Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kapitola 15 Je to jen na tobě

23. 3. 2009

 

 Kapitola 14 Kapitola 15 Kapitola 16

 

Překladatel: Kaya
Betareader: Soraki
Závereční úpravy : Hatifnatif

 

„Tak jak to šlo?“ zajímal se Harry, zatímco si ručníkem sušil vlasy po středeční hodině plavání. „Dovolí Darswaithe, abyste s Rhiannon navštívili domov?“

Harry si nemohl nevšimnout, že, když Draco mluvil, jeho pohled pořád zabíhal směrem k židli plavčíka u dětského bazénu. „Jistě. Stačilo mu prostě dát ty pen…ehm ten šek, co jsem podepsal. Řekl, že mu bude potěšením, když bude moct Rhiannon a mě provést. Vlastně tam jdeme už zítra ráno.“

Harry se trochu zamračil. „Myslel jsem, že máš problém s tím, jak ho přesvědčit. Byl jsi pryč déle, než jsem čekal.“

„Oh, tohle.“ Draco se pousmál. „Řekl jsem Darswaithovi, že bych chtěl, aby to vypadalo, že jsem v domově chvíli pomáhal jako dobrovolník. Takže mi toho hodně vyprávěl a provedl mě. Viděl jsem spoustu z toho, co nám neukázali, když jsme tam tehdy byli spolu. A dokonce mě nechal promluvit si s několika studenty, takže to bude vypadat, že je tak trochu znám.“

Podle toho co Harry věděl, to mohlo znamenat jen jediné. „Tak to jsi se musel pořádně plácnout přes kapsu. Kolik peněz jsi Domovu vlastně daroval?“

Draco odpověděl šeptem: „Nestarej se. Můžu si to dovolit a to je jediné, co ti k tomu řeknu.“

Harry nad tím v duchu mávl rukou. Do toho, jakou sumu Draco obětoval, mu opravdu nic není. V tomhle s Rhiannon naprosto souhlasil. Je mnohem lepší dát peníze na dobrou věc, než je vyhodit za další diamantový přívěsek. Ne, že by byl Draco tak hloupý, aby jí znovu kupoval něco podobného. „Takže pak s Rhiannon půjdete na oběd?“

„Předpokládám, že ano. Mluvil jsem o tom přece už ráno. Říkala, že chce, abych ochutnal něco, co nazývala ‚samosa‘ (pravděpodobně indická specialita, smažená taštička plněná zeleninou a údajně hrozně pálivá, pozn . překl.)Osobně si myslím, že to zní odporně.“

„Ale ne, je to skvělé jídlo. Jednou jsem to ochutnal.“ Nad touhle vzpomínkou se Harry usmál. Ne všechny výlety s Dursleyovými skončily katastrofou. Ten den byl zrovna jeden z těch dobrých. Žádná náhodná magie, žádný křik. Strýc Vernon ho díky tomu dokonce pochvalně poplácal po rameni a řekl něco skoro pozitivního. Ten den večer si Harry myslel, že jeho život přece jen není tak špatný.

Pochopitelně, už nazítří mu Dudley do skříně podstrčil obal od žvýkaček a Harry dostal co proto, že prý krade Dudlánkovi sladkosti. Potřásl hlavou a zaplašil tak vzpomínky. Dobré i špatné. „Co budeš dělat, než Rhiannon skončí v práci?“

„Bude číst, předpokládám,“ oznámil vážným hlasem Severus, který se právě vrátil a něco Dracovi podal. Knihu, všiml si Harry. „Toto jsi zapomněl doma.“

Harryho by zajímalo, kam to Snape vlastně šel. Vypadalo to, že se vytratil do jejich chaty, zatímco byl Harry zabraný do hovoru s Dracem.

„Ano, pane,“ odpověděl Draco možná až příliš nahlas.

Harry se zvědavě podíval na název té knihy. Nauka o hodnotách pro mládež, stálo na obálce. Uf, to musí být jedna z těch knih, ze kterých chce Snape vybrat učebnice pro kurs, který bude letos učit. „Nečetl jsi to už náhodou?“

Draco přikývl a tvářil se, jako by ocenil trochu podpory.

Té se však nedočkal. Ne, když Harry slyšel to, co Snape považoval za nutné říct. „Soudě podle rozhovoru, který jsme měli předevčírem, jsi ji prolistoval. Tedy přinejlepším. A uhodneš proč Harry? Máš tři pokusy. Ačkoliv si troufám říci, že ti postačí jeden.“

Stačil jeden pohled na Dracův výraz, aby Harry pochopil. „Nejdřív sis nalistoval stránku s životopisem autora, co?“

Draco vystrčil bradu. „Základní výzkumná metoda. Posoudit věrohodnost zdroje.“

A autor byl zjevně mudla. Harry si povzdechl, zaplavila ho směs různých pocitů, takže se v sobě sotva vyznal. Byl otrávený z Draca a zároveň hrdý na tátu, že zvažoval i knihu od mudlovského autora. Snape měl taky spoustu předsudků, jak Harry moc dobře věděl, jen je nedával najevo tolik jako Draco.

„Přečti si tu knihu tentokrát celou a pozorně, bez ohledu na to, co si myslíš o autorových schopnostech. Dnes večer si o tom promluvíme znovu.“

Draco se natáhl pro knihu a z každého jeho pohybu čišel odpor.

„Ještě jednou a až půjdu s Harrym na lekci plavání, tak ty zůstaneš doma.“

Draco se ohradil: „Nezacházej se mnou jako s dítětem.“

Tak se jako dítě nechovej, takovou odpověď Harry čekal. Severus místo toho povytáhl obočí. „Ještě ti přece není sedmnáct, že? Nebo snad ano?“

Draco otevřel pusu a zdálo se, že k tomuhle tématu má opravdu hodně co říct. Jako by věděl něco, co by Severuse umlčelo. Nakonec ale trochu svěsil hlavu a potichu zamumlal, že tentokrát si tu knihu tedy přečte.

„Dohlédnu na to,“ řekl Severus ostře. „Dobrá, Harry, chtěl by ses tam vrátit na volné plavání? Po obědě?“

„Když budeš taky plavat. Opravdu plavat, ne jen sedět ve vodě.“

„To je opravdu tvrdá podmínka.“

„Oh, to jako protože…“ Harry se kousl do rtu. Měl sice rád pocit, že může otci říct cokoliv, ale věděl, že je lepší, když některé věci zůstanou nevyslovené. Připomínat Severusovi, co o jeho vzhledu říkal Rhiannonin strýc… ne. Raději ne.

Divil se, jako už tolikrát předtím, co vlastně Severus má proti mytí vlasů. Možná jen nechtěl, aby to vypadalo, že se stará o to, co si o něm druzí myslí, když jemu to bylo jedno.

Draco měl zjevně méně zábran ohledně toho, co se hodí říkat nahlas. To bude tím jeho problémem se sebekontrolou, usoudil Harry. Buď to, nebo chtěl nějak zamluvit téma věku. Což bylo dost zvláštní, protože Dracovi přece ještě nebylo sedmnáct a Harry nechápal, proč o tom nechtěl mluvit.

„Když já dokážu strávit, že musím číst tu knihu, tak ty bys mohl dokázat si aspoň jednou umýt vlasy,“ prohlásil Draco. „A nevyhrožuj mi písemným trestem, že jsem ti to řekl. Je to totiž pravda.“

„Draco,“ napomenul ho Harry a potřásl hlavou.

Snape se na Draca jen podíval. „Dobrá, pokud tedy moje vlasy tak velmi potřebují umýt, možná bych si mohl půjčit tvůj speciální šampón.“

„Když si myslíš, že ho potřebuješ.“

Dracův hlas zněl poněkud defensivně, pomyslel si Harry. Skoro jako by byl zahnaný do kouta a byl si toho vědom. Což nedávalo smysl, takže to Harry vzdal. Přesto měl pocit, že mu uniká nějaký podtext celého toho rozhovoru. No, to by nebylo nic nového. Draco se se Snapem často bavili tak, že smysl jejich hovoru mohl pochytit jenom další zmijozel.

Opravdový zmijozel.

„Umírám hlady,“ postěžoval si Harry. „Většinu času jsem procvičoval tempa a pak, když jsem na vás čekal, jsem v tom pokračoval.“

„Buď rád, že už umíš plavat aspoň takhle. Taky bys mohl celou lekci jen pouštět do vody bubliny, víš…“

„Blbče. To bylo pitomý, ale Roger chtěl, abych se to nejdřív pořádně naučil a ty to víš…“

„Je to důležitá základní schopnost,“ řekl Roger, který k nim zrovna došel.

Harry cítil, že se trochu červená. Nechtěl, aby to znělo jako stížnost.

Roger vypadal, jako že ho lituje. „Poslouchej, Harry, podle mě už vlastně lekce plavání nepotřebuješ. Kdybys spadl do vody, tak se neutopíš. Ale pokud budeš v lekcích pokračovat, bude z tebe lepší plavec. Proto jsem po tobě chtěl, abys uplaval tolik bazénů.“

„Naprosto správně, pane Yatesi,“ řekl Snape uhlazeně. „Jsem potěšen Harryho zlepšením, ale jak říkáte, sotva bych chtěl, aby v lekcích nepokračoval.“

„Skvěle. Takže se uvidíme v pátek.“ Roger jim kývl na rozloučenou a šel k dětskému bazénu, kde se zastavil a něco řekl Rhiannon. Harry se zamračil, když si vzpomněl, jak Dracovi vadilo, když si ‚jeho dívka‘ povídala s tím cizincem před divadlem.

„Harry a já půjdeme.“ Severus se obrátil k Dracovi. „Očekávám, že večer budeš schopen o té knize adekvátně diskutovat. Čti, dokud tvá dívka nebude mít přestávku na oběd a pokračuj během volného plavání.“

„Myslel jsem, že budu ležet na slunci a …“

Severusův hlas byl plný humoru, když odpověděl: „Ach a ty neumíš číst vleže? Jak fascinující. Měl bych informovat madam Pomfreyovou o možné poruše koordinace pohybů…“

„On prostě nechce vypadat jako intouš.“

Harry se rozesmál, protože otec i bratr se k němu otočili a oba měli stejný zmatený výraz. „Knihomol, brejlovec…

„Až budeme příště hrát Scrabble, tak bez slangových výrazů,“ řekl Draco. „Znáš strašně moc divných slov.“

„Aspoň si je ale nevymýšlím, pane Zkvízovaný.“

Draco pokrčil rameny. „To máš z toho, že si souhlasil, že budeme hrát bez slovníkového kouzl…, ehm, bez nějakého slovníku na ověření výrazů. Krom toho, to ti to tak vadilo?“

„Nechceš, aby tě viděla, jak si čteš, co? Bojíš se, že by si o tobě myslela, že jsi knihomol jako Hermiona.“

„Ha ha, to je fakt vtipný. Možná bys měl vědět, že mi ani přinejmenším nevadí, když někdo uvidí, že mám i intelektuální stránku.“

Draco ta poslední slova nevyslovil se zvláštním důrazem, ale myslel to jako popíchnutí. To už Harry dokázal poznat.

„Výborně,“ okomentoval to Snape kousavě. „Protože od tebe večer očekávám komplexní analýzu té knihy.“ Naklonil se dopředu. Sice ne tak blízko, aby Dracovi dýchal za krk, ale skoro. „A pokud se mé očekávání nenaplní, budeš tu knihu číst znovu a napíšeš o ní esej.“

Harrymu bylo Draca skoro líto, i když si za to vlastně mohl sám, když tu mudlovskou knihu tak rychle odsoudil. Vstal, přehodil si ručník přes rameno a oznámil, že je za chvíli zpět.

------------------------------------------------------
 

Když o tom tak Harry přemýšlel, volné plavání bylo tentokrát lepší i horší zároveň. Draco si většinu času četl, nebo to alespoň vypadalo, že si čte. Čas od času mu pohled od knihy zabloudil k Rhiannon, jakoby se snažil zachytit její pohled, jenomže Rhiannon seděla na plavčické židli zády k němu, takže velkou šanci neměl. Draco se však snažil dál, stále s tím samým, nezvyklým výrazem v obličeji. Trochu jako by byl opilý nebo tak něco, napadlo Harryho. Drobný úsměv, který mu pohrával na rtech, bylo možno popsat jedině jako… no ano, připitomělý. Výstižnější slovo Harryho nenapadalo.

Samozřejmě, že se tak Draco netvářil pořád, většinu času byl jeho výraz neutrální až opatrný. Pak se ale Rhiannon zavrtěla na židli, skoro jako by se chtěla otočit a ten zvláštní, skoro omámený výraz se do Dracova pohledu vrátil.

Harry neměl ani ponětí, co se to děje, ale bylo mu jasné, že se něco stalo během Dracova obědu s Rhiannon. Něco, co pro Draca hodně znamená. Možná mu řekla, že ho miluje, přemýšlel Harry. Nebo jí svou lásku vyznal Draco, ji to potěšilo a Draco z toho pochopil, že ho má taky ráda…

„On na ni nebude méně zírat, když ty budeš zírat na něj,“ řekl Severus a pohnul se ve vodě tak, aby Harry na Draca neviděl.

„Jo…“ Harry si odkašlal a cítil se nepříjemně, aniž by věděl proč. „Ehm, myslíš, že bys mu mohl říct, aby na chvíli přestal číst? Ta potápěcí hra byla fakt dobrá a…“

„Raději bych ho nechal číst dál, stejně čte jen sporadicky.“

Harry si povzdechl. „Dobře. Já jen… co si myslíš, že se děje?“

„Opravdu to nedokážeš poznat?“ Snape se zamračil, jako by si myslel, že toho řekl až moc. „Proč si spolu nedáme závod? Tam a zpátky, kraul.“

Harry tušil, že jeho otec změnil téma záměrně, ale moc mu to nevadilo. Bylo to lepší, než přemýšlet, co se to děje s Dracem, že se tak pitomě usmívá. „Závod? Já a ty?“

„Ano, obdivuhodně shrnuto.“

Harry by se obešel, bez tak ironické odpovědi i bez toho nepatrného pobaveného úsměvu. A zatímco závodění nebyl vůbec špatný nápad, tak… „Jsem jenom začátečník! Porazíš mě na hlavu, jako když hrajeme šachy! Pokaždé, když hrajeme šachy. Nemám nejmenší šanci.“

„Ale no tak. Kde je tvá odvaha? Tvá odhodlanost čelit všem výzvám? Zachovej hrdost své koleje.“

„Kolejí.“

„Ano, patříš do obou. Takže… chceš říct, že jsi příliš mazaný na to, abys riskovat prohru spojenou s újmou na tvé hrdosti?

Sice to nebylo přesné, ale znělo to dobře. „Jo.“

„Chápu, potřebuješ motivaci,“ protáhl Snape.

Harry se zasmál a cákl trochu vody Severusovým směrem, jeho otec se jí však obratně vyhnul. „Co by to tak mohlo být? Ještě ti to nedošlo? Mám všechno, po čem jsem kdy toužil.“

„Jo, jasně, je hrozně rafinovaný,“ zavolal se smíchem Draco. Ležel pohodlně natažený na břiše, pod sebou ručník, nohy překřížené. Harry měl pocit, že tak trochu pózuje pro případ, že by se Rhiannon přeci jen otočila.

Snape blýskl zuby. „Ach ano, mlčeti zlato. Možná Harry přišel na to, že když o nic nepožádá, tak navrhnu něco mnohem lepšího, než o co by si řekl sám.“

Tohle taky znělo dobře. Nebylo to poprvé, co byl Harry uchvácen, jak skvěle umí jeho otec taktizovat. „Jo, přesně. Tak jsem to myslel.“

„Myslím, že by sis měl přečíst tuhle kapitolu o lhaní,“ odpověděl Draco. Nahlas.

„Hlavně si ji přečti ty sám. Pozorně.“ Snapeův tón byl trochu temný, ale on sám se zdál v klidu, když se otočil zpátky k Harrymu. „Tak a teď k té motivaci, jak jsi naznačil… Co takhle návštěva Zobí ulice číslo 4? Tentokrát bychom mohli pozvat tvého bratrance na oběd někde v restauraci.“

To byla významná nabídka a Harry si toho byl dobře vědom. Bylo mu jasné, že jeho otec nemá Dudleyho společnost příliš v oblibě a že ho toleruje jen kvůli němu. Takže to, co musel říct, mu šlo přes jazyk jemu ztěžka. „Jeho dieta… tedy, musí se přece vyhýbat sacharidům, že jo? A Dudley říkal, že to jde v restauraci jen těžko.“

Snape spojil prsty. „Je to celkem zvládnutelné.“

Harry údivem rozšířil oči. „Fakt? Chceš říct, že můžeš…“ Ztišil hlas. „No, odstranit z jeho jídla všechny sacharidy?“

„Vlastně jsem měl na mysli, že můžeme najít restauraci specializovanou na saláty. Směs jedlých rostlin by měla jeho dietě vyhovovat.“

„Ty sis našel čas zjišťovat, jaký druh diety Dudley drží?“

Zvláštní, Snape nějak dokázal znít pobaveně i otráveně zároveň. „Ty opravdu nechápeš podstatu mého oboru, že?“

Jo tak, ono to souvisí s lektvary. Harry se přesto cítil trochu dotčeně. „Oběd v restauraci – zní to báječně, ale musíme se ujistit, že se nám tam nepozve Piers. Nechci s ním už strávit ani vteřinu.“

Snape se na něj chvíli zkoumavě díval a pak pokrčil rameny. „Neexistuje jediný důvod, proč by měl očekávat pozvání. Nepatří do rodiny.“

„Jo, to Dudley ale taky ne. Teda do tvojí rodiny.“

„Naopak. Je bratrancem mého syna.“

Oh. To bylo od Snapea milé. Harry měl pocit, jako by se voda v bazénu o několik stupňů oteplila. Přesto si nemohl pomoct, aby hned nezavolal na Draca: „Slyšel jsi to, ty šmíráku? Dudley je bratranec tvého bratra, takže je to i tvůj bratranec!“

Draco se lehce otřásl a neodpověděl. Jeho prsty vypadaly opovržlivě, jak prudce otočil stránku knihy. Jak může prst vypadat opovržlivě, to bylo něco, co Harry nedokázal vysvětlit. Jenže Dracovy tak zrovna teď vypadaly.

„Není zrovna vhodné takto bratra popichovat,“ napomenul Harryho potichu Snape. Pohybem ruky mu naznačil, aby s ním plaval na druhou stranu bazénu. Na druhé straně byl bazén o dost hlubší a tak Harry šlapal vodu, zatímco Severus se opřel o kraj bazénu.

„Já se ho nesnažím popichovat,“ promluvil Harry tichým hlasem. „Já jen chci, aby se probral a uvědomil si, že chodí s… víš kým.“

„K tomu nepochybně dojde, ale musí na to přijít sám.“ Snape se odstrčil od kraje bazénu. „Nuže? Budeme závodit?“

Harry přikývl a pokusil se Dracovy problémy odsunout stranou. Vlastně musel uzavřít mysl, aby se mu to povedlo. Bylo dost zvláštní, představovat si oheň, když byl ve vodě. „Jo, dáme si závod. Ale chci mít náskok. Řekněme tak půl bazénu.“

„Já věděl, že dokážeš smlouvat, pokud se ti to hodí. Nicméně, tuhle hru umím hrát taky. Za předpokladu, že vyhraju já… co bude moje odměna?“

Harry se pokusil o nevinný tón, ale nebyl si jistý, jestli úspěšně. „Ehm… mohli bychom třeba pozvat Marshu do cukrárny?“

„Ta bezpochyby tráví volný čas raději s Michalem.“

Představoval si to Harry jenom, nebo to Snape opravdu řekl maličko otráveně? To přece nedávalo žádný smysl, vždyť Michal je pes. Hm… možná Snapeovi vadilo, že Marsha se tehdy večer chovala, jako by opravdu měla rande nebo tak něco. Harry každopádně netušil, o co by se tak jeho otec mohl chtít vsadit. A s Marshou to zjevně nemělo nic společného. „Dobře, dobře. Když vyhraješ ty, tak se přestanu snažit, aby to Draco konečně pochopil.“

„Ano, to je skutečně dobrá motivace.“ Snape povytáhl obočí. „Ale je to slib, který zvládneš dodržet?“

„No, můžu se snažit.“

„Snažit.“

„Opravdu hodně snažit.“

„Mám pocit, že si vzpomínám, jak už jsi něco podobného jednou sliboval.“

Tentokrát zněl Severusův hlas přísně. Dost přísně na to, aby Harry pocítil drobné bodnutí viny. „Dobře, učení se ze zkušeností, jo?“ navrhl, i když si nebyl tak docela jistý, jestli se to na tenhle případ hodí. „Budu se snažit ze všech sil.“

Snape po něm vrhl křivý pohled a pak mu gestem naznačil, ať plave jako první, když chtěl náskok.
Snape jejich závod vyhrál. Harryho to tak trochu překvapilo. Očekával totiž, že ho otec nechá vyhrát. Možná to Snape původně zamýšlel, ale pak mu Harryho sázka přišla až příliš lákavá.

------------------------------------------------------

Ve skutečnosti to Harrymu nevadilo, protože chtěl svého otce potěšit. A snažit se Draca přimět, aby v Rhiannon konečně viděl mudlu, to zjevně nebyl jeden ze způsobů, jak udělat otci radost.

„Takže, vy jdete s Rhiannon do toho Domova pro motáky zítra?“ zeptal se večer Harry přímo, zatímco si na salát lil dressing. „Jak to udělá? Vezme si volno z práce?“

„To nemůže,“ protáhl Draco obličej. „S tím, jaký je její strýc, jsem jí to raději ani nenavrhoval. Domluvili jsme to na osmou ráno, takže tam půjdeme, než koupaliště otevře. Oh, mimochodem, vy dva jdete také.“

Harry se podíval na otce a zjistil, že Snape vypadá překvapený stejně jako on. „Skutečně?“

„To jsem vám ještě neříkal?“ prohodil Draco bezstarostně.

„Víš naprosto jistě, že jsi nám to ještě neříkal,“ odpověděl Snape a zněl přitom káravě.

„Dobře, myslel jsem, že vám to nebude vadit.“

„Draco, co se děje?“ zeptal se Harry naštvaně.

„Jdete do Domova s námi. Co je na tom tak těžkého k pochopení?“

„Nebuď takový. Proč bys měl chtít, abychom šli s tebou, když máš rande?“

„Těžko se jedná o ‚rande‘…“

„Draco.“ To bylo vše, co Snape řekl nahlas. Zbytek za něj řekl jeho tón.

Draco si povzdechl. „Darswaithe na tom trval.“

„Proč?“ Tuhle otázku vyslovili Harry i Snape téměř souběžně.

„No dobře.“ Draco práskl vidličkou o stůl. „Jen mě ponižujte, fajn. Pokračujte. Vrtejte v tom dál. Pravdou je, že ten zatracený idiot prohlásil, že ode mě nemůže vzít můj finanční dar, dokud ho můj otec nestvrdí podpisem. A nezáleží na tom, že Severus nad mým majetkem nemá žádnou kontrolu, nominální ani jinou. Což jsem mu řekl, ale jeho to nezajímalo. Pořád dokola žvanil něco o tom, že nutně potřebuje rodičovský souhlas.“ Draco se zamračil.

„Jistě, že potřebuje,“ řekl Snape klidně. „Nezletilý nemůže uzavřít žádnou smlouvu, pokud mu jeho rodiče nedají písemný souhlas.

„Ano, ale já přece nejsem tak docela…“

Zvláštní jak Snape dokáže přejít od klidného k hrozivému tónu za necelé tři vteřiny, pomyslel si Harry. „Tak docela co, Draco?“

Draco se zhluboka nadechl a jeho oči jakoby zeskelnatěly. Vypadaly teď skoro jako zrcadla.

On uzavírá svou mysl, došlo najednou Harrymu. Chystá se lhát a podle toho, jak na něj táta kouká, tak se vsadím, že o tom ví…

„Nejsem tak docela neschopný nakládat s vlastními penězi. V tomhle jsem soběstačný už roky.“

„Horace Darswaithe se pouze chová zodpovědně.“

No, tohle bylo mnohem diplomatičtější vyjádření toho, co si Harry myslel, tedy že Darswaithe Draca nejspíš podezírá, že jakmile dostane to, co chce, změní svůj názor ohledně finančního daru. Hned potom, co Rhiannon uvidí ten sirotčinec.

„Chová se jako osina v zadku.“ Draco zabubnoval prsty na desku stolu a pak najednou zastrčil ruku do kapsy. „Jenže na tom trvá. Takže, půjdeš s námi, Severusi? A všimni si, že jsem neřekl tati, protože po tobě zrovna něco chci.“

Ou, pomyslel si Harry, to asi Severus neslyšel zrovna rád.

Severus na sobě ale nedal nic znát. „Ano, půjdu s vámi. A ty, Harry?“

„Darswaithe na mojí přítomnosti určitě netrval.

Draco vydal zvuk, jako by se dusil, ale pod Severusovým přísným pohledem toho hned nechal. „Ne, tvoji přítomnost nevyžadoval, to ne,“ řekl tlumeným hlasem. „Ale neustále zaníceně žvatlal, jak rád by se znovu setkal s Harrym Potterem a jak by se mu velice ulevilo, kdyby viděl, že jsi mu odpustil to strašlivé nedopatření při tvém pohovoru a jaký jsi úžasný člověk a jaké já mám nesmírné štěstí, že ses stal mým bratrem.“

Není divu, že po tomhle se Draco cítí trochu nejistý, což by zřejmě vysvětlovalo jeho hrubé chování.

„Já jsem taky šťastný, že jsi můj bratr,“ ujistil ho Harry.

„Oh, prosím.“ Draco zvedl hlavu. „To je ono, jistě, že jsi šťastný, ale já se nebudu obelhávat a věřit tomu, že si to skutečně myslíš. To já jsem tady ten špatný syn, takže já jsem zřejmě i špatný bratr a …“

„Ale ty nejsi špatný syn!“ vykřikl Harry.
Draco jen potřásl hlavou, jako by o tom nechtěl mluvit. Jako by si myslel, že už toho řekl moc.

„Ty nejsi špatný syn,“ řekl Snape a jeho hlas byl tak klidný, jako Harryho naléhavý. „O nic takového tu nejde. Oba dva, ty i Harry, máte dobré okamžiky, právě tak jako ty méně skvělé. Tak, věřím, že Harry potřebuje chvíli pracovat na svém lexikonu, zatímco my dva si pohovoříme o hodnotách, Draco.“

Harry byl dost chápavý na to, aby pochopil tak jasný náznak. Odstrčil židli od stolu a vstal.

Draco zjevně chtěl zůstat. „Co s nádobím? Myslím, že je teď řada na mě?“

To bylo snad poprvé, co Draco prakticky chtěl uklízet.

„Pro tento večer jste od domácích prací osvobozeni,“ řekl Snape a mávl hůlkou. Nádobí se zvedlo do vzduchu a odplachtilo na svá místa do poliček, přičemž se cestou samo od sebe čistilo. Harry se zakřenil. Někdy si nebyl jistý, jestli si dokáže zvyknout na to, jak… kouzelný může kouzelnický svět být.

Dracovi to tak zjevně nepřišlo, protože nevěnoval letícím talířům ani pohled. Mračil se a protočil oči. „Ach tak dobře. Takže ta kniha. Na to, že je mudlovská, je v ní myslím několik dobrých postřehů.“

„Ta kniha není mudlovská,“ poznamenal Snape.

„Velmi vtipné.“

„Začněme s kapitolou, která tě nejvíc zaujala.“

Harry se je snažil neposlouchat – nebo se alespoň tvářit, že neposlouchá – zatímco šel do pokoje, ale když slyšel Dracovu odpověď, málem si odfrkl. Nemohl si pomoct.

„Oh, tak to je snadné, kapitola nazvaná: sexteen.“

„Sixteen jako šestnáct?“

„Sexteen. Tak to nazval autor, ne já. Copak, tys tu knihu nečetl, tati?“

„Ano, ale jsem si jist, že jsem si nepovšiml žádné kapitoly s tak směšným názvem. Ale pokud chceš diskutovat právě o této kapitole, nevidím jediný důvod, proč bychom nemohli. Merlin ví, že se ti tento druh informací bude hodit, vzhledem k tvému poměru se slečnou Millerovou…“

„Už jsem říkal, že nejsem ten typ, co o svém vztahu všem vykládá,“ pronesl Draco sametovým hlasem.

Harry za sebou zavřel dveře a opřel se o ně, jak mu hlava třeštila ze všech těch podtextů v jejich rozhovoru. Nebo možná nemohl popadnout dech z jiného důvodu. Teď už totiž věděl, co měl prve znamenat ten Dracův připitomělý pohled na koupališti.

Draco se vyspal s Rhiannon Millerovou.

Nevěděl přesně, kdy mu to celé secvaklo, ale byl si svou domněnkou jistý. Draco už se s tou dívkou dostal až tak daleko. Přesně to totiž říkal ten jeho tón, kterým promluvil, tón, který jako by křičel: nevíš toho tolik, kolik si myslíš, že víš.

Je to Dracova věc, ne tvoje, přesvědčoval se Harry. Samozřejmě. To, že jste bratři, ti nedává právo mu do toho mluvit. Přesto se Harry nemohl zbavit toho strašného svíravého pocitu u žaludku.

Draco se vyspal s Rhiannon Millerovou a až přijde na to, že je to mudla, že se dotýkal mudly, že se takhle dotýkal mudly… oh, Bože. Harry si už předtím dělal starosti, že by Draco mohl na pravdu o své dívce reagovat špatně, ale teď si byl jistý, že ji bude ze všeho obviňovat. Že ji nejspíš zabije. Nebo přinejmenším přizabije.

Nakonec, byl to pořád ten samý Draco, který se pokusil otrávit poslední lidi, kteří ho podvedli a ohrozili.

A navíc, když je někdo zvyklý na kouzla jako na běžnou, každodenní součást života, tak má sklon podceňovat zranění a myslet si, že to, co udělá druhým, není zas tak vážné. Kouzla mohou napravit většinu zranění, takže není nutné zas tak moc přemýšlet, než někomu ublížíte.

Draco byl zvyklý, že kouzla vyřeší všechno.

To by ale Bystrozory nezajímalo. Nebrali by to jako polehčující okolnost, ne kdyby Draco zvedl hůlku proti mudle s úmyslem jí ublížit…

Harry se otřásl a pokusil se ty myšlenky vypudit z hlavy. Stejně s tím teď nic nenadělá. Vlastně s tím nemůže udělat vůbec nic, tečka. Snažil se Dracovi říct, že Rhiannon je mudla. Pokoušel se o to snad už tucetkrát. Aspoň mu to tak přišlo. A Draco ho neposlouchal, ať mu říkal cokoliv.

Draco si na to tedy bude muset přijít sám.

Harry mohl jen doufat, že až se to stane, Draco nebude s Rhiannon sám.

O pár hodin později Harry zaslechl skřípot otvíraných dveří. Odložil lexikon stranou, stejně dnes moc nepokročil. Nemohl se soustředit na zaříkadla, když byl tak plný obav o bratra. Nakonec si o tom začal povídat se Salsou.

Ten rozhovor ale nedopadl zrovna nejlíp. Had totiž nedokázal pořádně pochopit rozdíl mezi kouzelníkem a mudlou.

„Pořád vzhůru?“ zeptal se Draco trochu nuceným tónem.

„Ještě není ani devět pryč. Jasně, že jsem vzhůru. Draco…“

„Ne. Nechci o tom mluvit.“

„O čem?“

Draco si posměšně odfrkl a začal si rozepínat košili. „Já vím, co si myslíš Harry. Jsi čitelný jako rozvinutý pergamen.“

„Opravdu?“

„Ano. A rád bych podotkl, že pokud budeš pokračovat ve své hře na hodného syna, tak mi to nedává moc jiných možností, než být tím špatným synem. Jasný?“

Jo, tohle. Harry mávl bezstarostně rukou. „Nejsem zas tak hodný syn. Chci říct, zrovna dneska jsem tátovi něco slíbil a mám sto chutí to porušit.“

„Pak jsi pěkný pitomec.“ Draco si svlékl košili a hodil ji na podlahu, jako by pořád ještě očekával, že přiběhne nějaký domácí skřítek a uklidí po něm.

„Myslel jsem, že nechceš, abych si hrál na hodného syna.“

„Taky ale nechci, abys tátu bezdůvodně rozčiloval.“

Tátu. Harry málem vynechal jeden nádech, když si vzpomněl, jak byl Draco ještě před nedávnem ohledně toho slova…no ani ne opatrný, jako spíš defenzivní. Ale zrovna teď ho použil úplně přirozeně. „Ale já mám důvod. A dobrý. Jde o Rhiannon. Ty… ehm…“

„Co já?“

Harry chtěl původně říct něco jako: měl bys být připravený pro případ, že se ukáže, že je mudla, jak jsem ti říkal. To chtěl říct. Ale když nakonec promluvil, vyšlo mu z toho: „Ty s ní spíš, že jo?“

Draco otočil hlavu a podíval se na Harryho přímo, jeho stříbrné oči se přitom třpytily. Zdálo se to jako věčnost, než odpověděl. A když konečně odpověděl, jeho hlas byl mrazivý jako lednové ráno. „A co když ano? Co je ti po tom?“

„Já…Bože, Draco. Vždyť ji sotva znáš!“

„To snad mohu posoudit sám.“ Draco se otočil a převlékl se do pyžama. „Nevidím jediný důvod, proč by tě to mělo zajímat.“

A teď Harry opravdu jeden nádech vynechal.

„No? Tak co?“

Harry si uvědomil, že slib, který dal otci, prostě nemůže porušit. Ne proto, že by nedokázal porušit slib, v tom to nebylo. Prostě nemohl porušit tenhle konkrétní slib. Navíc, i kdyby ano, stejně by to k ničemu nevedlo. Draco by ho neposlouchal. No a když nechce mluvit o Rhiannon a jejím nekouzelnickém původu, pak musí něco vymyslet, aby zamaskoval svoji otázku.

„Ehm… tedy… Já přemýšlel, jestli dodržujete vhodný preventivní opatření,“ řekl slabě.

„Antikoncepční zaklínadla?“ Dracovi oči se opět proměnily v skleněnky. Zase nitrobrana. „I za předpokladu, že bychom se dostali tak daleko, abychom je potřebovali, podle čeho soudíš, že bych je dokázal použít, aniž by po mně šlo Ministerstvo za porušení Výnosu? Nebo si snad myslíš, že se mi povedlo propašovat Rhiannon sem, aniž byste si toho ty nebo Severus všimli?“

„Spíš jsem myslel na ni.“ Harry polkl. „Totiž mudlové na tohle mají prášky a taky existují kondomy…“

„Tak o tomhle se opravdu nehodlám bavit.“

Harry cítil, jak mu studem hoří obličej. Nepamatoval si, že by se kdy cítil tak trapně.

„Co je to s tebou, Harry? Nemáš vychování, nemáš vybraných způsobů, ani co by za nehet vlezlo, ale tohle je nový vrchol neslušnosti. Kdybys s někým chodil, garantuju ti, že bych se tě určitě neptal, jestli tvoje holka spěchá na sex nebo ne.“

„Tak jsem to nemyslel…“

„U Merlinovy řiti, tak on to tak nemyslel!“ Draco prudkým pohybem odhrnul přikrývky a lehl si do postele. „Rhiannon je výjimečná a nádherná osobnost, milujeme se a proto je všechno v pořádku a to je jediné, na čem záleží. Takže se opovaž po ní zítra házet nějaké významné pohledy. Je to jasné?“

„To bych nikdy neudělal.“

„Protože stejně nic nevíš. Všechno, co máš, jsou jen tvoje domněnky.“

Jenže Harry měl víc než jen domněnky. Draco o sobě klidně může říkat, že o svém vztahu nikomu nevykládá, ale to, co teď řekl… a trocha čtení mezi řádky a všechno je jasné.

„Dobrou noc, Draco,“ popřál mu a snažil se, aby obavy, které cítil, nebyly z jeho hlasu poznat.

„Dobrou noc,“ odpověděl Draco upjatě.

Ten večer Harrymu trvalo dlouho, než usnul, a když konečně usnul, byly jeho sny plné nejasných, zlověstných obrazů. Obří stojací hodiny, vysoké jako několikapodlažní budova, vydávaly hluboké zvuky podobné zvuku gongu. Draco sedící na podlaze zmijozelské společenské místnosti uprostřed rozházených pergamenů a kývající se dopředu a dozadu, dopředu a dozadu. Hermiona a Ron, kteří se s ním o něčem vážně hádali a říkali pořád dokola: Ale Harry…

A Harry je neposlouchal.

------------------------------------------------------
 

Druhý den ráno se přemístili do Exeteru, do opuštěné aleje, kterou využívali často a odtamtud šli k Rhiannoninu domu. Uvítala Draca polibkem a Harry si byl jistý, že původně zamýšlela dát mu jen letmou pusu, ale nějak se od něj nedokázala odtrhnout. Když se nakonec odtáhla, oči jí jiskřily štěstím.

„Chyběl jsi mi,“ slyšel ji Harry zašeptat.

Draco jí něco zašeptal do ucha a přitom jí objal rukou kolem ramen.

Harry se otráveně odvrátil. Teď už bylo nad slunce jasnější, že ti dva jsou milenci. Už ten prostý fakt, že se jí tak nenuceně dotýká a k tomu ještě před Snapem, to mluvilo prostě za všechno.

Harry si skoro přál, aby tu byl Rhiannonin protivný strýc, protože před ním by si Draco tohle zcela jistě nedovolil.

„Můžeme jít?“zeptal se Snape. „Je to kus cesty.“

Rhiannon vrhla pohled na Draca. „Škoda, že nemůžeme…“ Uchichtla se a potřásla hlavou, jako by řekla něco, co neměla.

„Že nemůžeme co?“ zajímal se Harry.

Rhiannon se zatvářila zoufale a pohledem zjevně hledala pomoc u Draca. „Že…hm, že nemůžeme jet autem. Sice vím, kde má strýček Stanley schovaný náhradní klíč, ale kdybych si půjčila auto bez dovolení, tak by asi vyletěl z kůže.“

Ona si vymýšlí, uvědomil si Harry. Škoda, že nemůžeme…Ne, neměl tušení, o čem to mluvila, a nemyslel si, že by na to dokázal přijít.

„Není to zas tak moc daleko,“ řekl Draco a přidržel jí dveře, aby mohla projít.

Rhiannon přikývla, ale podle toho, jak se na Draca dívala, měli ti dva nějaké tajemství, které Harrymu unikalo.

Chodník, po kterém šli, nebyl dost široký pro čtyři lidi a tak šli Draco a Rhiannon spolu napřed, pěkně ruku v ruce a Severus s Harrym za nimi. Harry si v duchu připomněl, že Rhiannon si myslí, že jdou do normálního sirotčince a ne do domova pro motáky, takže si musí dávat pozor na to, co říká, aby před ní třeba slovo moták nepoužil. Jen doufal, že to Darswaithe ví taky. Draco ji před ním určitě nenazval mudlou, ale snad Darswaithovi řekl, že byla vychována jako mudla. Že nikdy nechodila do Bradavic a ani o nich neslyšela. Že neví vůbec nic ani o kouzlech ani o motácích.

Harry trochu zpomalil, aby nešli tak blízko za Dracem a pak potichu promluvil k otci, který šel vedle něj. „Trochu se bojím, aby Darswaithe neřekl něco, co nemá. Víš, co myslím. Výnos o utajení.“

„Draco se o to jistě postaral a varoval ho, zvláště když věděl, že jsem pozván i já.“ Snape pokrčil rameny. „Nemyslím, že by ses měl kvůli něčemu strachovat. Zejména pokud vezmeme v úvahu…“

„Vezmeme v úvahu co?“

Snape se na Harry ho zadíval a jeho černé oči zářily. „Neříkej mi, že sis toho nevšiml.“

„Čeho?“

"Toho jak ta mladá dáma před okamžikem neobratně změnil téma hovoru.“

Ano, toho si Harry všiml. Ono taky bylo těžké si nevšimnout. Jenomže si to spojoval s něčím intimním. Myslel, že to mělo něco společného se sexem. Škoda, že nemůžeme… Harry jí neviděl do obličeje, když to říkala, ale vsadil by se, že přitom měla postelové oči. Harrymu vyschlo v krku. Tohle bylo hrozné. Přál si, aby mohl být za Draca šťastný. Normálně by byl. Ale když se Draco zamiloval tak rychle a tak moc do někoho, kým bude pohrdat, jakmile se dozví, jak se věci mají? Harry si odkašlal. „Asi byla trochu nervózní nebo tak něco. Co to má vůbec společného s Výnosem?“

„Ona nebyla nervózní. Ty řeči o autě, to byl čirý výmysl.“

No jasně, jestli Snape něco umí, tak poznat lež, vzpomněl si Harry. Dokonce i tehdy v jeho věšteckém snu poznal, že Hermiona lhala. Harry ale stejně nemohl přijít na to, co mohlo povídání o tom, jestli je to do domova pěšky daleko nebo ne, mít společného s tím, že Draco a Rhiannon jsou milenci. „Hm…proč by si vymýšlela historku o půjčení auta?“

Snape potřásl hlavou. Když se podíval na Harryho, pohrával mu na rtech jeho typický poloviční úsměv. „Ach ano, jí se totiž nechtělo jít pěšky. Ne, když si přála, aby se místo toho mohla přemístit.“

Harrymu údivem spadla čelist. „On…ona…“ Rychle se podíval na pár před nimi, aby se ujistil, že jsou stále zabráni do hovoru. Což pochopitelně byli. Ani Draco ani Rhiannon neměli oči ani uši pro nic jiného, než pro sebe navzájem. Drželi se za ruce, prsty propletené. Celkově vypadali, jako by chtěli najít nejbližší postel a zalézt do ní.

„Jak to víš?“

Snape pokrčil rameny. „Zdá se mi naprosto zjevné, že jí to Draco předvedl. A kdo by se nechtěl přemisťovat, když ví, že tu ta možnost je? Hádám, že už jí ukázal celou řadu kouzel. A když už mluvíme o kouzlech, před chvílí jsem použil kouzlo, které nám zajistí soukromí, takže můžeš mluvit svobodně.“

Dobrý nápad. „Draco jí přece nemohl ukázat žádná kouzla. Vždyť to by po něm šli z Ministerstva.“

„Jistě, ale tvůj bratr se udělal o několik týdnů starší. Mimochodem, nepoužívej jeho nový šampón, pokud nechceš, aby se změnilo i datum tvých narozenin.“

To Harryho zmátlo ještě víc. „Já…cože?“

„Ani moje kouzlo neudrží tento rozhovor v tajnosti, pokud se tvůj bratr otočí a všimne si, jak se tváříš.“

Harry zavřel pusu a přikývl. Draco s Rhiannon šli právě pěkný kus před nimi, ale opatrnost neuškodí, že? Pokusil se nasadit normální výraz a byl si jistý, že se mu to moc nepovedlo. Měl pocit, jako by se jeho obličej stáhl do nepřirozeného šklebu. Možná to bylo i tím, že absolutně netušil, co říct.

Nebo možná tušil. „Mám pocit, že jsi jednou říkal, že Draco by se měl naučit, že zákony a pravidla platí i pro něj. A teď, když jsi zjistil, že použil lektvar, aby mohl porušit Výnos o kouzlení nezletilých, tak s tím nic neuděláš?“

Snape nedbale mávl rukou, ten zvláštní poloúsměv mu stále pohrával na rtech. „Technicky vzato už není nezletilý. Opravdu je starší, přesně jak chtěl."

„A co ten postaršovací lektvar, ten není nezákonný?“

„Jistě, že je, pokud je použit, jako v tomto případě, k obejití opatření Ministerstva.“

„Což nás přivádí zpátky k tomu, že by měl pochopit, že zákony platí i pro něj!“ Harry se popuzeně podíval na otce. „Proč jsi mu za to nedal písemný trest nebo tak něco?“

„Chceš, abych to udělal?“

„Ne, vlastně ne, ale něco bys udělat měl.“

Snape si lehce povzdechl. „Možná až budeš jednou sám otcem, pochopíš. Jde o vážnou věc a já se zachoval podle toho, co jsem považoval za nejlepší.“

„Takže nejlepší je nechat ho podvádět Ministerstvo?“

„Podvádět je tím, že se udělá o tři týdny starším, není nijak závažné.“ Snape pokrčil rameny. „A pokud výsledkem toho podvodu je, že se Draco více sblíží s dámou svého srdce, pak si myslím, že se naučí mnohem víc, než kdyby zákony dodržoval.“

Naučí více…aha, zase učení se ze zkušeností. Snape nikdy neprotestoval, že se Draco zapletl s mudlou a teď to vypadalo, že si myslí, že čím víc se s ní Draco zaplete, tím lépe.

„Nakonec,“ pokračoval Snape, „to staré přísloví, že obeznámenost plodí nenávist, není vždy na místě. Co se týká tvého bratra, jeho hlavním problémem je naopak nedostatečná obeznámenost. Když jsem si uvědomil, že se postaršil, aby jí mohl předvést pár kouzel a sdílet s ní svůj svět…“ Snape pomalu pokýval hlavou. „Když vezmeme v úvahu, do kterého světa patří ona, rozhodl jsem se ten nápad podpořit.“

Harry se usmál, ale trochu křivě. „Takže jí to řekl. Což nás přivádí zpátky k našim zákonům. Zejména k Výnosu o utajení.“

„Technicky by měl počkat do svatby a pak jí vše vysvětlit, ale to se dodržuje málokdy. Jednoduše proto, že to není příliš praktické.“

„Takže ignorovat zákony, které jsou nesmyslné, je v pořádku?“

Snape mu věnoval rychlý pohled. „Ach, o tom se vede složitá diskuze už velmi dlouho. Může záměr ospravedlnit prostředky? I o tomto budeme diskutovat v hodinách etiky.“

Harry se na chvíli zamyslel. „Takže se na Draca nezlobíš?“

„Spíš jsem trochu zklamaný. Byl bych raději, kdyby se nejprve poradil se mnou, než si vzal neprověřený lektvar. Ale celkově myslím, že v tomto případě bude nejlepší, nechat ho dělat vlastní chyby.“

„Jak ses o tom vlastně dozvěděl?“

„Cítil jsem, jak břemeno zmizelo.“

„Cože?“

Snape pokýval hlavou. „Jsem jeho otec podle zákona a to přináší celou řadu povinností včetně magických. Když se tyto povinnosti nachýlí ke konci, mohu to cítit. Velmi zvláštní pocit, ale nebylo těžké si domyslet, co znamenal. Poznat, že je za to odpovědný Dracův takzvaný šampón, nebylo rovněž nijak obtížné. Když o něm mluvil, uzavíral svou mysl, takže s ním zjevně bylo něco v nepořádku. Až do večera, kdy jsem poznal pravdu, jsem měl podezření na feromonový posilovač.“

„Feromonový posilovač?“

„Lehké afrodisiakum.“ Snapeovy rty vytvořily úzkou linku. Příliš úzkou, blesklo Harrymu hlavou. „Předpokládám, že tohle slovo znáš?“

„Jo.“ Harry si nemohl pomoct, ale jeho hlas při tom slově trochu zdrsněl. Zajímalo by ho, jestli Snape tuší, jak daleko už se Draco s Rhiannon dostali. Vzhledem k tomu, že toho tolik věděl o všem ostatním, co Draco považoval za tajemství…jo, Snape pravděpodobně věděl všechno.

A Rhiannon ví o kouzelnících.

Jediný, kdo nevěděl vše, co by měl, byl tedy Draco.

Harryho obličej musel odrážet jeho myšlenky, protože se na něj Snape ostře podíval a řekl: „Nebudeš do toho zasahovat. Přesně jak jsi slíbil otci.“

„Ale zasáhneš?"

„Pokud bude potřeba.“ Snape přidal do kroku. „Možná už nebudeš muset mlčet dlouho.“

Harry se zamyslel nad tím, co má tohle zase znamenat, ale protože Severus má za každou intrikou schovanou ještě jednu, jak jednou říkal Draco, nechal to být, protože by na to stejně nepřišel. Je totiž taky možný, že to neznamenalo nic. Možná si jen přál, aby to něco znamenalo.

Zdálo se totiž, že Severus o tom taky nepřemýšlí.

Harry byl kvůli tomu trochu smutný. Pustil celou tu záležitost z hlavy, i když mu to dalo dost práce a všiml si, že jeho otec dal ruku do kapsy a zrušil kouzlo, které bránilo Dracovi a Rhiannon slyšet jejich rozhovor. Pak oba přidaly do kroku, aby dohnali ty dva před sebou.

------------------------------------------------------


Harry se trochu zachvěl, když vyšli po schodech a vešli do recepce útulku pro motáky. Pořád ten samý přezdobený interiér, jaký si pamatoval. Samé tmavé dřevo a skleněná lampa, slepená z kousků různobarevného skla. Ta lampa by nebyla tak špatná, kdyby ten, kdo ji udělal – někdo jménem Tiffany, alespoň podle Draca – nepoužil všechny barvy, které existovaly. Ale on je použil a výsledkem byl ten nejkýčovitější předmět, jaký kdy Harry viděl.

Stejně jako prve, ani teď v recepci nikdo nebyl. Což nebyl žádný problém. Harry došel k pultu a zazvonil na malý lesklý zvonek, který tam ležel.

Malým pokojem zaduněl mocný zvuk gongu.

Rhiannon potěšeně zatleskala. „Páni, to je úžasné!“

Jen to, žádné dotazy. Draco jí přece o kouzlech řekl. A co víc, vzala to očividně dobře. Pokud by tomu bylo jinak, ten nepřirozený zvuk malého zvonku by ji musel polekat. Ale to se nestalo, Rhiannon tam stála s úsměvem od ucha k uchu a tvářila se nadšeně.

Jí se kouzla líbí. Tím si teď byl Harry jist. Je magií nadšená. No, i Harry byl kdysi v její situaci.

„Oh, můžu si to zkusit?“

Harry ustoupil stranou, aby jí nepřekážel. V poslední vteřině, než se její prsty dotkly zvonku, mu došlo, co se teď stane.

Pozdě. Už to nešlo zastavit.

Když se Rhiannon dotkla zvonku, ozval se jen tichý cinkavý zvuk. Přesně takový zvuk, jaký se dal čekat od malého kovového zvonku. Takový zvuk, jaký vydávají běžné, neočarované, malé kovové zvonky.

Takový zvuk, jaký zazní, když si zvonek myslí, že nevíte vůbec nic o kouzlech. Pokud ten zvonek umí poznat, že žádnou magii nemáte…

„To je zvláštní,“ poznamenala Rhiannon a svraštila zamyšleně obočí, zatímco mačkala zvonek znovu a znovu, jako holub klovající do pytle v naději, že už konečně vypadne něco dobrého k snědku.

A nic se nezměnilo.

Cink, cink, cink.

„To je divné, proč to zní jinak, když zazvoníš ty a když zvoním já?“zeptala se Rhiannon Harryho. „Nevíš proč?“

Harry vrhl pohled po Dracovi a zjistil, že ten v obličeji zbělal jako křída.

Rhiannon sledovala směr Harryho pohledu a vyděsila se. „Draco? Co se děje?“

„To by nemělo…to nemohlo…to nemůže… to by nemělo…“

„Pojď sem,“ řekla Rhiannon a natáhla k Dracovi ruku. „Zkus to. Jsem zvědavá, jak to bude znít, když to zkusíš ty.“

Draco se pokusil její ruku odstrčit. Ve tváři měl přesně takový výraz, jaký by nasadil člověk, kterému právě oznámili, že za pár dní zemře. Nebo možná… jako by právě umřel někdo, koho miloval.

„No tak,“ pobídla ho Rhiannon šeptem a naklonila se k němu blíž. „Já ti to pak vynahradím…“

Ta poznámka zjevně zastihla Draca nepřipraveného. Jeho ruka klesla a Rhiannon ho napůl dotáhla k pultu recepce, kde mu položila ruku na zvonek.

Opět se ozval hluboký zvuk gongu a ozvěnou se nesl místností.

„Aha, už vím!“ Rhiannon si pro sebe přikývla. „Ty, on…přesně. Ehm…to je jedno.“

Víc už neřekla a Harrymu došlo, že jí Draco varoval, aby o kouzlech nemluvila. Nejspíš jí řekl, že nemá dovoleno o kouzlech mluvit, a že by nebylo dobré, kdyby Harry nebo Snape zjistili, že o nich mluvil.

Rhiannon se uklidnila a opřela se bokem o recepční pult, její uvolněný postoj byl v ostrém kontrastu k Dracovu. Ten stál rovně jako svíčka, jako přibitý nohama k podlaze. A co hůř, ruce měl křečovitě zatnuté jako pařáty kolem okraje pultu. Vypadalo to, jakoby se jeho prsty zatínaly do toho tmavého dřeva.

A výraz jeho očí…ten potlačený výkřik, držený na uzdě posledními zbytky hrdosti.

Snape popošel a stál teď přímo za ním, ale než mohl cokoli říct – ačkoli co by asi tak mohl říct, když Rhiannon stála hned vedle nich? – otevřely se dveře za pultem a do recepce vešla Emmeleia Volentierová a s podmračeným výrazem si urovnávala pramen vlasů za ucho. „Nejsme trochu nedočkaví?“ zeptala se, hbitě popadla zvonek a schovala ho pod pult recepce. Ta výčitka šla jen těžko nepochopit. Harry se nadechl a čekal další kousavý komentář.

Který ale nepřišel, možná proto, že si všimla Draca. „Oh. Vítejte u nás, mladý muži.“

Jak promluvila, bylo z jejího hlasu poznat, že je naštvaná kvůli všemu tomu zvonění, ale ze všech sil se snaží nedat to najevo. Proč by si měla Draca znepřátelit, když se chystá poskytnout jim nemalý finanční dar, že?

„Pan Darswaithe je u sebe v kanceláři, pokud bude váš otec tak laskav a půjde se mnou,“ dodala Emmeleia uhlazeně. Zjevně o té záležitosti s penězi věděla. „Myslím, že má pro vás něco k podepsání, profesore Snape.“

Něco, co nepotřebuje být podepsáno, pomyslel si Harry, protože Draco se postaršil a je už dospělý. I když Darswaithe o tom neví a Snape by o tom vědět neměl. Jenže Snape o tom ví a celá ta záležitost s podpisem je proto zbytečná. Dokonalá šaráda.

Emmeleia se obrátila k odchodu, ale Snape ji nenásledoval. Přistoupil k Dracovi, postavil se mezi něj a Rhiannon a položil mu ruku na rameno. „Budeš v pořádku?“ zeptal se potichu.

Draco přikývl, ale ten pohyb byl strnulý, podobný dřevěné loutce na nitkách.

Snape pořád ještě neodešel. Jeho temné oči zkoumaly Draca, jeho pohled tak utkvělý, jak ho Harry ještě neviděl. Že by nitrozpyt? Harry si nebyl jistý. Nejspíš ne, protože Snape přece říkal, že by ho na své syny nikdy nepoužil. Kromě případů nouze, pochopitelně.

„Běž si promluvit s Darswaithem,“ vydechl Draco nakonec. Byl přitom v obličeji zelený jako brčál a zároveň bílý jako křída. A sakra, pomyslel si Harry, už zase pletu metafory. Ale Draco vypadal opravdu špatně. „My tu počkáme.“

Snape se na něj naposled dlouze podíval a pak strčil do malých dvířek v recepčním pultu a prošel jimi za Emmeleiou Volentierovou, která ho vedla do dlouhé chodby vedoucí zřejmě ke kancelářím.

Jakmile za nimi zaklaply dveře, strčil Harry ruku do kapsy a nahmátl hůlku. Jen tak pro jistotu.

Draco zatím nevypadal na to, že by se chystal provést něco drastického. Vypadal, že se mu chce zvracet.

A Rhiannon si toho všimla. Konečně. „Co kdybys mi řekl, co se tady děje?“

„Nic se neděje.“

„I tvůj otec poznal, že tě něco rozrušilo…“

„Nic se neděje!“ Odsekl Draco a zatnul zuby tak pevně, že byl div, že si je nerozdrtil.

Ale ono se něco dělo. Harry to věděl moc dobře a Rhiannon očividně taky. „Byl jsi úplně v pohodě, dokud jsem nezazvonila na ten zvonek.“

„Možná mi ten zvuk jde na nervy.“

„Možná bys mi měl říct pravdu!“ Rozkřikla se Rhiannon. „Draco Snape, moc dobře jsi věděl, že nemám tenhle…tenhle talent, co máš ty, tak proč se tváříš tak strašně šokovaně, když mě ten zvonek zacinkal a neduněl jako gong, jako když ho zmáčkne někdo z vás?“

„Ticho,“ zasykl Draco a vrhl po ní varovný pohled a pak ukázal očima směrem, kde stál Harry.

Harry právě usoudil, že ta scéna je příliš bolestná a že to nechce sledovat. Draco se chystal Rhiannon odhodit jako obnošenou ponožku a to nejmenší, co pro ni Harry mohl udělat, bylo dát jí najevo, že může mluvit otevřeně. „Kvůli mně si nedělejte starosti,“ řekl a posadil se na příliš měkce vycpané křeslo s příšerným proužkovaným přehozem. „Já i táta o tom víme, žes jí to řekl. A táta ví, že to byl tvůj šampón, díky kterému jsi…“

„Merlinova noho,“ vydechl Draco s prázdným pohledem.

„Ani nevypadal, že by se kvůli tomu zlobil…“

Rhiannon si stoupla mezi ně. „Šampón? Může mi konečně někdo říct, o čem to mluvíte?“

„Klidně můžeš mluvit o kouzlech,“ vysvětloval jí Harry. „Můžeš o nich mluvit, jak chceš. Už víme, že ti o nich Draco řekl. Že ti řekl o nás.“

„Oh.“ Zdálo se, že Rhiannon by potřebovala chvilku na to, aby si to mohla srovnat v hlavě. „Fajn, to je jedině dobře. Ale Draco… co je tedy špatně?“

Při posledních slovech dostal její hlas plačtivý nádech.

„Nic,“ odpověděl Draco a konečně se pustil recepčního pultu.

„Ten zvonek tě rozčílil…“

„Ne.“

„Tak proč vypadáš jako… jako přejetý parním válcem?“ Když Draco neodpověděl, Rhiannon se vztekle nadechla. „Zjevně tě něco štve. Nejsi schopný se mi podívat do očí! Neříkej mi, že se nic nestalo!“

Harry už slyšel dost. „Jo, neříkej jí, že se nic neděje. Neříkej jí, že o nic nejde, zvlášť když tobě o něco jde.“

„O co tady jde?“ vykřikla Rhiannon a rozhodila rukama. „Udělala jsem něco? Jediný, co jsem udělala, bylo, že jsem zazvonila na ten zvonek…“

Na malý okamžik měl Harry dojem, že ji sleduje ve zpomaleném záběru v televizi. Její výraz se postupně měnil, pochopení nahrazovalo kousek po kousku zmatek v jejích očích. A spolu s pochopením se objevilo i rozhořčení.

„To ten zvonek. Zvonil jinak, protože jsem jiná než vy,“ pronesla pomalu a trhaně se nadechla. „Ale tys o tom věděl. Možná…ne, vím, žes o tom věděl! Tak proč se teď chováš, jako by to byl pro tebe šok…“ Její ruce vylétly nahoru k ústům a zakryly je. „Můj Bože. Vy se asi díváte na lidi podle toho, jestli mají nebo nemají magii, že? Jasně, že jo! To je taky jediný důvod, proč potřebujete tenhle…tenhle domov. A když se v kouzelnické rodině může narodit dítě, který to nadání nemá, tak…“

Její tvář teď byla bílá, tak jako před chvílí Dracova. „Oh. Ty sis myslel, že normálním lidem se může narodit dítě, které má kouzelné schopnosti, co?“ Když Draco neodpověděl, její hlas stoupl o dobrou oktávu. Harry měl chuť zacpat si uši. „Tak co sis myslel?“

„Je to možné,“ řekl Draco, ruce schované v kapsách. Trhl hlavou a pokusil se odhodit si ofinu z obličeje. „Znám spousty čarodějek a kouzelníků narozených v mudlovských rodinách.“

Rhiannon se na něj ostře podívala. „Mudlovských?!“

„Tak říkáme…“ pokusil se objasnit Harry, ale Rhiannon mu nevěnovala pozornost.

„A ty sis myslel, že jsem jedna z těchhle polovičních čarodějek!“ obvinila Rhiannon Draca ukazujíc na něj prstem. „Jak tě to napadlo? No! Proto jsi po mě v pondělí u oběda chtěl, abych si zkusila ty zaklínadla? Myslela jsem si, že si děláš legraci, když jsi říkal, že když se budu hodně snažit, že se mi nějaké kouzlo povede. Ty sis myslel, že jsem někdo s… potlačenou magií, nebo tak nějak, co? Je to tak? Dokud ti ten zvonek neukázal opak! A podívej se na sebe! Podívej, třeseš se, jsi bledý a vypadáš jak…ale, vždyť je to jedno. Celý ten čas sis něco namlouval a teď jsi tak zklamaný!“

Draco vydal přiškrcený zvuk a pak se pokusil promluvit znovu. „Rhiannon…“

„Tohle nemám zapotřebí,“ řekla a potřásla hlavou. „Mudlovský, mudla… jak hnusně ta slova zní. Nepotřebuju to, nechci to a už vůbec nechci přítele, který mě nikdy neviděl takovou, jaká jsem. Táhni do pekla, Draco Snape a vem si svojí prokletou hůlku s sebou! Mezi námi je konec!“

Po těch slovech se Rhiannon otočila a se vztyčenou hlavou vykráčela ze dveří na ulici.

 Kapitola 14 Kapitola 15 Kapitola 16
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Na mně?

(Fido, 13. 3. 2009 23:24)

:) ... já nechci, já se bojim



 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA