Hmm…“ Nechtěl říct něco, co by ji mohlo vyděsit. I když si byl jistý, že ji pomyšlení na kouzla spíše fascinuje, než děsí. Což má pochopitelně svůj důvod. Ona přece není žádná mudla, co by hystericky ječela strachem z kouzel. „Lektvar na odstraňováni bradavic. Naučil jsem se ho zrovna v minulém školním roce. Je to trošku ošemetné na přípravu, protože je potřeba několikrát použít hůlku a když se ti nepodaří říct požadovaná zaklínadla správně, tak…“

Vypadalo to, že Rhiannon tak moc touží dovědět se všechno o světě, o kterém vždy doufala, že existuje, že ho ani nenechala dokončit větu. „A co košťata? Je to pravda? Můžeš na nich létat?“

„Dokonce mám poslední model Kulového blesku.“ Až když neodpověděla, uvědomil si, že mu nejspíš nerozuměla ani slovo. „Chtěl jsem říct ano. Umím lítat na koštěti. A taky jsem v tom dobrý. Na mojí škole děláme takový sport, něco jako… asi jako ragby,“ vysvětloval a pomohl si jediným mudlovským sportem o kterém kdy slyšel. „Každopádně se to hraje na košťatech, všichni létají vzduchem a…“

Rhiannon o krok ustoupila, vypadala zaskočeně, i když pořád potěšeně z toho, že kouzla jsou skutečná. „A… jak ses stal kouzelníkem? Prostě ses všechno naučil ve škole?“

„Ne, s tím se musíš narodit.“ Málem dodal: a ty ses narodila, ale nakonec se rozhodl, že pro jeden večer už toho na ní bylo dost. I když nevypadala šokovaně.

Kromě toho, dozvědět se, že on je kouzelník je jedna věc. Zjistit, že ona není tím, za koho se vždy považovala, no, to je něco jiného. To je něco, co musí zjistit sama.

Draco jí s tím může pomoct, ale nemyslel si, že by ji mohl přesvědčit, ne jen tak. Potřebovala tu pravdu objevit sama v sobě.

„Mohla bych…“ Rhiannon si odkašlala. „Mohla bych vidět tvou hůlku? Je opravdová, že ano? Co to říkám? Jistě, že je opravdová.“

Dracův plán spočíval celou dobu v tom, že jí dá do ruky svou hůlku, tak aby mohla pocítit, jak na ni její magické jádro reaguje… ale, to se teď pochopitelně nepovede. Nebyla dost uvolněná a šťastná a celkově ve stavu, aby vnímala takové věci. Momentálně byla ze všeho trochu zmatená, ačkoliv se s tím vypořádala překvapivě snadno. Jenže Draco vlastně jen potvrdil to, co už hluboko uvnitř dávno věděla.

Že kouzla jsou skutečná.

Podal jí hůlku a začal vysvětlovat. „Vede magii. Každá hůlka má jádro z nějakého kouzelného stvoření. Z fénixe, draka…“

„Och, Bože! Z draka?“

Možná byla víc šokovaná, než si Draco myslel. Najednou se jí z obličeje vytratila barva. Draco pokrčil rameny a pokusil se jí pomoct, aby viděla svět tak jako on. Tak jak ho měla vidět celý život, kdyby… „Ano, draci jsou také skuteční. Harry dokonce jednoho přemohl, bylo to součástí kouzelnického turnaje.“

„Ach můj Bože. Draci,“ zopakovala slabě. Pak mávla hůlkou nahoru a dolů. Její technika byla prostě hrozná. Držela hůlku, jako by to byl nůž. Pohled na to Draca znervóznil, ale podařilo se mu ten pocit zaplašit. „A upíři, ti jsou také skuteční?“

„Ano, ale nikdy jsem žádného nepotkal.“

„Vlkodlaci.“

„Tak vlkodlaka jsem už potkal.“ Draco se pokusil soustředit na dlouhý rozhovor, který měli s Lupinem před koncem školního roku, když se společně pokoušeli zajistit, aby ten vlkodlak dokázal sehrát Luciuse přesvědčivě. Pořád ještě neměl Lupina zrovna v lásce, ale byli teď na stejné straně a Lupin na sebe vzal obrovské riziko, aby získal informace, které mohou jednou pomoci Harrymu vyhrát tuhle válku. Takže, když vzal tohle všechno v úvahu… „Není… není to špatný chlap, vážně.“

Kdyby ale položil svoje pracky na Narcissu, Draco byl připravený tuhle úvahu bleskově přehodnotit a přimět Lupina litovat, že se kdy dal na herectví.

Rhiannon potichu hvízdla a posadila se zpátky na židli. „Možná jsi mi tohle všechno měl říct trochu dřív.“

„Ve skutečnosti jsem ti nesměl říct nic z toho.“ Draco pokrčil rameny. „Ale vypadala jsi tak zaujatá magií. Kdykoli jsi o ní mluvila, úplně ti zářily oči… a já ti prostě chtěl udělat radost.“ To sice byla pravda, ale ne celá pravda.

„Proč bys mi to nesměl říct?“

„Máme svoje zákony.“

„My?“

„Kouzelnický svět.“

Rhiannon potřásla hlavou. „Je to divné, vědět, že tu něco takového je, přesně jak jsem si kdysi myslela.“ Najednou se zasmála. „Mimochodem, tvoje představení bylo hrozné.“

Draco nechápal. „Co prosím?“

Rhiannon naklonila hlavu na stranu. „No, ne ta část s kouzly, ta ne. To bylo perfektní od začátku do konce. Ale tvůj projev, Draco? Nic než jen klišé. A hůř, znělo to, jako bys jediné slovo nemyslel vážně.“

„Taky to bylo první kouzelnické představení, co jsem kdy dělal,“ zamumlal Draco trochu dotčeně. „A nikdy jsem žádné takové představení neviděl. Tedy, ne toho druhu, jaké jsi měla na mysli ty.“

„Vy si ve škole navzájem nepředvádíte, co umíte?“

„Ale ano, jenže spíš formou soubojů, nebo když se snažíme ostatním provést nějaký žertík.“

Rhiannon se ušklíbla a vypadala, že si to snaží představit, ale najednou její tvář zvážněla. „Tak proto k vám nemůžu na návštěvu, že je to tak? Máte doma spoustu kouzelných věcí a já je nesmím vidět.“

Draco pokrčil rameny a přikývl. „Nějaké takové věci tam máme. Třeba moje koště… ale já tě k nám nemohu pozvat spíš proto, že to místo je začarované tak, že tam nemůžeš přijít, dokud ti ten, kdo provedl to kouzlo, neřekne, kde to je. A já nemohu, protože to kouzlo není moje dílo, takže… s tím nemohu nic dělat.“

„Ach. A nebudeš mít problémy, že jsi mi řekl, že kouzla jsou skutečná? Tedy není to vlastně tvoje chyba. Já na to přišla sama. Sice až potom, co jsi… no, bylo to dost jasné, ale i tak?“

„Prostě na sobě nedej znát, že to víš.“ Draco přišel k ní, klekl si vedle její židle a vzal ji za ruce. „V pořádku? Severus by zuřil a nejspíš by mi zakázal tě ještě někdy vidět. Tedy, ne že by mě to zastavilo,“ dodal a myslel na to, že když už mu je sedmnáct, Severus už nad ním nemá žádnou pravomoc. „Ale byl bych raději, kdybych se s ním nemusel pohádat, víš?“

„Neřeknu ani slovíčko,“ přikývla Rhiannon. „Nikomu. Ale je to škoda. Ráda bych mluvila i s dalšími kouzelníky. Otevřeně.“

„Jednou to půjde.“ A ne jen proto, že ten zatracený Výnos obsahuje výjimku pro dlouhotrvající vztahy. Výnos na ni přece vlastně ani neplatí, ale dokud to Draco neprokáže k naprosté spokojenosti všech zúčastněných, bude lepší, když si Rhiannon nechá pro sebe, co všechno ví.

No, Rhiannon si možná ještě neuvědomila, že je čarodějka, ale aspoň už ví o magii. Ví, že je skutečná. To je rozhodně krok správným směrem.

„Ty jsi to nevěděl, že?“ zeptala se Rhiannon něžně a její prsty přitom hladily ty jeho. „Tam před tím klubem, ten muž… ty jsi opravdu nevěděl, že je závislý na drogách, že ten přívěsek prodá, aby měl na heroin. Jsi úplně z jiného světa a ne jen proto, že jsi bohatý.“ Najednou zalapala po dechu. „Tak proto jsi bohatý? Umíš vykouzlit peníze?“

„Ne, tak to nefunguje. Existují i chudí kouzelníci.“

„Aha.“

Zdálo se, že to ráda slyší. No, když přišlo na majetek, chovala se trochu hloupě. To už Draco pochopil. Její otázka mu ale něco připomněla. Chtěl jí přece ukázat, že dělá něco pro ostatní.

„Poslyš, je tady dětský domov, kterému trochu pomáhám,“ řekl. Nebyla to vlastně lež. Chystal se jim věnovat pořádnou kopu galeonů. Pokud to udělá Rhiannon šťastnou, pak to za to stojí. „Napadlo mě, že bys to třeba ráda viděla? Je to něco jako sirotčinec.“

„Jak to může být něco jako sirotčinec?“

„Oh… no, nesmí si všimnout, že to víš, ale je to útulek pro děti, kterých se jejich rodiny zřekly. Protože nemají magii.“

Rhiannon najednou pustila jeho ruce. „To je běžné?“

„Ne, ne. Většina rodin se dokáže dobře postarat o mo…“ Uf, když o tom mluvil s ní, došlo mu, jak urážlivě by jí to slovo mohlo znít, když ho nikdy předtím neslyšela. „O příbuzné, kteří nemají magii,“ opravil se rychle. „Ale některé rodiny se jich zřeknou. Každý slušný kouzelník to považuje za skandální. Ale takové děti potřebují nějaké místo, někde mimo jejich bezcitné rodiny. Tak ten domov podporuji. Finančně. Chtěl jsem se tam jít podívat, ujistit se, že využívají moje peníze správně a… chtěla bys jít se mnou?“

„To je od tebe hezké, že těm dětem pomáháš.“ Rhiannon se zamračila. „Chudáčci. Ano, půjdu s tebou.“

„Zařídím to,“ řekl Draco a vstal. „Někdy tento týden. Možná ve čtvrtek. Když půjdeme dopoledne, nebude hrozit, že by jsi nestihla zkoušku.“

Rhiannon zvedla hlavu. „Mohla bych… mohla bych vidět další kouzla, Draco?“

„Kolik jen budeš chtít.“

„Ale bez toho příšerného patosu, ano?“ Rhiannon si zamnula ruce. „Můžeš vykouzlit dalšího králíka?“

„Dokonce můžu použít uklidňující kouzlo, takže ti neuteče z klína.“

Draco měl asi použít ještě nějaké kouzlo proti vyměšování, protože uklidňující kouzlo mělo na vyčarovaného králíka jeden nevhodný vedlejší vliv. Skončilo to hrozným nepořádkem. Ale čistící kouzlo to zase napravilo.

Nakonec, i když to bylo zvláštní, bylo právě Lavare tím kouzlem, které Rhiannon zaujalo nejvíc.

 

 Kapitola 13 Kapitola 14 Kapitola 15

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

fíha

(arielka, 25. 3. 2009 9:16)

ono to přešlo pak do češtiny? Nečíst komenty, ani o tom nevím :D
By mě zajímalo, co se bude dít kvůli porušení výnosu o utajení. Jdu hned číst dál :D

Díky

(cim, 24. 3. 2009 21:00)

Užasná kapitola :)

Překlad

(ft!!!, 18. 3. 2009 23:26)

Třeba se jí zasteskne a když uvidí, že na to nebude sama, možná se vrátí.

ft!!!

(Jimmi, 18. 3. 2009 22:07)

Nie. Ale pokiaľ sme potrebovali pomôcť s prekladom, vždy bola ochotná.

Překlad

(ft!!!, 18. 3. 2009 22:01)

Co Chaliba účastní se ještě na životě těchto stránek.

*****

(Jimmi, 18. 3. 2009 10:31)

Jacomo, tak od teba to je extra poklona. Díky. Bohužiaľ sa zdá, že má správnu výdrž len Kaya (ani ja nemám). Len dúfam, že odhodlanie Terse zobrať si na starosť Rodinu ešte nevypršalo. Teraz všetci Letujeme, takže niet čas ani snaha nejako Rodinu naháňať. Ale keď doLetujeme, znova začne zhánka po ochotných ľuďoch, takže sa nespoliehajte na to, že preklad Rodiny tu bude automaticky. Už konečne chápem, čo myslela assez tou pauzou po Roku. Po Lete bude určite, chce to riadny výdych alebo nového admina.

slovenština a čeština

(Jacomo, 17. 3. 2009 12:26)

Musím smeknout (třeba ten Dracův zmenšený klobouk :-D) - překlad je vynikající, dokonce jsem vůbec nezaregistrovala, kdy přechází ze slovenštiny do češtiny, a uvědomila jsem si to až ke konci kapitoly!
A Draco je tak... no sladký, jak se snaží! To by bylo pokoukáníčko vidět ho, jak se předvádí před mudlou :-)))

*****

(Bajussa, 16. 3. 2009 20:01)

uf..ten komentář se mi povedlo odeslat až tak na po šesty..ale povedlo se, Huráá

**********

(Bajussa, 16. 3. 2009 20:00)

Jéda..já si ani nevšimla toho přechodu z sk do cz xD Jde vidět, že když je člověk do něčeho zažranej, je mu úplně jedno jakým jazykem je to psany.
Jinak jsem ráda, že to Rihiannon konečně ví, ale určitě není čarodějka. To by bylo dost divný, i když je fakt, že na to přišla dost brzo. Ale ani se ji nedivím. Draco byl dost průhlednej. Bylo by to divny asi každýmu.

o*-*o

(macuss, 16. 3. 2009 19:52)

Fantastická kapitola, až som sa natriasala od smiechu z toho "kúzelníckeho predstavenia" :D Díki moc...
Jaj lidičky držte mi palce, zajtra a pozajtra mám písomné maturity :D Hádam si aspoň pero doma nezabudnem :D

***

(prapotterka, 16. 3. 2009 14:04)

Zaujmavý koniec kapitolky.Díky všetkým za preklad.

To Jimmi

(Ypsilon, 15. 3. 2009 18:09)

Ono to nikdy moc nevypadalo, že by čarodějka byla. Chápu Dracovu zaslepenost kvůli zamilování se a je jasné, že Draco to vevnitř ví celou dobu, jen si to není schopen připustit (že miluje mudlu). Ne, další kapitolu eště ne, čekám na český přklad (případně slovenský). Ale prostě byo skoro nemožné věřit, že je čarodějka, ale bylo by to - už jen kvůli Dracovi - příjemné překvapení...

e???

(ladyF, 15. 3. 2009 9:47)

Ona je tady vůbec možnost že by BYLA z jejich světa?!?!?!? :-D jakože sice podle toho jak to vzala jsem u této kapitoly na chvililinku zapochybovala...ale Draco přece nemůže být takový haluzář aby měl pravdu!! :-DDD to už by bylo na mě mooc. Tsss...teď se další kapitoly nedospím

ľudia

(Jimmi, 14. 3. 2009 20:48)

Ypsilon, že si čítala ďalšiu kapitolu? Kto vám povedal, že Rhiannon nie je čarodejka, veď tomu chudáčikovi Dráčikovi trochu dôverujte. Alebo vás naťahujem len ja? Poteším, keď poviem, že to bude jasné v ďalšej kapitole? Takže už len jeden týždeň.

Kapitola...

(Ypsilon, 14. 3. 2009 19:28)

Osobně nemám se slovenštinou absolutně žádný problém, takže se četlo snadno, jen gramatiku nezvládám příliš dobře, takže dneska žádné komenty ke gramatice nebudou :D. Překvapilo mě, jak snadno na to Rhí přišla... Jako kdyby do toho Harryho a Dracova (světa kouzelníků) světa opravdu měla patřit... TZaky to působí, že s Dracem opravdu zůstane napořád... Jste opravdu dobří a mooc si cením vaší práce ;)

*_*_/

(assez, 14. 3. 2009 19:00)

Děkuji, dámy překladatelky.

děkuji

(sisiba, 14. 3. 2009 16:31)

za dřívější uveřejnění kapitoly. Je nádherná, už se nemůžu dokčkat pokračování.

Ach jo

(Ragnar, 14. 3. 2009 12:53)

Ach jo, zase to usekli v nejlepším. Ale překlad skvělý. Já osobně nemám se slovenštinou naprosto žádný problém, takže v nouzy klidně slovensky. Navíc si myslím, že naprostá většina čechů, kteří znají děj, je schopná si slovenštinu přeložit. TAkže díky a ať se daří.....

ff mě evidentně dostala

(Jikita, 14. 3. 2009 8:35)

FF mě dostala na celé čáře. Nejen že závislácky zapínám doma skoro každý večer comp, abych pátrala po aktualizacích, ale dnes jsem fakt nepostřehla, že je povídka částí ve Slovenštině a částí v Češtině. Už jazyky VůBEC nerozlišuju!!! Jééé, to se mi stát ještě tak s nagličtinou...
A tahle kapitolka? Nečekala jsem, že Rhiannon přijme kouzelníky tak snadno. A pořád jsem čekala, kdy se tam objeví rozzuřený Severus a ono zatím nic. No, asi se mám na co těšit v příští kapitolce, že?

No, tak děj dostává spád.

(ft!!!, 13. 3. 2009 23:21)

Tak jsem to přečetl a ani nevím která část je v jakém jazyce. Tak Draco jí předvedl kouzla, to asi bude průse....



 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA